Drobečková navigace

Václavské náměstí

Obchodní a administrativní centrum města, místo významných společenských a historických událostí. Sídlí zde kina, divadla, bankovní domy, hotely, restaurace, desítky malých i větších obchodů, administrativní centra. Náměstí vzniklo při založení Nového Města Karlem IV. r. 1348. Dominantu náměstí dnes tvoří budova Národního muzea (1885 — 1891) a pomník národního patrona sv. Václava od J. V. Myslbeka z r. 1912.

Václavské náměstí, Václavské náměstí, Praha 1 - Nové Město, 110 00

Program

Historie objektu

Velkolepě koncipované náměstí vzniklo při založení Nového Města Karlem IV. roku 1348. Je dlouhé 750 m a široké 63 m v horní a 48 m v dolní části. Do několika let byly kolem vyměřeného prostoru vystavěny domy a dílny řemeslníků, sladovny a pivovary. Náměstí se jmenovalo Koňský trh, neboť bylo určeno pro obchodování s koňmi a kromě toho k prodeji různých zemědělských produktů. Později byly v dolní části postaveny kotce pro prodej sedlářského a pasířského zboží, látek a koření. Trhy zde byly ukončeny v roce 1877. Na tržišti se i popravovalo, v dolní i v horní části náměstí stávala šibenice. Ve spodní části Na Můstku býval rybník s mlýnem, uprostřed veřejná studna a později byly v ose náměstí vystavěny tři kašny. Ke konci 14. století vznikla jako součást hradeb v místě dnešního Národního muzea Koňská brána neboli brána sv. Prokopa, která byla zbořená v roce 1875. V roce 1680 byla při ústí do Jindřišské ulice postavena barokní socha sv. Václava od Jana Jiřího Bendla (dnes na Vyšehradě) a později proti dnešní Opletalově ulici barokní sousoší Jana Nepomuckého s anděly od neznámého sochaře z roku 1727. Obě plastiky byly odstraněny roku 1879. Socha patrona země české bývala místem, kde se scházeli ve významných chvílích Pražané. Po jednom takovém památném shromáždění lidu v roce 1848 navrhl Karel Havlíček Borovský, aby se Koňský trh přejmenoval na Svatováclavský. Čeští vlastenci roku 1786 poblíž prostřední kašny otevřeli první české divadlo s názvem Bouda, v němž se hrálo v českém jazyce. Strženo bylo v roce 1789, neboť překáželo dopravě. Brzy nato bylo celé náměstí vydlážděno oblázkovými valouny, kterým se říkalo "volská oka". V roce 1865 bylo instalováno plynové osvětlení. V řadách při chodnících stály plynové lampy a od roku 1868 byly uprostřed v ose náměstí instalovány mohutné litinové kandelábry se svítilnami. Navrhli je architekt Aleš Linsbauer a sochař Eduard Wessely. V roce 1895 bylo trvale zavedeno na Václavské náměstí elektrické osvětlení.

V roce 1890 byla vystavěna v horní části náměstí rozlehlá budova Národního muzea, která tvoří jeho dominantu dodnes. Náměstí bylo zprvu bez zeleně a stromů. V roce 1876 byla dolní část náměstí osazena 4 řadami a horní část 6 řadami stromů (platany aj.). Mnoho z nich brzy uhynulo, a tak je nahradil v polovině 90. let ředitel pražských sadů František Thomayer lípami zelenými, které byly vysazeny při chodnících. Dnes rostou na náměstí lípy stříbřité neboli plstnaté, které jsou odolnější. Je jich více než 150.

V roce 1884 projela po náměstí první tramvaj, ještě tažená koňmi. Její trasa vedla od Můstku přes náměstí na Vinohrady a dále k Nuselským schodům. První eletrická tramvaj se po kolejích, přemístěných k chodníkům, rozjela roku 1900. Tramvaje jezdily po náměstí až do roku 1980. Jako poslední projela 13. prosince noční dvaadvacítka. Po odstranění kolejí zde bylo osázeno množství okrasných keřů, travin a květin a v 80. letech byla ve spodní části náměstí upravena rozsáhlá pěší zóna. V okolí sochy sv. Václava byla vybudována promenáda.

V letech 1912 — 13 byl v horní části náměstí postaven pomník sv. Václava od Josefa Václava Myslbeka. Svatý Václav, patron země české, byl svědkem četných slavných i tragických událostí v novodobé historii země a Pražanů. Stejně tak Václavské náměstí vždy bylo a dodnes je především přirozeným centrem obyvatel Nového Města a Pražanů vůbec. Po první světové válce zde panoval čilý stavební ruch a zejména po vzniku Velké Prahy v roce 1922 byly na náměstí zřizovány nejluxusnější domy, banky, obchody, hotely a restaurace, stejně jako v největších ulicích, které náměstí křižují — v ulici 28. října a navazující Národní třídě a v ulici Na Příkopě. Proto získalo toto společenské a obchodní centrum pojmenování Zlatý kříž.

Po druhé světové válce byly zastavěny tři proluky po domech zničených bombardováním v roce 1945: vznikl Dům potravin, hotel JaltaDům módy. V druhé polovině 20. století byly v souvislosti s výstavbou metra na náměstí vybudovány tři podchody. Kvalita prvního podchodu vystavěného uprostřed náměstí v roce 1968 byla těsně před otevřením prověřena sovětskými tanky při okupaci. Projekt podchodu vypracoval Ing. Jaroslav Strašil a spol. V srpnu 1978 byl podchod spojen eskalátorem se stanicí metra Můstek. Podchody před Národním muzeem a Na Můstku byly vybudovány a otevřeny současně se zahájením provozu na trase metra A v roce 1978. Podchod Na Můstku se sedmi výstupy je největší, jeho součástí je kromě vlastního podchodu pro pěší i rozlehlý vestibul ke stanicím metra A a B. Stavbě tehdy musely ustoupit tři budovy: budova na rohu náměstí a tzv. Myší díry, v níž sídlila Maďarská kultura, dům Na Můstku a dům v Provaznické ulici.

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DĚJINNÉ UDÁLOSTI NA VÁCLAVSKÉM NÁMĚSTÍ

1848 ještě u Bendlovy sochy sv. Václava byla sloužena mše za dobré pořízení českých poslanců, kteří za doprovodu Pražanů odjížděli předložit císaři do Vídně své požadavky. O pár měsíců později se zde konala slavná mše při příležitosti Slovanského sjezdu a pár dní nato tu sloužil Jan Arnold další slavnou mši, která byla počátkem svatodušních bouří, při nichž se stavěly barikády a Praha byla ostřelována z děl.

1905 se konala velká demonstrace za hlasovací právo.

1914 se zde loučily české pluky při odchodu do války. Ty, které vytvořily legie, zde byly opět slavnostně přivítány.

1918, 28. října byla před Myslbekovým pomníkem sv. Václava vyhlášena československá státní samostatnost slovy listiny, kterou přečetl Alois Jirásek. Pod sochou jsou v kvádrech v zemi zasazena památná čísla 28. 10. 1918.

1939 zde bylo ohlášeno zřízení protektorátu.

1942 zde shromáždění občané přísahali věrnost Německé říši.

1945 byl ohlášen konec 2. světové války, znárodnění těžkého průmyslu a bank.

1948, 25. února zde velké shromáždění podpořilo komunisty a účastníkům bylo oznámeno "vítězství pracujícího lidu", které zahájilo etapu totalitního komunistického režimu.

1969 v lednu se v horní části náměstí na protest proti invazi jednotek Varšavské smlouvy do naší země upálil student Jan Palach a později student Jan Zajíc; v srpnu téhož roku byla brutálně rozehnaná demonstrace k prvnímu výročí invaze.

1989 v listopadu zahájila velká shromáždění na náměstí tzv. sametovou revoluci, která ukončila totalitní komunistický režim v zemi. Při největších demonstracích se odhadovala účast asi 250 000 lidí. Tyto události přinesly úvahu o tom, kolik lidí náměstí pojme: za předpokladu, že na 1 m² se vejdou 4 lidé, se dá usoudit, že zaplněné náměstí pojme asi 160 000 lidí.

VÝZNAMNĚJŠÍ BUDOVY NA PRAVÉ ČÁSTI NÁMĚSTÍ Z POHLEDU OD NÁRODNÍHO MUZEA

  • Bývalý Dům potravin (č. 59) byl postaven v novoklasicistním stylu v letech 1954 — 57 architekty Maxmiliánem Gronwaldtem a Jiřím Chvatlinou v proluce po domě zničeném bombardováním v roce 1945. V 90. letech 20. století byl upraven samostatný vstup do obchodního domu z podchodu metra stanice Muzeum.
  • Hotel Jalta (č. 45) byl postaven v letech 1955 — 58 podle projektu architekta Antonína Tenzera ve stylu novoklasicismu 50. let jako šestipatrová budova se stovkou pokojů, kavárnou a restaurací s přízemní terasou do náměstí. I tento dům zaplnil v proluku po bombardování. Budova je příkladem poválečné architektury tzv. socialistického realismu.
  • Budova (č. 43) byla postavena roku 1928 pro Pražskou akciovou tiskárnu na hluboké úzké parcele podle projektu ing. Boh. Bečkaye. Středem puristického průčelí osmipatrové budovy prochází pasáž, z níž byl přístup do kina Apollo. Bylo zřízeno v roce 1947 a později dostalo jméno Jalta.
  • Palác Letka (č. 41), dříve Avion, s obchodní pasáží Luxor, s kavárnou, restaurací a kinem Letka byl postaven ve stylu individuálního konstruktivismu podle projektu architekta Bohumíra Kozáka v roce 1926. Dnes je znám jako Palác knihy. Pasáž této i sousední budovy č. 43 je propojena a ústí do Opletalovy ulice.
  • Hotel Evropa a Meran (č. 25 a 27)
  • Obchodní dům Družba (č. 21) byl vybudován na rohu Jindřišské ulice v letech 1971 — 75 v internacionálním stylu podle projektu architektů Milana Vaška, Vlastibora Klimeše a Vratislava Růžičky. Původně centrum Českého svazu výrobních družstev, v 90. letech byl znám jako obchodní dům Krone, v současnosti Debenhams. Nejvýraznějším prvkem budovy je střešní kavárenská věž ve tvaru oktogonu.
  • Novobarokní palác (č. 19) postavený roku 1895 podle projektu architektů Osvalda Polívky a Bedřicha Ohmana původně pro pojišťovnu Assecurazioni Generali. Na průčelí domu jsou kamenné a bronzové sochy Stanislava Suchardy, Bohuslava Schnircha, Antonína Procházky, Čeňka Vosmíka a Františka Stránského. Podél Jindřišské ulice byla dodatečně prolomena pasáž. V paláci sídlil dlouhá léta Úřad pro normalizaci a měření a Polské informační a kulturní středisko. Mohutná budova stojí na místě pozdně renesančního nárožního domu s věží a členitými štíty z počátku 17. století, zvaného U Císařských.
  • Palác Praha (č. 17) je konstruktivistická stavba s kinosálem téhož jména z let 1926 — 29 podle projektu architekta Rudolfa Stockara. Domem s převážně zasklenou fasádou prochází pasáž do Jindřišské ulice.
  • Bývalý obchodní dům Darex (č. 11) byl rekonstruován v letech 1994 — 96. Během archeologických průzkumů před zahájením přestavby byly odhaleny základy domu, v němž žil a měl svou lékárnu na přelomu 16. a 17. století slavný doktor Matyáš Borbonius, lékař císaře Rudolfa II. a Matyáše. Dům dříve míval různá jména, nejznámější je U Tůnských. Jméno Darex vzniklo v době, kdy zde mohli významní činitelé komunistického režimu nakupovat běžně nedostupné exportní zboží na zvláštní poukazy. Dnes po rekonstrukci je dochována pouze památkově chráněná neobarokní fasáda z roku 1893, která je připevněna na pilíře z betonu a oceli. Ostatní je moderní novostavba podle projektu architekta Petera Pivka. Dům má 9 nadzemních podlaží obchodní a administrativní plochy se 4 luxusními apartmány v podkroví a 3 podzemní podlaží, v nichž je 62 stání pro automobily s vlastním výtahem z chodníku. V podzemí je též miniaturní expozice archeologických nálezů v místě. Přes všechna podlaží vede vnitřní átrium s dvěma panoramatickými výtahy. Novou střechu pokrývá speciální sklo s termální úpravou, uprostřed je velkolepý balkon s vyhlídkou.
  • Hotel Zlatá Husa (č. 7) byl postaven v roce 1910 podle návrhu architekta Matěje Blechy. Je to pozdně secesní budova s dvorními křídly a pasáží. Interiér byl v roce 1912 zmodernizován architektem Ladislavem Machoněm.
  • Hotel Ambassador (č. 5) je objekt individuálního pojetí s orientálními prvky, postavený v roce 1912 architekty Richardem Klenkou z Vlastimilu a Františkem Weyrem. Budova s pasáží má železobetonovou konstrukci. Až do roku 1924 se hotel nazýval Passage, bývalo v něm kino Pasáž a byl známý též kabaretem Alhambrou.
  • Palác Koruna (č. 1)
  • Budova bývalé ČKD, která vizuálně uzavírá náměstí v jeho nejspodnější části a stojí v samém středu Zlatého kříže, má již adresu Na Můstku 9. V minulosti zde stával dům U Zlatého jednorožce, od roku 1902 pak největší pražský obchodní dům s hedvábnými látkami Efraima Löbla. Nová budova ve stylu novofunkcionalismu či postmodernismu byla dostavěna v roce 1983 podle projektu Jana a Aleny Šrámkových. Působivá je asymetrická oblouková střešní nástavba s kotelnou, zdobená velkými hodinami, pod níž bývala vyhlídková kavárna s terasou s neobvyklým pohledem na starou Prahu a pražské panorama.

VÝZNMANĚJŠÍ BUDOVY NA LEVÉ ČÁSTI NÁMĚSTÍ Z POHLEDU OD NÁRODNÍHO MUZEA

  • Dům módy (č. 58) byl postaven v letech 1954 — 56 v místě vybombardovaného domu na nároží. Obchodní dům navrhl architekt Josef Hrubý ve stylu střízlivého novoklasicismu 50. let, který vychází z tradice předválečného funkcionalismu. Vertikálně členěné průčelí je obložené travertinem, v 1. patře nad vchodem je umístěn pískovcový reliéf od sochaře Bartůňka jako alegorie textilního průmyslu.
  • Na protějším rohu stojí palác pojišťovny Fénix (č. 54 a 56), puristická administrativní budova z roku 1928 — 30, jedna z prvních konstruktivistických staveb v Praze od architekta Bedřicha Ehrmanna s průčelím od architekta Josefa Gočára. Palác zabírá celý blok mezi ulicí Krakovskou a Ve Smečkách, v přízemí je obchodní pasáž ve tvaru písmene T, z níž vede vchod do známého kina Blaník. Vestibul pasáže zdobí mozaika podle kartonů Rudolfa Kremličky.
  • Činžovní dům Na Košíku (č. 52) na protějším rohu byl postaven roku 1880 podle návrhu architekta Josefa Schulze v novorenesančním slohu.
  • Rozlehlý bankovní palác (č. 42) na nároží ulice Štěpánské vznikl v letech 1920 — 31 pro Investiční banku podle projektu architekta Františka Roitha. Dříve zde stával proslulý pivovar U Primasů.
  • Nárožní budova Pozemkové banky (č. 40), nazývaná Ledový palác, byla přistavěna ke známému komplexu paláce Lucerna z let 1913 — 17, jemuž se architektonicky podobá a s nímž tvoří jeden celek propojený pasážemi. Budova ve stylu pozdní secese s kubistickými prvky má pětipatrovou uliční fasádu s mansardovým podlažím. Na rohu je kopulovitá věž, která budí dojem veliké lucerny. Objekt postavil architekt Matěj Blecha na místě Aehrenthalského paláce v letech 1913 — 15. Z pasáže z Václavského náměstí je přístup do divadla Rokoko, otevřeného roku 1915 jako kabaretní scéna a zmodernizovaného v letech 1969 — 70.
  • Budova Melantrichu (č. 36) byla postavena v letech 1911 — 12 podle projektu architekta Bedřicha Bendelmayera jako palác Hvězda ve stylu pozdní secese. Fasádu zdobí malby Vratislava Mayera. O něco dříve byla postavena dvorní budova tiskárny, kterou navrhl Josef Vaňha. V budově bývalo kino Čas s nonstop promítáním, později kino Hvězda, přístupné i z pasáže divadla Rokoko. Na balkoně Melantrichu se střídali řečníci a zpěváci při demonstracích proti komunistickému režimu v listopadu 1989.
  • Wiehlův dům (č. 34)
  • Palác bývalé České banky (č. 32) na protějším rohu, známý později jako palác Ligna, je rozlehlá novoklasicistní pětipatrová budova z let 1914 — 16, postavená podle projektu Josefa Sakaře a Osvalda Polívky. Před tím zde stával renesanční dům U Lhotků s nárožní věží a v interiéru s malbami Josefa Navrátila, které byly před jeho zbořením částečně sejmuty a uloženy v Muzeu hl. města Prahy. Pískovcové plastiky na průčelí a reliéf Merkura ve štítu paláce jsou od Bohumila Kafky. Budova paláce dosahuje až k pasáži Světozor ve Vodičkově ulici, v roce 1929 propojené s pasáží paláce Alfa. V roce 1947 se uskutečnila přestavba objektu architekty Karlem a Jaroslavem Fišerem, kteří při ní upravili též kino, přístupné z pasáže Světozor.
  • Palác Alfa (č. 28)
  • Hotel Adria (č. 26), původně dům U Modré boty, je jedním z nejstarších domů na náměstí, postavený na místě dvou gotických měšťanských domů, jejichž sklepy se dochovaly. Před rokem 1789 byl klasicisticky upravován podle projektu architekta Josefa Ziky a v roce 1911 dům přestavěl architekt Matěj Blecha na hotel Adria. Jeho třípatrové průčelí s podkrovím v mansardové střeše je neobarokní. V domě bývalo divadlo, kde působil herec a režisér Emil Artur Longen. Vinárna ve sklepě byla zařízena jako krápníková jeskyně, jejíž sochařská dekorace představuje Hádovo podsvětí s řekou Styx a převozníkem Cháronem a dalšími postavami řecké mytologie.
  • Hotel Juliš (č. 22) je postaven podle projektu architekta Pavla Janáka. Dvorní křídlo ve stylu pozdního kubismu je z let 1922 – 25, hlavní funkcionalistická budova byla postavena v roce 1932. Plocha průčelí je řešena kombinací skla a oceli. V druhé polovině 20. století byl hotel znám pod jménem Tatran, stejně jako bývalá zdejší kavárna, bar i cukrárna. Z pasáže domu se vcházelo do bývalého kina Paříž. Zadní průčelí budovy vede do Františkánské zahrady.
  • Bývalý hotel Družba (č. 16) byl před rokem 1989 znám především bufetem v přízemí a vinárnou Tabarin. Pětipatrová budova byla postavena v letech 1926 — 27 podle projektu architekta J. Jerolíma. V 90. letech byl dům rekonstruován na expozici České spořitelny. Na průčelí jsou osazeny dvě pískovcové ženské postavy od Břetislava Bendy.
  • Peterkův dům (č. 12) patří k raným stavbám architekta Jana Kotěry, byl postaven v roce 1899. Úzké průčelí ve stylu rané secese je zdobené štukovou výzdobou Josefa Pekárka s rostlinnými motivy a sochami Stanislava Suchardy, zatímco obchodní a obytné prostory interiéru jsou již moderní.
  • Adamova lékárna (č. 8) je v zásadě bytový dům, kde jsou kombinovány prvky historické architektury ve spodních podlažích s architekturou secese a dokonce i moderny a kubismu. Původní podobu má i konstrukce podkroví a kupole. Budova byla postavena v letech 1911 — 12 podle projektu arch. Matěje Blechy a Emila Králíčka. Tradice lékárny v přízemí je zachována dodnes.
  • Obchodní dům Baťa (č. 6) je jednou z nejvýznamnějších staveb českého funkcionalismu. Byl postaven v letech 1928 – 29 podle projektu Ludvíka Kysely za spolupráce projektové kanceláře Baťových závodů ve Zlíně. Sedmipatrová budova zasahuje zadním průčelím do Jungmannova náměstí a je průchozí. Ve své době byl příkladem nejvyspělejšího obchodního domu v Evropě a patří k nejvýznamnějším stavbám českého funkcionalismu.
  • Lindtův dům (č. 4), známý též jako palác Astra, byl postaven pro obchodníka a továrníka Lindta jako dům obchodní a kancelářský v letech 1925 — 27. Byl navržen Ludvíkem Kyselou a byla to první funkcionalistická stavba v Praze. Charakterizovala ji lehká fasáda s úzkým parapetem a obrovskými plochami pásových oken. V prvním patře byla kavárna Astra a v suterénu vznikla ve 30. letech vinárna Carioca, vyzdobená historizující pseudorokokovou štukovou dekorací od berlínského architekta Paula Sydowa. Středem přízemí prochází pasáž, která spojuje Václavské náměstí s Jungmannovým. Budova je napojena na provoz podchodu metra. Palác Astra byl mnoho let domem nárožním.
  • Palác Euro (č. 2), otevřený v roce 2002, uzavřel vizuálně levou spodní část Václavského náměstí. Po mnoha letech tak nahradil dřívější nárožní budovu v sousedství paláce Astra, zbouranou v roce 1973. Devítipatrový obchodní a kancelářský dům je znám též pod názvem Astra II, aby se odlišil od Lindtova paláce Astra I. Celý dům má skleněný plášť, v 8. a 9. patře je věžovitě zakončený. Autory projektu jsou: Richard Doležal, Petr Malinský, Petr Burian, Michal Pokorný a Martin Kotík. Stavba získala cenu slavného architekta Miese van der Rohe, kterou uděluje Evropská unie.

Zobrazit historii objektu

Související objekty