Drobečková navigace

Kostel sv. Mikuláše - Malá Strana

Nejslavnější barokní chrám Prahy patří k nejcennějším stavbám baroka na sever od Alp. Kopule má v průměru obdivuhodných 20 m, vnitřní výška do vrcholu lucerny je přes 49 m, což představuje nejvyšší pražský interiér, který je zároveň vynikající ukázkou výzdoby vrcholného baroka. V kostele probíhají celoroční koncertní cykly s využitím historických varhan z 18. století.

Kostel sv. Mikuláše - Malá Strana, Malostranské náměstí, Praha 1 - Malá Strana, 118 00
Web: http://www.stnicholas.cz, e-mail: info@stnicholas.cz
tel.: +420257534215

Otvírací doba

listopad – únor

Celý týden
09.00 – 16.00

březen – říjen

Celý týden
09.00 – 17.00

Zobrazit podrobné informace

Poslední vstup 15 minut před uzavřením.

V případě mimořádného konání koncertu začíná poslední prohlídka nejpozdějí 45 minut před začátkem koncertu.

 

 

 

Vstupné

základní

70 Kč

snížené

50 Kč

Popis

KONCERTY (varhanní, chrámová hudba)

  • v sezóně (konec března – začátek listopadu) denně kromě úterý od 18.00, adventní a vánoční koncerty od 17.00 (jen ve vybraných dnech). Koncerty trvají 60 minut. Vstupné na koncerty.
  • kulturní a incentivní akce
  • kostel není vytápěn

PRAVIDELNÉ ŘÍMSKOKATOLICKÉ BOHOSLUŽBY:

  • neděle 20.30
  • volný vstup pro modlitbu denně 8.30 – 9.00

Případné změny, které mohou nastat zvláště v období Vánoc, Velikonoc či letních prázdnin naleznete na bohosluzby.apha.cz

Majitel a provozovatel farního kostela: Arcibiskupství pražské (kostel náleží do Římskokatolické farnosti sv. Tomáše)

Zobrazit podrobné informace

Program

Historie objektu

          Na Malostranském náměstí stával gotický farní kostel sv. Mikuláše vysvěcený v roce 1283. Ten byl po roce 1620 v rámci rekatolizace zásluhou Albrechta z Valdštejna předán jezuitům a fara byla přeložena k sousednímu kostelu sv. Václava. V budově fary vznikl roku 1626 první profesní dům jezuitů na Malé Straně. V následujících letech jezuité rozšiřovali na Malé Straně své působení. Po dalších dvou letech otevřeli obecnou školu a nižší gymnazium. S podporou Kolovratů plánovali postavit nový kostel a vybudovat nový profesní dům, a tak vykupovali přilehlé pozemky – zahrady, fary, školy a 12 domů. Starý kostel sv. Mikuláše byl stržen a v roce 1673 byl slavnostně položen základní kámen ke stavbě jezuitského profesního domu a k novému kostelu. Stavbě profesního domu překážel i sousední kostel sv. Václava, tak byl také zbourán a postaven o něco dále, v rohu křídla profesního domu. Stavba kostela podle původního plánu Domenica Orsiho se však příliš dlouho oddalovala, a proto se kostel začal stavět až v roce 1703. První část kostela se stavěla podle plánu Kryštofa Dienzenhofera. Bylo to průčelí a loď s věncem kaplí, vysvěcených v roce 1711. Dynamická stěna průčelí je trojosá, má jeden hlavní a dva postranní vchody se samostatnými půlkruhovými schodišti. Vnitřek kostela je architektonicky velmi bohatý, založený na prostupu geometrických těles. Stavitel Kryštof Dienzenhofer zemřel roku 1722, takže zbylou část chrámu – závěr kostela a věž dostavěl jeho syn Kilián Ignác Dienzenhofer. V roce 1750 byly do vysoké věže zavěšeny zvony, o rok později byla uzavřena kupole a stavba věže na vrcholu. Chrám byl vysvěcen roku 1752, ale do 60. let se ještě pracovalo na jeho výzdobě.

          Rozměry chrámu, jehož panoramatický význam pro levý vltavský břeh je základní, jsou úctyhodné: šířka chrámu 40 m, šířka lodi 30 m, délka chrámu bez schodiště 60 m, triumfální oblouk mezi lodí a presbyteriem 24 m, hloubka základů 14,5 m. Výška kopule uvnitř 50 m, zvenčí 70 m, s lucernou 79 m, kruh pod kopulí (tambur) měří zevně 20 m, uvnitř 17 m.

          Výzdoba kostela tvoří ryze barokní celek. Fresky provedl vídeňský malíř Jan Lukáš Kracker, jehož styl vycházel z italské pozdní renesance a z benátských současníků. V letech 1760 – 61 vznikla freska na námět apoteóza sv. Mikuláše mezi církevními otci a adoranty. Od něj jsou i dva oltářní obrazy Navštívení Panny Marie a Smrt sv. Josefa. Asi o 10 let dříve namaloval v kostele mnohem modernější a kvalitnější fresky František Xaver Palko, který byl po Václavu Vavřinci Reinerovi nejuznávanějším umělcem doby. Jeho iluzivní světlá malba představuje řadu světců se Spasitelem a Bohem Otcem na nebesích. V boční kapli vpravo je Palkův závěsný obraz Smrt Františka Xaverského. Je to kaple, v níž se odehrává děj Arbesova romaneta Svatý Xaverius. Palkovýn dílem je také freska v kopuli. Malby fresek se účastnili také Palkovi spolupracovníci Josef Hager, Josef Jáchym Redelmayer a Josef Kramolín. Celkem má kostel na 3000 m² nástěnných maleb.

           Nejvýznamnější součástí výzdoby jsou však obrazy Karla Škréty: Ukřižování z roku 1646 v kapli sv. Barbory a Pašijový cyklus 10 obrazů na kostelní galerii z druhé poloviny 60. let 17. století, původně malovaný pro zdejší jezuitský profesní dům. Další obrazy v kaplích jsou od jezuitského malíře Ignáce Raaba.

           Sochařská výzdoba pochází z dílny Ignáce Františka Platzera a čítá přes padesát soch. Nejvýznamnější jsou sochy jezuitských světců v nadživotní velikosti při pilířích lodi. V zasklené skřínce na levém oltáři v závěru kostela je umístěna gotická socha Panny Marie Foyenské, která je nejstarší plastikou kostela, již získali jezuité v roce 1629 z Belgie.

          Kostel sv. Mikuláše je jedním z nejvýznamnějších děl vrcholného baroka a je národní kulturní památkou.

Zobrazit historii objektu

Související objekty