Kostel sv. Cyrila a Metoděje

Za hradbami Nového Města pražského, na někdejším Špitálském poli, v blízkosti vojenské Invalidovny, vyrostlo po roce 1817 předměstí Prahy, kterému se na počest císařovy manželky Karolíny Augusty začalo říkat Karlín. Po odbourání pražských hradeb se jeho zástavba rychle rozrůstala a bylo jen otázkou času, kdy se podaří získat finance na výstavbu hlavního katolického chrámu této oblasti – kostela svatého Cyrila a Metoděje. Podle návrhu architekta Karla Rössnera, profesora vídeňské akademie, a českého architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna vznikla v letech 1854–1863 monumentální novorománská bazilika podle vzoru raně středověkých kostelů z tesaných kamenů. Slavnosti spojené s poklepáním a svěcením základního kamene se zúčastnil dokonce i mladý císařský pár: František Josef I. Habsburský a Alžběta, zvaná Sisi. Průčelí chrámu oslovuje kolemjdoucí bohatou zdobností. Čeněk Vosmík vytvořil sochy Krista a deseti zemských patronů umístěných pod rozetou. V tympanonu nad centrálním vchodem je pak postava Ježíše Krista doprovázena klečícími slovanskými světci Cyrilem a Metodějem. Interiér kostela nebyl zdaleka hotov při vysvěcení chrámu a ještě dlouho poté práce pokračovaly. V podstatě byla výzdoba provedena ve dvou etapách a dokončena až na samém konci 19. století. Na části nástěnných maleb, kterým vévodí monumentální postava žehnajícího Krista v mandorle, se podíleli zejména Josef Matyáš Trenkwald a Gustav Vacek. Drobné obrazy světců na bočních oltářích maloval Josef Mánes. Na bohaté výzdobě se však podílelo mnoho dalších autorů. Zajímavé vitráže uvnitř kostela vznikly podle kartonů Františka Ženíška a Františka Sequense.