Městská knihovna – Ústřední knihovna

Nejstarší veřejná knihovna v Praze navazovala na činnost spolkových knihoven, rovněž některé okrajové obce měly své knihovny. 1. července 1891 pak zahájila činnost první veřejná knihovna v Praze, která byla zřízena vyhláškou městské rady jako Veřejná obecní knihovna královského města Prahy. Její fond tvořilo zpočátku přes 3000 knih, její první sídlo bylo v budově bývalé Svatováclavské trestnice v ulici Na Zderaze. Poté se knihovna několikrát stěhovala, až zakotvila na rohu Platnéřské ulice a Mariánského náměstí, kde stával empirový měšťanský dům. Základ moderní knihovně položil její tehdejší ředitel básník Antonín Sova, který založil i prvních šest poboček knihovny. Po připojení 37 okolních obcí ku Praze v r. 1922, čímž vznikla tzv. Velká Praha, byly v jeden celek sloučeny i knihovny těchto obcí a byla vytvořena centralizovaná Ústřední knihovna hl. m. Prahy se sítí 40 poboček, kterých v průběhu času přibývalo. Knihovní fond s cca 260 tisíci svazků se rychle rozrůstal. Dosavadní budova pro větší množství knih nevyhovovala. Tento problém vyřešila Pražská městská pojišťovna, která se už v r. 1923 na schůzi své dozorčí rady usnesla vystavět pro potřeby knihovny novou samostatnou budovu a darovat ji městu Praze k 10. výročí vzniku samostatného Československa. Z pěti renomovaných architektů vyhrál v soutěži vypsané na projekt nové knihovny významný český architekt František Roith. Práce na rozsáhlém staveništi, které do Mariánského náměstí měřilo přes 60 m a kolmo k náměstí cca necelých 70 m, byly zahájeny v r. 1925. Také původní budova byla zbořena, na jejím místě jsou dnes dva podzemní přednáškové sály. Byla postavena první účelová knihovnická stavba v Československu a jedna z nejmodernějších v Evropě. Novou budovu pojal autor projektu nejen jako velkolepou knihovnu se všemi příslušnými službami podle dispozic tehdejšího ředitele dr. Jana Thona, ale i jako kulturní instituci s prostorami pro přednášky, koncerty a výstavy. Objekt postavily firmy Václava Nekvasila a bratří Kavalírů. Oficiální otevření knihovny pro veřejnost se konalo 28. října 1928.

     Výrazně tradicionálně řešená budova vhodně zapadá mezi raně barokní Klementinum a secesní budovu Nové pražské radnice. Hlavní průčelí objektu spojuje moderní střídmost s klasicisujícím členěním. Nárožní části s podloubím vystupují do chodníku, ve středu je monumentální portál s balkonovou balustrádou. Na něm je 6 alegorických plastik od sochaře Ladislava Kofránka. Hlavní fasáda i boční trakt je obložen slovenským travertinem. Také interiér je jednoduchý a přísně účelový, i když o něco zdobnější. Na monumentální schodiště a předsálí bylo použito opět travertinu, umělého kamene a mosazi. Ornamentální malby na stropě centrální haly jsou od Františka Kysely. Také vybavení nábytkem a zařízení odpovídalo jednoduché a účelné architektuře budovy. Dnes je původní zařízení dochováno pouze v informačním středisku a v divadelním úseku. Hlavním zdobným prvkem jsou vitraje malíře a grafika Josefa Sejpky a ozdobné mříže podle návrhu sochaře a architekta Karla Štipla. Ve vestibulu je socha Viléma Amorta Touha. V r. 1988 byla na průčelní stěně odhalena pamětní deska s bustou dr. Vincenci Kramářovi, českému historikovi a teoretikovi umění..

     V podzemí z boku v Žatecké ul. byl vybudován prostor pro loutkové divadlo, které se sem přestěhovalo z Bubenče. Model scény a hlediště pro něj sestrojil sochař a řezbář Vojtěch Sucharda, který byl zakladatelem a prvním ředitelem zdejší Umělecké scény Říše loutek.

     Asi jednu pětinu budovy zaujímá rezidence pražského primátora v prvním a druhém patru průčelního traktu, která sestává ze služebního bytu, reprezentačních, přijímacích a recepčních místností, z apartmá pro ubytování vzácných hostí a provozního zázemí. Rezidence má vlastní vchod z nároží Platnéřské a Žatecké ulice. Rezidence se zcela vymyká celkové střízlivé účelnosti. Je vyzdobena dekorativně v noblesním a ušlechtilém stylu art deco. Při výzdobě spolupracoval František Kysela, který provedl i stropní výmalbu a navrhl velkou tapiserii Práce, věda a umění. Jsou zde plastiky Břetislava Bendy, Karla Štipla a Viléma Amorta, keramické práce Heleny Johnové a obrazy a plastiky předních českých i zahraničních umělců 20. st. jako Hugo Boettingera, Cyrila Boudy, Jaroslava Šetelíka a mnoha dalších. Nad vchodem do bytu primátora je znak hlavního města Prahy, který navrhl Karel Štipl, stejně jako městský a státní znak nad krby. V žule je vytesal sochař František Přítel. Zařizování a výzdoba primátorské rezidence byla dokončena r. 1930. Primátoři Prahy rezidenci nikdy fakticky neobývali, snad s výjimkou primátora Karla Baxy. Sloužila však pravidelně k ubytování oficiálních zahraničních návštěv a k protokolárním a reprezentačním účelům. V letech 1994 - 95 prošla generální obnovou a citlivou restaurací uměleckých děl.

     O modernosti a velkorysosti Roithova projektu knihovny z doby první republiky svědčí fakt, že teprve koncem 70. let přestala knihovna vyhovovat potřebám moderní informační instituce jak prostorově tak technologicky. V roce 1996 - 98 přistoupilo město k velkorysé stavební rekonstrukci. Autory projektu jsou ing. arch. Jiří Zavadil a ing. Jiří Grosz z ateliéru Atrea Praha a generálním dodavatelem firma Konstruktiva Group - Konsit. Při rekonstrukci byly všechny půjčovní a studijní prostory propojeny, vzrostl volný výběr knihovního fondu. Zastropením dvou atrií a vestavbou galerií se plocha rozšířila o 900 m2. Výpůjční a informační služby využívají výpočetní techniky a jsou napojeny na Internet. Byl zaveden elektronický katalog Koniáš, v němž si mohou čtenáři vyhledat a objednat knihy. Nově bylo zřízeno informační středisko, které poskytuje faktografické informace všem zájemcům. Knihovna poskytuje muzikologické, teatrologické a pragensijní služby, které zde mají dlouhou tradici. V hudebním úseku lze poslouchat hudební média. Také suterénní sály byly vybaveny moderní technologií pro všestranné kulturní využití. Ochrana fondů je zabezpečena elektronicky. Od roku 1998 vítá čtenáře ve vstupním vestibulu osobité výtvarné dílo - idiom Mateje Kréna, sloup z tisíců knih, na jehož vrcholu jsou zrcadla, vytvářející iluzi nekonečného vědění.

     Městská knihovna shromažďuje a absenčně i prezenčně půjčuje beletrii i naučnou literaturu pro dospělé čtenáře i děti a mládež, noviny, časopisy, turistické mapy, kompaktní desky, magnetofonové kazety, gramodesky, hudebniny, divadelní texty, reprodukce výtvarných děl a grafické listy. Zřizovatelem knihovny je hlavní město Praha.