Zemská porodnice

     Dnešní Zemská porodnice měla svou předchůdkyni nedaleko v Apolinářské ul. č. 4, v barokní budově bývalého kanovnického domu při chrámu sv. Apolináře, který byl r. 1789 přebudován na veřejnou porodnici. Vedly se tu anonymní porody a byl zde i nalezinec, kde mohly osamělé a chudé ženy své dítě odložit. Mnoho žen tehdy umíralo při porodu na horečku omladnic. V r. 1862 rozhodl hrabě Thun-Hohenštein o vybudování Královské české zemské porodnice, v níž bude učiněna celá řada hygienických preventivních opatření, aby se omezila infekce a její smrtelné následky. Nová moderní porodnice byla vybudována v letech 1867 - 75 podle projektu architekta Josefa Hlávky, který areál se svou stavební firmou také postavil. Na příkaz Zemského výboru musela být z režných neomítnutých cihel, neboť se věřilo, že jsou z hlediska přenosu infekce bezpečnější. Ze stejného důvodu byla lůžková část oddělena od ulice ohradní zdí a dvorkem. Ke stavbě bylo vybráno místo Na Větrově, částečně v tehdejší Herzově zahradě a paradoxně i tam, kde kdysi stával dům s názvem U Herodesa. Cihly vyrobené speciálně pro tuto stavbu byly zářivě červené, proto se budově také říkalo Červený dům nebo Cihelna. Do dnešní doby již cihly značně ztmavly, a tak budova působí poněkud pochmurným dojmem. Areál porodnice měl velmi moderní pavilonový systém, což umožňovalo v případě potřeby jednotlivá oddělení zcela izolovat. Značně se tu dbalo na zásady, které zamezovaly sepsi. Také bylo počítáno s tím, že zde měli získávat vzdělání lékaři i porodní asistentky. Prvním ředitelem porodnice byl Antonín Jungmann, bratr jazykovědce Josefa Jungmanna. Antonín Jungmann je považován za zakladatele české porodnické školy.

     Areál je vybudován v severoněmeckém neogotickém slohu, půdorys objektu je čtvercový, má čtyřkřídlé jádro a obdélné vnitřní nádvoří. Soustava pavilonů měla celkem 11 traktů. Byla zde zřízena i dvě luxusní tajná oddělení se zvláštními vchody přímo z ulice, kde mohly v tajnosti porodit šlechtické a měšťanské dcerky, které přišly neplánovaně do jiného stavu. Zahrady areálu jsou izolované od venkovního ruchu. Hlavní průčelí má tři rizality, střední z nich je rozšířen o mnohoúhelníkový arkýř kaple. Kaple má třídílnou "diamantovou" klenbu, která spočívá na středním sloupu. Je zdobená nástěnnými malbami od Adolfa Liebschera a Adolfa Körbera. V kapli je Hlávkova socha v nadživotní velikosti, kterou věnovala Nadace Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových gynekologicko-porodnické klinice, která v budově sídlí dnes. Sádrová socha s bronzovou patinou od Josefa Mařatky byla slavnostně odhalena v r. 1997. Ve vstupním vestibulu je dřevěná socha těhotné ženy v životní velikosti s názvem Gravidita od akad. sochaře Miroslava Černého.

    Nad arkýřem kaple se zvedá věžovitá střecha ve tvaru vysokého stanu, který nese na vrcholu osmibokou věžičku novogotických tvarů zakončenou makovicí s hrotem. Římsy a některé detaily na průčelí jsou zdobeny černou a zelenou glazurou, sokl a kružby kolem oken jsou kamenné. Architektu Hlávkovi se nepodařilo stavbu dokončit, neboť se pro značné vyčerpání zhroutil, částečně ochrnul a byl upoután na pojízdné křeslo. Jeho práci pak dokončil architekt Čeněk Gregor, který práce s Hlávkou často konzultoval.

     14. 2. 1945 byla při bombardování Prahy zasažena částečně i porodnice. Pro mimořádnou architektonickou hodnotu a význam v dějinách lékařství je areál prohlášen kulturní památkou. Koncem 90. let 20. stol. byla zahájena jeho postupná obnova, při níž se daří skloubit moderní lékařské standardy s hodnotami historické architektury.