Drobečková navigace

Svatomikulášská městská zvonice

Malebný výhled na malostranské domy a náměstí je odměnou za 215 vystoupaných schodů do výšky 65 m na ochoz věže přilehlého barokního kostela sv. Mikuláše. Zvonice z r. 1755, která sloužila zároveň i jako požární hláska, byla poslední hlásnou věží v Praze. Od 60. let 20. století sloužila jako pozorovatelna Státní bezpečnosti pro sledování západních ambasád sídlících v okolí věže.

Svatomikulášská městská zvonice, Malostranské náměstí 29, Praha 1 - Malá Strana, 118 00
Web: http://www.muzeumprahy.cz/prazske-veze, e-mail: muzeum@muzeumprahy.cz
tel.: +420725847927

Otvírací doba

listopad – únor

Celý týden
10.00 – 18.00

březen

Celý týden
10.00 – 20.00

duben – září

Celý týden
10.00 – 22.00

říjen

Celý týden
10.00 – 20.00

Zobrazit podrobné informace

Prodej vstupenek končí 30 minut před uzavřením.

 

 

 

Vstupné

základní

90 Kč

snížené

65 Kč

rodinné

250 Kč

Popis

Ve věži je umístěna stálá expozice Custos Turris / Strážce města

Úplný ceník vstupného, kombinované vstupné zde

správce: Muzeum hl. města Prahy
majitel objektu věže: Hlavní město Praha

Zobrazit podrobné informace

Program

Historie objektu

          Věž, zvonici či hlásku, která přiléhá ke kostelu, postavil Kilián Ignác Dientzenhofer, Anselmo Lurago ji pouze dokončil podle jeho plánů v roce 1755. Výška věže je stejná jako výška vedlejší kupole chrámu, ochoz, dnes přístupný veřejnosti, je ve výšce 65 m a vede sem 215 schodů. Věž patřila obci, nikoliv církvi, což vyjadřuje znak Malé Strany nad vchodem. Proto má také čp. 556, zatímco kostelní stavby popisná čísla většinou nemají. Věž má také samostatný vstup z náměstí. Ostatně od středověku bylo zvykem, že zvonice kostelů stavěly obce. Věž sv. Mikuláše byla poslední hlásnou věží v Praze. V roce 1891 se z ní odstěhoval poslední hlásný, jehož úkolem bylo zvonit při požáru a ukazovat směr červeným fáborem z okna, v noci pak lucernou. Po něm zde bydlel malíř Jan Vochoč, který maloval hlavně Hradčany a malostranské střechy. Od počátku 50. let do pádu komunistického režimu zde byla pozorovatelna Státní tajné bezpečnosti, která odtud monitorovala zejména pohyby na velvyslanectvích západních zemí. V letech 1996 – 1997 proběhla rekonstrukce vnějšího pláště, byly upraveny vnitřní prostory pro zpřístupnění veřejnosti. Byly restaurovány i hodiny s šestimetrovým ciferníkem a kované zábradlí staré jako zvonice sama. Otevření pro veřejnost se konalo 9. 8. 1997.

Zobrazit historii objektu

Související objekty