Umění pro město Praha neboli město umění

Umění je všudypřítomné. Stalo se pevnou součástí veřejného prostoru a našich životů. Denně míjíme, často bez povšimnutí, umělecká díla, ať už přímo na ulici, v parcích, v prostorách metra či veřejných budov a institucí. Stačí se jen rozhlédnout a zjistíte, že žijete ve velké galerii jménem Praha! Své jedinečné dílo má každá městská část i každé sídliště. Udělejte si příjemnou procházku a najděte to své. Pomůže vám interaktivní mapa,  kterou v rámci projektu „Umění pro město“ vytvořila Galerie hlavního města Prahy a do níž byla zanesena řada veřejných plastik a jiných objektů nacházejících se po celé Praze. Vybrali jsme pro vás deset uměleckých děl vytvořených od 60. let do současnosti, která nepatří mezi nejznámější a nejvyhledávanější, přesto si však zaslouží vaši pozornost.

Čestmír Suška, Prase na procházce, 1990, Praha 11

Instalace bronzové plastiky na kamenné skalce ve vnitrobloku sídliště je dílem sochaře Čestmíra Sušky, člena umělecké skupiny Tvrdohlaví. V 90. letech sochař postupně opouštěl tvorbu figurálních děl založených na inspiraci antropomorfními a zoomorfními tvary podle nalezených a dotvořených samorostů. Rozsochatý pařez přetvořila umělcova představivost do plastiky Prase na procházce.

Miroslav Jirava, Milenci, 1966, Praha 3

Sousoší Milenci bylo umístěno do čela parku na Jarově, nedaleko Chmelnice v roce 1966. Záhy poté byla v 70. letech 20. století přímo vedle sousoší postavena v „akci Z“ plechová prodejna ovoce a zeleniny. Její stavba nevhodně narušila kontakt plastiky s parkem a znehodnotila mnohapohledové vnímání uměleckého díla. Díky spolupráci s Městskou částí Praha 3 mohla Galerie hlavního města Prahy v roce 2020 přesunout restaurované sousoší do středu rekonstruovaného parku, kde může opět plně vyniknout krása a napětí dvou propletených figur.

František Bělský, Památník letcům, 1995, Praha 6

Památník československých letců padlých v letech 1939–1945 se nachází na náměstí Svobody v Praze-Bubenči. Dílo sochaře Františka Bělského bylo odhaleno 12. května 1995. Abstraktní skulptura symbolizuje letecká křídla. Na mramorových deskách po stranách soklu čteme jména všech 546 československých letců, kteří zahynuli v bojích druhé světové války. Loni zesnulý František Bělský byl uznávaným umělcem ve Velké Británii, kde jako jediný sochař mohl portrétovat členy čtyř generací královské rodiny.

Martina Hozová, Jan Paclík, Vějíř Žofie Chotkové, 2019, Praha 6

Umělecké dílo nedaleko Písecké brány na počest Žofie Chotkové, hraběnky a manželky následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este, bylo vybráno odbornou komisí v umělecké soutěži pořádané městskou částí Praha 6. Plastika sochařky Martiny Hozové v sobě snoubí jak část erbovního symbolu rodu Chotků – poloviny kola s loukotěmi, tak inženýrské konstrukce a parních strojů – symbolů doby překotného technického rozvoje, ve které hraběnka žila. Vějíř z litiny je zároveň vodním prvkem s funkcí mlhoviště, které pomáhá zlepšit ovzduší v okolním prostředí.

Miloslav Chlupáč, Sedící postava, 1973, Novodvorská, Praha 4

Travertinová socha sedící postavy od akademického sochaře Miroslava Chlupáče byla od roku 1973 součástí výtvarného řešení centrálního prostoru na Novodvorské. Zde se nacházela až do jeho rekonstrukce roku 2010. Během této ne přímo zdařilé revitalizace byla socha odstraněna a převezena neznámo kam. Až o několik let později, roku 2019, byla socha místostarostou městské části Praha Řeporyje Davidem Rožnětinským náhodně nalezena na místní skládce technického odpadu. Místostarosta dohledal původní umístění sochy a skutečnost o jejím nálezu ohlásil na městské části Praha 4. Zástupci MČ Praha 4 nechali plastiku restaurovat a zpět na Novodvorskou se vrátila roku 2019.

Jiří Příhoda, Vista Mars, 2017-2019, administrativní areál Rustonka, Praha 8

Jiří Příhoda své dílo nazval Vista Mars – „Vyhlídka na Mars“. Jeho multimediální otáčející se objekt je dominantou nového prostranství mezi administrativním komplexem Rustonka. Okolní budovy i návštěvníci se v leštěném nerezovém plášti odrážejí a stávají se tak součástí uměleckého díla. Vždy po 360 sekundách se k divákovi otočí velkoplošná LED obrazovka s exteriérovou 360° videoprojekcí skutečné krajiny planety Mars. Data a záznam projekce byla převzata z NASA. Když do objektu vejdete a vystoupáte do obvodu šroubovice na pomyslnou rozhlednu, nabídne se vám opět výhled na povrch Marsu. Bohužel vnitřní prostor zatím není pro veřejnost přístupný.

Kurt Gebauer, Rusalka, 1986, Praha 13

Rusalka, bronzová socha, dílo Kurta Gebauera z roku 1986, je umístěna ve vodní ploše, původním rybníku, na sídlišti Stodůlky. Socha je součástí uceleného výtvarného řešení Jihozápadního města, jehož architektem byl Ivo Oberstein. Na sídlišti můžete objevit díla od předních českých výtvarníků, jako jsou Magda Jetelová, Pavel Přikryl, Milan Vácha a Kurt Gebauer.

David Černý, Torzo tanku, 2018, náměstí Kinských, Praha 5

Historie tanku na náměstí Kinských sahá až do 1945, kdy zde byl postaven jako památník osvobození Prahy Rudou armádou. V 50. letech byl dokonce prohlášen za národní kulturní památku. O tento status přišel až v roce 1991, kdy ho sochař David Černý natřel na růžovo. Tento čin vyvolal v široké veřejnosti nevoli, a nakonec byl tank vrácen do původního stavu a později přemístěn do muzea v Lešanech.
V roce 2001 se na náměstí objevilo růžové torzo tanku téhož autora. Jednalo se o nenahlášenou instalaci, a tak zde zůstalo jen krátkou dobu. Znovu se zde pak objevilo v roce 2008 během rusko-gruzínského konfliktu. Až v roce 2018 se dočkalo torzo tanku trvalého osazení na náměstí Kinských jakožto vzpomínka na období, kdy Sověti okupovali českou zemi. 

Marie Učíková, Muž s kamenem, 1979, Na Petřinách, Praha 6

Travertinová socha muže s kamenem je dílem akademické sochařky Marie Učíkové z roku 1979. Plastika je umístěna na travnatém prostranství v zástavbě nízkých bytových domů na Petřinách. U místních obyvatel si socha získala značnou oblibu. Každoročně s příchodem zimy muž dostává nově upletenou čepici a šálu.

Miloslav Chlupáč, Karel Prager, Palachův pylon, 1968 – 2020, Vinohradská, Praha 2

17. listopadu 2020 byl slavnostně odhalen Palachův pylon dle původního návrhu plastiky Miloslava Chlupáče a architekta Karla Pragera, který vznikl v únoru roku 1968 při projektování komplexu Federálního shromáždění, dnešní Nové budovy Národního muzea. Štíhlý ocelový pylon znázorňuje vzhůru šlehající plamen. Během výstavby komplexu Federálního shromáždění došlo k okupaci země vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následnému sebeupálení studenta Jana Palacha. To autory vedlo ke spontánnímu rozhodnutí věnovat toto dílo právě Palachově oběti.