Drobečková navigace

Jaroslav Zaorálek - z knihovny překladatele

Centrum současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7 - Holešovice, 17000

Datum a čas konání

7. 8. 2017 – 4. 9. 2017

Výstava představující osobní památníčky probíhá v prostoru Archivu výtvarného umění v rámci projektu Polička/Shelf.

Jaká je cena knihy? Jaroslav Zaorálek (1896 – 1947) s knihami prožil celý život. Překládal především z francouzštiny, ale také z němčiny, italštiny, angličtiny a španělštiny. Věnoval se všem literárním žánrům a kromě oceňovaných překladů vydal také vlastní sbírku lidových rčení. Lze tedy beze sporu tvrdit, že tento vzdělaný muž cenu knih znal. Byly mu drahé. A bezpochyby by je nikdy úmyslně neničil.

A přeci tituly z jeho knihovny připomínají salát, jehož listy drží pohromadě jen s pomocí boží a dvou kousků staré leukoplasti, protože po hřbetu dávno nezbylo ani stopy. A to i v případě prvních vydání s osobním věnováním autora.

Vezme-li čtenář do rukou Zaorálkův výtisk sebraných spisů J. A. Rimbauda v překladu Vítězslava Nezvala, zmocní se ho neklid. Jak se to mohlo stát? Kniha je úplná, její vazba se ale užíváním zcela rozpadla a rohy stran se zakulatily. Do samotného textu pak čtenář vepsal četné poznámky a komentáře, jejichž význam čtenáři dovysvětlí teprve Nezvalovo poděkování v závěrečné poznámce. Jde o titul, na jehož překladu Zaorálek spolupracoval – a v jehož korekturách nedovedl skončit ani po jeho vydání.

A podobně je tomu v případě mnoha dalších svazků z překladatelovy knihovny. Žádný z nich nebyl poškozen úmyslně či z nedbalosti. Nejsou pomačkané či polité kávou. Když jimi zalistujete, brzy si uvědomíte, že původní majitel dělal právě to co vy. Probíral se jimi a četl. Jen mnohem častěji a déle, po mnoho hodin a mnoho let.

Kniha je smrtelná, tak jako je smrtelné umělecké dílo, prohlásil Milan Knížák. Sám proto kdysi vytvářel své Knihy dokumentů, které se před čtenáři chrání, jsou ukryté do desek z betonu a střepů. Jak se však naplní život knihy, nebude-li čtena? Čtení knih není jejich ničením – ale právě naopak. Je jejich životem. A život těch, které se rozpadnou na prach v rukou čtenáře, byl naplněný.

Tato smrtelnost knihy snad také poukazuje na její život. Knihy nejsou věci . Je v nich uchována paměť, umožňují návrat a myšlenky, samy o sobě pomíjivé a křehké, získávají jejich prostřednictvím pro nás tolik potřebný tvar a trvání. Spisovatel v knize překonává vzdálenosti, umožňuje nám putovat. I krajina duše se ale vztahuje k té skutečné. A proto dokud čtenář knihu neuchopí, nevyjme z police, zůstane pro něj němá. Jízdenka propadne a na prázdniny se pojede na Mácháč. Co z něj však zbude – bez Karla Hynka Máchy?

Zobrazit podrobné informace