Drobečková navigace

Svatomikulášská městská zvonice

Malebný výhled na malostranské domy a náměstí je odměnou za 215 vystoupaných schodů do výšky 65 m na ochoz věže přilehlého barokního kostela sv. Mikuláše. Zvonice z r. 1755, která sloužila zároveň i jako požární hláska, byla poslední hlásnou věží v Praze. Od 60. let 20. století sloužila jako pozorovatelna Státní bezpečnosti pro sledování západních ambasád sídlících v okolí věže.

Svatomikulášská městská zvonice, Malostranské náměstí 29, Praha 1 - Malá Strana, 118 00
Web: http://www.muzeumprahy.cz/prazske-veze, e-mail: muzeum@muzeumprahy.cz
tel.: +420725847927

Otvírací doba

Zvonice je z důvodu instalace nové expozice uzavřena veřejnosti od 21. do 28. 11. 2016.

Otvírací doba

listopad – únor

Celý týden
10.00 – 18.00

březen

Celý týden
10.00 – 20.00

duben – září

Celý týden
10.00 – 22.00

říjen

Celý týden
10.00 – 20.00

Zobrazit podrobné informace

Prodej vstupenek končí 30 minut před uzavřením.

***

Změny v otvírací době o vánočních svátcích 2016

24. 12.                        10.00 - 15.00
31. 12.                        10.00 - 18.00
1. 1. 2017                   10.00 - 18.00

 

 

Vstupné

základní

90 Kč

snížené

65 Kč

rodinné

250 Kč

Popis

Stálá expozice:

CUSTOS TURRIS / STRÁŽCE MĚSTA

Starší byt věžníka s černou kuchyní. I. etapa nové stálé expozice na Svatomikulášské městské zvonici. Důležitou součástí středověkých a raně novověkých měst byly obecní zvonice, objekty z nichž se na města dohlíželo především kvůli častým požárům. Fenomén městské hlásné služby je bohužel stále na okraji zájmu odborné i laické veřejnosti. Muzeum hl. města Prahy připravilo k tomuto tématu expozici v obecní zvonici Menšího Města pražského – Malé Strany. Návštěvník se seznámí s tím, jak se obecním zaměstnancům žilo v objektech nepříliš uzpůsobených pro obývání. Skromné poměry pro život obecních zaměstnanců byly kompenzovány stálým, byť nevysokým příjmem. I přesto ale docházelo k častému střídání věžníků. Život na věži s impozantním výhledem na město tehdy, zvláště v chladných částech roku, málokdo ocenil.

Byt věžníka v Svatomikulášské městské zvonici představuje utilitárně řešený byt, kde obecní zaměstnanec žil po dobu služby často i s celou rodinou. Byt je ukázkou standardu bydlení nižších vrstev v metropoli druhé poloviny 18. století. Nejednalo se o příliš komfortně zařízený prostor, obyvatelé si často stěžovali na zimu či těžkosti s vytápěním. Obytné zázemí se skládalo z dobově standardních místností: obytné, tzv. světnice, a provozní ‒ černé kuchyně.

Světnice, tedy obytná místnost, sloužila jak k odpočinku, tak ke stravování a práci. Rozložení nábytku je dáno jednak sluneční orientací bytu, komunikačně-provozním schématem, tak i dobovými zvyklostmi. Jednoduchý mobiliář a kachlová kamna představovaly skromné bydlení obecního zaměstnance.

Černá kuchyně byl standardní prostor pro vaření a topení ve všech dobových typech obytných staveb. Skládal se z jednoduchého dymníku, kudy odcházel kouř (zde klenba s dřevěným překladem zvaným mandrholec), vařící podesty a přikládacího a dymného otvoru kamen.

 

Úplný ceník vstupného, kombinované vstupné zde

správce: Muzeum hl. města Prahy
majitel objektu věže: Hlavní město Praha

Zobrazit podrobné informace

Program

Historie objektu

          Věž, zvonici či hlásku, která přiléhá ke kostelu, postavil Kilián Ignác Dientzenhofer, Anselmo Lurago ji pouze dokončil podle jeho plánů v roce 1755. Výška věže je stejná jako výška vedlejší kupole chrámu, ochoz, dnes přístupný veřejnosti, je ve výšce 65 m a vede sem 215 schodů. Věž patřila obci, nikoliv církvi, což vyjadřuje znak Malé Strany nad vchodem. Proto má také čp. 556, zatímco kostelní stavby popisná čísla většinou nemají. Věž má také samostatný vstup z náměstí. Ostatně od středověku bylo zvykem, že zvonice kostelů stavěly obce. Věž sv. Mikuláše byla poslední hlásnou věží v Praze. V roce 1891 se z ní odstěhoval poslední hlásný, jehož úkolem bylo zvonit při požáru a ukazovat směr červeným fáborem z okna, v noci pak lucernou. Po něm zde bydlel malíř Jan Vochoč, který maloval hlavně Hradčany a malostranské střechy. Od počátku 50. let do pádu komunistického režimu zde byla pozorovatelna Státní tajné bezpečnosti, která odtud monitorovala zejména pohyby na velvyslanectvích západních zemí. V letech 1996 – 1997 proběhla rekonstrukce vnějšího pláště, byly upraveny vnitřní prostory pro zpřístupnění veřejnosti. Byly restaurovány i hodiny s šestimetrovým ciferníkem a kované zábradlí staré jako zvonice sama. Otevření pro veřejnost se konalo 9. 8. 1997.

Zobrazit historii objektu

Související objekty