Pražský orloj

Milníky Pražského orloje

Pražský orloj zdobí Staroměstské náměstí již od roku 1410. Za dobé své existence byl svědkem nejedné významné události našich dějin. Představme si ale nejdůležitější data v dějinách samotného orloje.

• 1410 Královský hodinář Mikuláš z Kadaně vytvořil ojedinělý hodinový stroj, který byl zajímavý tím, že v multikulturním městě, kterým Praha bezesporu byla, umožnil číst čas různými způsoby.

• 1459 Prokázána existence a funkčnost astrolábu Pražského orloje.

• 1490 Orloj byl vylepšen a opatřen kalendářní deskou od Mistra Hanuše. Kalendářní deska se vždy o půlnoci ručně posunovala na další den. Orloj vylepšen také o figurku Smrtky.

• 1566 Orloj byl plně mechanizován, včetně otáčení kalendářní desky.

• 1587 Radní Starého Města pražského nechali opsat formou svázané knihy Zprávu o orloji pražském Jana Táborského pro následující orlojníky či správce orloje. Ti měli možnost připisovat do knihy své poznámky. Poznámky se později staly velmi důležitým zdrojem informací.

• 1659 Oprava orloje, při které byly pravděpodobně instalovány vnější dřevěné pohyblivé figury. Při této opravě také vznikl otáčivý systém měsíční koule na astrolábu.

• 1787 Při rozsáhlé opravě radniční budovy byl učiněn návrh na odstranění orloje a vyhození hodinového stroje do starého železa. K likvidaci orloje naštěstí nedošlo.

• 1791 Orloj byl zachráněn díky opravě hodinového stroje podle návrhu prof. Antonína Strnada. Práce prováděl hodinář Jan Landesperger.

• 1848 Ludvík Hainz, pražský hodinář, začíná spolupracovat na údržbě orloje.

• 1864 Vyhlášena veřejná sbírka na opravu orloje. Zároveň byla ustavena komise města Prahy pro znovuzřízení orloje.

• 1866 Opravený orloj byl uveden do chodu 1. ledna 1866. Při opravě bylo zachováno co možná nejvíce z původního stroje, zároveň byl však přidán velký moderní chronometr, který chod stroje řídil. Chronometr s Denisovým krokem byl instalován pro předávání impulzů hlavnímu stroji. 18. srpna byla slavnostně odhalena deska Kalendária od Josefa Mánese.

• 1882 Firmou Hainz přidána figurka kokrhajícího kohouta. Poprvé byla spuštěna 31. prosince 1882. Spolu s mechanickým kohoutem byly vytvořeny i píšťaly s měchem pro napodobení kohoutího kokrhání.

• 1945 V posledních dnech 2. světové války byla Staroměstská radnice nacisty poškozena. Požár zničil východní křídlo radnice, včetně městského archivu. Také Staroměstský orloj byl těžce poničen. V žalostném stavu byl stroj orloje, shořely figurky apoštolů, zasažena byla vnější výzdoba orloje.

• 1948 Chod orloje byl opět spuštěn s novými figurami apoštolů od Vojtěcha Suchardy. Zároveň byl zvonící a bicí stroj nastaven na středoevropský čas.

• 1957 Oprava orloje, při níž byl do chodu uveden tzv. čtyřiadvacetník, ukazatel staročeského času.

• 1976 Všechny originály plastik, které dosud zdobily orloj, byly nahrazeny kopiemi. Originály jsou umístěny v Muzeu hl. města Prahy.

• 2005 Zatím poslední oprava orloje a restaurátorské práce, při kterých byl celý orloj rozebrán a některé hodně poškozené díly vyměněny.

Figurky na orloji

Pomůžeme vám poznat jednotlivé figury, které si můžete na Pražském orloji prohlédnout.

Kohout

Figurka kohouta symbolizuje život. Jeho kokrháním vždy končí přehlídka apoštolů, aby se za hodinu mohla opět předvést kolemjdoucím. Pozlacená figurka kohouta není pohyblivá. K orloji byla doplněna teprve v letech 1880-1882 spolu se zvukem kohoutího kokrhání. Zvuk vzniká stlačením měchu při zavírání okének.

Kamenný anděl

Kamenné poprsí anděla vzniklo jako jedna z nejstarších plastik na orloji. Původně se jednalo o polychromovanou gotickou plastiku s nápisem na pásce, který dnes již není patrný. Originál byl poškozen v květnu 1945 a musel být nahrazen kopií.

Marnivec

Figurka Marnivce se vyznačuje zrcadlem. Dřevěná, polychromovaná soška kývá nesouhlasně hlavou a zároveň se vzhlíží v zrcadle. Většinou je považována za symbol lidské marnivosti. Byla nově vytvořena po 2. světové válce, neboť tato strana pohyblivé figurální výzdoby orloje byla zcela zničena během požáru radnice v květnu 1945.

Lakomec

Figurka Lakomce se vyznačuje holí a měšcem. Kromě nesouhlasného pohybu hlavou také hrozí holí a třese měšcem. Je symbolem neřesti a lakomství. Byla nově vytvořena po 2. světové válce, neboť byla v květnových dnech 1945 zcela zničena.

Smrtka

Kostlivec či smrtka se vyznačuje přesýpacími hodinami, kterými otáčí jako symbol odměřování času života. Svým zvoněním a souhlasným kýváním připomíná všem neodvratný osud. Figurka smrtky byla nejstarší součástí figurální výzdoby orloje již od konce 15. století.

Turek

Figurka Turka je zobrazena s loutnou. Polychromovaná dřevořezba je často považována za symbol rozmařilosti či rozkoše ve smyslu lidské neřesti. Objevují se však i jiná vysvětlení.

Archanděl Michael

Socha archanděla Michaela kopím ukazovala nejprve platný údaj na kalendářní desce, od Mánesova pootočení kalendária ukazuje na ukazatel v horní části ciferníku. Měla by tedy být na orloji od zavedení kalendářní desky. Asi nejstarší datovaná zpráva určující autora je patrně z roku 1787.

Filozof

Dřevěná, polychromovaná figurka s knihou je na orloji v této podobě teprve od úpravy uskutečněné po 2. světové válce. Autorem je Vojtěch Sucharda.

Hvězdář

Dřevěná, polychromovaná figurka s dalekohledem původně představovala jednoho z pražských měšťanů. Teprve po 2. světové válce Vojtěch Sucharda přidal figurce zmíněný dalekohled.

Kronikář

Či také písař je dřevěná, polychromovaná figurka s brkem a svitkem pergamenu. Do dnešní podoby byla provedena Vojtěchem Suchardou po 2. světové válce.

Defilé apoštolů

Když hodiny odbíjí celou, je uvedena do chodu přehlídka dvanácti učedníků - apoštolů Kristových a ostatních figur na orloji. Apoštolové se objevují v okénkách orloje, každého z nich poznáte podle jeho atributu, který drží v ruce.

sv. Petr – klíč

Je považován za knížete apoštolů a prvního papeže v historii církve a i na Staroměstském orloji je prvním, kdo zahajuje defilé apoštolů. Byl povolán, aby se stal "rybářem lidí", proto je patronem rybářů. Kristus mu předal klíč od království nebeského, který se stal jeho atributem.

sv. Matěj (sv. Matouš) – sekyra

Sekera je symbolem sv. Matouše, protože mu při mučednické smrti byla sťata hlava. Je patronem stavebních řemeslníků, cukrářů a krejčích.

sv. Jan – kalich

Apoštol evangelista sv. Jan byl nejprve učedníkem Jana Křtitele a později Ježíše Krista. Je patronem úředníků a notářů, ale také sochařů, malířů, písařů, spisovatelů, knihkupců, knihtiskařů, vazačů knih a rytců.

sv. Ondřej – kříž ve tvaru X

Byl rybářem a prvním učedníkem Kristovým. Je patronem sedláků, rybářů a nevěst. Kříž ve tvaru X jej doprovází proto, že byl na takovém kříži umučen. Svátek svatého Ondřeje bývával považován za nejdůležitější věštecký den v roce.

sv. Filip – kříž

Apoštol svatý Filip žil v prvním století. Živil se jako rybář, později patřil mezi první následovníky Ježíše Krista a kázal evangelium v Malé Asii. Je patronem kloboučníků, koželuhů, cukrářů a kramářů.

sv. Jakub Mladší - valchářská hůl

Svatý Jakub byl oblíbeným učedníkem Ježíše Krista. Vytrpěl mučednickou smrt, podle Zlaté legendy byl kamenován a ubit valchářskou holí, která se stala jeho atributem.

sv. Pavel – meč kniha

Apoštol Pavel z Tarsu či Šavel, jehož zásluhou se začalo křesťanství šířit mezi pohany, bývá často zobrazován také s mečem. O jeho osudech vypráví Nový zákon. Je patronem proti strachu, tkalců a lanařů.

sv. Tomáš – kopí

Byl stavitelem a zedníkem, později se snad také živil rybolovem. Jako jeden z Kristových učedníků je často označován za „nevěřícího Tomáše“. Je patronem architektů, zedníků, stavitelů, geometrů, zeměměřičů, konstruktérů, kameníků, stavebních dělníků, tesařů a teologů.

sv. Šimon – pila

Byl nazývaný také horlivec, šířil evangelium a podstoupil mučednickou smrt, když byl nejprve ukřižován a potom rozřezán pilou, která se tak stala jeho atributem. Byl patronem dřevorubců, barvířů a koželuhů.

sv. Juda Tadeáš – kyj

Svatý Juda Tadeáš byl věrným následovníkem Ježíše Krista, často označovaný jako velkodušný. Je patronem v těžké nouzi a ochráncem v beznadějných situacích.

sv. Bartoloměj – kůže

Podle tradice pocházel z Kány Galilejské a šířil evangelium v Malé Asii i na Arabském poloostrově. Podle legendy byl odsouzen k perskému trestu smrti, tzn. stažen z kůže a ukřižován. Je patronem řezníků, koželuhů, zpracovatelů kůže, lovců kožešin, ševců, krejčích a obuvníků.

sv. Barnabáš – svitek

Žil v 1. století a patřil k prvním učedníkům Kristovým. Původem z Kypru, šířil evangelium hlavně v Malé Asii a na Kypru. Legenda popisuje jeho smrt ukamenováním. Je patronem proti ničivým požárům, bednářů a tkalců.

Jak na orloji číst čas?

Unikátní Pražský orloj umí měřit babylonský, staročeský nebo hvězdný čas. Pomůžeme vám správně se orientovat na jeho cifernících.

1. Staročeský čas

Staročeskému času, kdy začínal nový den západem Slunce, rozuměli naši předkové. Říkávalo se mu také italský. Vyznačují ho zlaté gotické číslice na vnějším, zvlášť ovládaném prstenci hodin. Polohu tohoto času ukazuje také zlatá ruka.

2. Čas babylonský

Nebo také nestejný či arabský čas byl počítaný jen od východu do západu Slunce, což znamená, že čas nemohl být stejný, neboť v létě jsou hodiny delší než v zimě. Čas je zobrazen jednoduchými černými arabskými číslicemi. Staroměstský orloj je na světě jediný, který tento čas zvládne měřit.

3. Čas středoevropský nebo také staroněmecký

Je označen zlacenými římskými číslicemi na obvodu sféry. Ukazuje ho sluneční ručička, která je výrazným ukazatelem orloje. Je nám dnes zcela srozumitelný, ale hodiny jej odbíjejí teprve od poválečné rekonstrukce, dokončené v roce 1948.

4. Hvězdný čas

Označovaný také jako siderický se zase ukazuje na římských číslicích. Je odvozen od zdánlivého pohybu hvězd způsobeného rotací Země. Hvězdný den je kratší než den sluneční.

5. Obratník Raka

Je nejvzdálenější soustředný kruh na astrolábu, což odpovídá skutečnosti, že je to nejsevernější rovnoběžka na severní polokouli, kde je Slunce v zenitu při letním slunovratu.

6. Kalendářní ciferník

Ve spodní části je umístěn kalendářní ciferník, který ukáže den a zároveň jeho postavení v týdnu, měsíci a roce.

7. Prstenec zvěrokruhu (či Zodiak nebo Zvířetník)

Se znameními zvířetníku je k Zemi nesoustředný. Horní modrá část sféry představuje oblohu nad horizontem. Tady je sluneční rafie během dne. Dolní část sféry představuje noc, vlevo je červeně zbarvená část svítání (Aurora) a východ (Ortus), vpravo je znázorněn západ slunce (Occasus) a soumrak po západu slunce (Crepusculum). Po obvodu astrolábu je pohyblivý prstenec s arabskými číslicemi. Pod ním jsou vyznačené římské číslice. Dále jsou zde ještě arabská čísla od jedné do dvanácti a to pouze v horní části, tzn. ve sféře nad horizontem.

8. Zlatá ruka

Zlatá ruka ukazuje na stupnici čtyřiadvacetníku (s gotickými číslicemi) čas staročeský, na římských číslicích ukazuje čas středoevropský (nebo také staroněmecký), kdy den začíná a končí o půlnoci tak, jak je obvyklé i v současné době. Pokud je zlatá ruka zakrytá jinou částí astrolábu, čas je možné odečítat v prodloužení na druhé straně ciferníku, kde je shodné číslování.

9. Obratník Kozoroha

Je na astrolábu znázorněn nejmenší soustřednou kružnicí. Je to nejjižnější rovnoběžka na jižní polokouli, kde je Slunce v zenitu a to při zimním slunovratu.

10. Astroláb

Tvoří základ každého orloje. Je to astronomický přístroj, jehož původ sahá až do doby starověku. Používal se k určování polohy hvězd, Slunce a Měsíce. Byl důležitý pro astrology a mořeplavce. Sloužil také k určování místního času, případně k navigaci. Podoba astrolábu: je to velký mosazný či měděný kruh, který se skládá ze dvou kruhových částí, spojených uprostřed čepem. Nastavením vzájemných poloh těchto kruhových částí je možno zobrazit polohu hvězd na obloze. Uprostřed astrolábu je znázorněna Země. Dále jsou zde dva soustředné kruhy: obratník Kozoroha a obratník Raka. Mezi nimi je neoznačený rovník.

11. Měsíc (měsíční ruka)

Měsíc je dutá koule se šroubovicí a závažím uvnitř. Jak ručička s Měsícem obíhá číselník, závaží nutí kouli, aby se otáčela kolem své osy. Jedna půlka jejího povrchu je stříbrná, druhá černá. Měsíc tak dorůstá do úplňku a zase couvá, stejně jako na obloze. Kolem rafie se otočí za dvacet devět a půl dne, tedy od úplňku k úplňku.

12. Slunce (sluneční ruka)

Je nejdůležitější součástí orloje. Astroláb je nastaven podle místního slunečního času, tzn. v pravé poledne musí být Slunce nejvýše nad obzorem. Slunce je umístěno na stejné rafii jako zlatá ruka ukazující čas. Rafie se Sluncem obejde astroláb jedenkrát za 24 hodin.