Společnost Prague City Tourism adoptovala hrob bratří Maxů

Bratři pocházeli ze sochařského rodu; jejich otec Josef František Max byl řezbář a sochař. Oba se u něj také vyučili a poté zamířili z rodného Janova na Českolipsku do Prahy na Akademii výtvarných umění. S odstupem několika roků zde dokonce studovali u téhož profesora Josefa Berglera. Josef, starší z obou bratří, se mu deset let poté, už coby uznávaný figuralista, odvděčil skvostným náhrobkem na Malostranském hřbitově znázorňujícím vzkříšení Lazara.

Právě funerální umění stálo ostatně u Josefových začátků. Když si v roce 1830 otevřel v Praze vlastní kamenosochařskou dílnu, staly se jeho prvními zakázkami dva náhrobky v Chrastavě. Po nich následoval zmíněný náhrobek jeho učitele a dva náhrobky na Olšanských hřbitovech, oba s figurálními kompozicemi. Zakázky na náhrobní plastiky neodmítal ani v pozdějších letech, současně však směřoval ke svým velkolepým pražským realizacím. Ty spadají zejména do 50. let devatenáctého století. Tehdy vytvořil tři sochy a sousoší pro Karlův most, která mohou návštěvníci Prahy obdivovat dodnes: sv. Josefa s Ježíškem, sv. Jana Křtitele a sousoší sv. Norberta, Václava a Zikmunda. Z dalších realizací si zvýšenou pozornost zaslouží monumentální pomník Františka I. na Smetanově nábřeží (známý také jako Krannerova kašna), socha lva v Chotkově ulici, student na Studentském nádvoří Klementina, a především sochařská výzdoba pomníku maršála Radeckého na Malostranském náměstí.

Právě tento pomník jej nejtěsněji spojuje s bratrem Emanuelem. Zatímco Josef je autorem figur vojáků, kteří drží nad hlavami kruhový štít, Emanuel vytvořil sochu samotného Josefa Václava Radeckého z Radče, který na štítu ve vítězném gestu stojí. Impozantní pomník byl bohužel rok po vzniku samostatného Československa (1919) z Radeckého (dnes Malostranského) náměstí odstraněn a sousoší přeneseno do Lapidária Národního muzea. O jeho návrat na Malostranské náměstí ovšem dlouhodobě usiluje Spolek Radecký Praha.

Co však v Praze dosud obdivovat můžeme, jsou Emanuelovy sochy a sousoší na Karlově mostě; má tu dokonce o jednu realizaci víc než bratr Josef. Jsou to Oplakávání Krista a sousoší Kalvárie – Panna Marie a sv. Jan na protilehlých stranách třetího mostního pilíře a dále sv. Kryštof a sv. František Serafinský na 6., resp. 9. pilíři. V katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha pak můžeme spatřit Emanuelovu mramorovou sochu Zavraždění sv. Ludmily, v Národní galerii archanděla Rafaela , v kostele Matky Boží před Týnem sousoší sv. Cyrila a Metoděje.