Tváře obětí šoa

Židovské muzeum v Praze připomíná tragické osudy obětí „konečného řešení židovské otázky“. Lidé procházející po setmění od Filozofické fakulty pražskou Širokou ulicí mohou spatřit na štítu nad budovou mikve v areálu Pinkasovy synagogy fotografie českých a moravských obětí nacistické perzekuce.

Záměrem večerní projekce na štít mikve v areálu Pinkasovy synagogy je symbolicky připomínat tragické osudy obětí „konečného řešení židovské otázky“ z Čech a Moravy a přiřadit tvář alespoň k některým ze jmen, jež jsou napsána na zdech uvnitř synagogy.

Prostřednictvím široké veřejnosti a především pamětníků – přeživších šoa získalo Židovské muzeum v Praze fotografie jejich blízkých, přátel a známých, kteří zahynuli nebo byli zavražděni v ghettech, koncentračních a vyhlazovacích táborech.

Vybrané snímky dokumentují životní příběhy lidí, kteří až do své perzekuce žili obyčejným rodinným životem, prožívali přátelství, lásky, radosti, ale i běžná trápení, studovali, pracovali, bavili se… Jejich každodenní životy se navždy změnily 16. října 1941, kdy nacisté začali na našem území uskutečňovat obludný plán vyhlazení židovského etnika; toho dne byly zahájeny systematické deportace židovských spoluobčanů. Z Prahy byl v tento den vypraven první z pěti transportů, které směřovaly do ghetta v polské Lodži. Zde čekal příchozí hlad, těžká fyzická práce a špatné hygienické podmínky, které měly za následek vysokou úmrtnost. Další vězňové byli posláni do vyhlazovacího tábora v polském Chelmnu nebo Osvětimi. Jen málo z nich se dožilo osvobození.

VÍCE INFORMACÍ