Dům U Minuty

   Dům stojí v sousedství areálu Staroměstské radnice. Je v jádru pozdně gotický z počátku 15. st., renesančně upravený po roce 1564. Koncem 16. st. přistavěli majitelé k dvoupatrovému domu nízké třetí patro ukončené mohutnou lunetovou římsou. V pozdním baroku bylo několikrát měněno umístění oken. Dům je typickou ukázkou české měšťanské renesanční architektury. Před rokem 1712 patřil dům Matěji Bartlovi, který zde měl lékárnu. Tehdy se dům jmenoval U bílého lva. Jako domovní znamení zde bývala od konce 18. st. klasicistní kamenná socha bílého lva. Plastika lva zdobí nároží domu i dnes. Pozdější název U Minuty, odvozený od slova minuciózní, tj. velmi malý, drobný, dokumentoval skutečnost, že se v domě kdysi prodával tabák "nadrobno".

   Dům měl být spolu se sousedním domem Pecoldovským zbourán, aby se srovnal blok domů mezi Staroměstským a Malým náměstím. Naštěstí se proti tomu postavila Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy a když byla roku 1905 na sousedním domě objevena sgrafita, bylo rozhodnuto o zachování obou domů. Na domě U Minuty byla sgrafita objevena až v roce 1919 při jeho opravách. Bohatství renesančních sgrafit bylo překvapující také proto, že dům tehdy nebýval ničím významný, ani v něm nebydleli významní lidé. Figurální a ornamentální sgrafita vznikla ve dvou časových etapách, první část před koncem 16. století, kdy dům patřil Karlu Přehořovskému z Kvasejovic, a druhá v letech 1603 - 1610, kdy byl majetkem Tita Cantagaliho. V roce 1919 je restauroval akad. sochař Jindřich Čapek. Sgrafita v lunetách římsy, prolomené čtyřmi okny, představují poprsí tehdejších panovníků, Filipa II. Španělského, Maxmiliána II. a jeho syna Rudolfa II.a některých dalších členů habsburského rodu. Je zde také např. postava osmanského vládce Selima, s nímž Habsburkové podepsali roku 1568 mír, aby uchránili své země před tureckými nájezdy. Sgrafitová výzdoba v nadokenních pásech 1. a 2. patra ukazuje např. Bacchův průvod, v němž se Bacchus veze na voze, tlačeném bojovníkem ve vlajícím šatu. Průvod doprovází tančící a zpívající satyrové. Je zde obraz Adama a Evy se srncem pod stromem se zakázaným ovocem. Dále je zde zpodobněn oblíbený renesanční moralistní námět - spor několika synů o otcovo dědictví, který se řeší tím, že synové střílejí do otcovy mrtvoly šípy a vítězí ten, kdo se trefí nejblíže jeho srdci. V těle muže trčí dva šípy, opodál stojí postavy dvou synů s luky. Vítězem je však třetí syn, který prosí soudce, aby ho zprostil tohoto hrozného úkolu, neboť ten je otcovu srdci nejblíže. Je zde např. postava vojáka s rukou v ohni, která představuje starořímského hrdinu Mucia Scaevolu, který tak dokazuje, jak pohrdá bolestí a smrtí. Je zde i postava Herkula, dále v meziokenních polích četné alegorické postavy např. Spravedlnost, Statečnost a Moudrost, Plodnost a Mateřství. Sgrafita byla ryta z jemné šedobílé vrchní omítky do spodní vrstvy, obarvené jemně mletým uhlím, která tvoří pozadí za světlými obrazy.

   Při rozsáhlých adaptačních pracech v letech 1937 - 38 byla ohrožená statika domů posílena vnitřní železobetonovou kostrou, chatrné obvodové zdivo bylo zesíleno cihlovou stěnou a v průčelí domu bylo prolomeno loubí s valenou klenbou. Vedle některých původních fragmentů jako např. štukový strop či zbytky nástěnných maleb byly objeveny i renesanční malované stropy. V roce 1896 zakoupila dům pražská obec. Vnitřními úpravami byl spojen se sousedním domem Pecoldovským a U Kouhouta a byl připojen k radnici.

   V letech 1889 - 96 bydlel v domě Franz Kafka s rodiči.