Závlahy – znovu objevované dědictví

Cílené úpravy vláhových režimů půd, přizpůsobené potřebám zemědělství, případně lesnictví, jsou řešeny v rámci oboru hydromeliorací především závlahami a odvodněním. V poslední době se v reakci na klimatické změny dostávají do popředí zájmu závlahy. Přitom již kolem roku 1590 jsou uváděni čeští ovocnáři, coby znalci zavodňovacích staveb. Jednou z ucelenějších publikací pak pro zemědělce vydává v roce 1870 F. Václavík: Meliorace, čili zlepšování pozemků pro umělé povodňování a opatrování luk, rolí a lesů.

V minulosti vybudované zavlažovací systémy, dnes často nefunkční a torzovitě dochované, se staly předmětem zájmu projektu, který se snažil zachytit historický vývoj tohoto specifického vodohospodářského oboru i části průmyslu spojeného s vývojem, navrhováním i realizací závlah. Součástí výzkumu bylo také definování vhodných postupů pro identifikaci závlahových objektů a soustav v krajině pomocí moderních metod a technických nástrojů. V širším kontextu by měl projekt a jeho výstupy, včetně výstavy samotné, přispět ke zvýšení povědomí o historii závlah v českých zemích a přenosu tohoto dědictví do současnosti. Záměrem autorů je zachytit jednotlivá témata vizuálně atraktivní formou upřednostňující použití map, rekonstrukcí a obrazového materiálu. Výstava byla doplněna o prezentace institucí, které se aktuálně rozvojem závlah zabývají s cílem tak oslovit širokou veřejnost.