Nebozízek

  Budova stojí na místě, kde se od středověku rozkládala vinice na Nebozezu. Tento název se užíval už v 15. století, zřejmě podle cesty vinoucí se klikatě jako nebozez k vrchu Petřína. V roce 1677 koupil vinici Karel Maxmilián Lažanský a vystavěl tu objekt s dvěma postranními křídly a vyvýšenou střední částí. V roce 1809 zakoupil dům velkoobchodník a knihtiskař Bohumil Haas, přejmenoval jej na Haasenburg a zřídil zde výletní restauraci. V roce 1843 Haasenburg vyhořel a následně byl důkladně rekonstruován. Hl. m. Praha, které bylo jeho majitelem od r. 1882, mu vrátilo původní jméno Nebozízek. Jako první si restauraci pronajal v r. 1883 Gustav Fiedle, který vlastnil kavárnu na dnešní Národní třídě. Provoz restaurace byl vzhledem ke své odlehlé poloze trvale ztrátový, problém byl pak vyřešen v r. 1891 výstavbou lanové dráhy. Nebozízek sloužil Pražanům léta jako oblíbená lidová restaurace.

      V roce 1965 však došlo k rozsáhlému sesuvu půdy petřínské stráně, a tak Nebozízek musel být pro havarijní stav v r. 1967 uzavřen. V roce 1984 se Klub za starou Prahu zasadil o jeho obnovu. Budovu již nebylo možné pro velmi špatný stav opravit, musela být stržena a na jejím místě byla postavena podle projektu architekta Petra Feyrera replika původního, historického objektu. Z původního Nebozízku zbyly jen sklepy a torzo barokního schodiště, vše ostatní je nové. Objekt má vinárnu, terasu s řadou pergol, oddělujících jednotlivá sezení, letní bar, uprostřed vestavěný altán. Je zde i salonek pro společenské události. Z mezipatra je vstup do terasovité zahrádky. Ve druhém podlaží jsou dva malé samostatné apartmány.