Helena Wilsonová

Výstava představí souborné dílo významné fotografky, která se pohybovala v různých prostředích i na různých kontinentech. Fotografie Heleny Wilsonové (*1937, Zlatá Olešnice, † 2019, Toronto, Kanada) se vyznačují silnou empatií a snahou o důstojnou interpretaci každého, i sociálně vyloučeného prostředí.

Celá jedna etapa její tvorby je významným svědectvím o neoficiální výtvarné scéně v době normalizace.

Její babička fotografovala už na přelomu 19. a 20. století a její maminka byla profesionální fotografkou. Helena, dívčím jménem Pospíšilová, maturovala v roce 1957 na Státní grafické škole, kde se specializovala rovněž na fotografii. Poté pracovala pro Archeologický ústav AV ČR a pro časopis Umění a řemesla. V roce 1967 se v Londýně seznámila s Paulem Wilsonem. Oba vešli v kontakt s nonkonformními umělci z okruhu Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. Stala se fotografkou jeho akcí a událostí s Křížovnickou školou spojených a také dokumentovala díla jednotlivých členů tohoto společenství (např. Karel Nepraš, Jan Steklík, Rudolf Němec, Naděžda Plíšková, Otakar Slavík, Olaf Hanel, Eugen Brikcius). Už v této době ji znepokojoval stav našeho přírodního prostředí a v roce 1968 vytvořila cyklus Hora vody, v němž na principu sběrného dokumentu zachytila znečištění Vltavy.

Když byl v roce 1977 Paul Wilson vyhoštěn z ČSSR pro své angažmá ve skupině Plastic People of the Universe, vystěhovala se za ním do Kanady. Tam fotografovala pro výtvarné časopisy a v první polovině osmdesátých let se stala fotografkou umění původních obyvatel Ameriky, zejména z oblasti Ontaria. Během těchto pobytů a cest rezervacemi vytvořila také řadů portrétů. V devadesátých letech fotila umělecké prostředí v Havaně.

Po roce 1989 se vrátila do vlasti, kde několikrát své fotografie vystavila, např. v Galerii Josefa Sudka na výstavě Libri Prohibiti (2011). Výstavní projekt, který na podzim představí GHMP, vzniká ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem, kterému autorka věnovala svůj archiv.