Drobečková navigace

Staroměstská mostecká věž

Staroměstská mostecká věž patří k nejpůsobivějším gotickým stavbám na světě. Věž spolu s Karlovým mostem nechal vybudovat podle návrhu Petra Parléře císař Karel IV. v polovině 14. století. Brána do Starého Města byla koncipována zároveň jako symbolický vítězný oblouk, kterým procházeli čeští králové na své korunovační cestě. Za nezapomenutelným výhledem musí návštěvníci vystoupat na ochoz po 138 schodech.

Staroměstská mostecká věž, Karlův most, Praha 1 - Staré Město, 110 00
Web: http://www.muzeumprahy.cz/prazske-veze, e-mail: muzeum@muzeumprahy.cz
tel.: +420224220569, +420724379677

Otvírací doba

listopad – únor

Celý týden
10.00 – 18.00

březen

Celý týden
10.00 – 20.00

duben – září

Celý týden
10.00 – 22.00

říjen

Celý týden
10.00 – 20.00

Zobrazit podrobné informace

Prodej vstupenek končí 30 minut před uzavřením

***

Změny v otvírací době o vánočních svátcích 2016

24. 12.                        10.00 - 15.00
31. 12.                        10.00 - 18.00
1. 1. 2017                   10.00 - 18.00

Vstupné

základní

90 Kč

snížené

65 Kč

rodinné

250 Kč

Popis

majitel: Hlavní město Praha
správce: Muzeum hl. města Prahy

Úplný ceník vstupného

Zobrazit podrobné informace

Program

Historie objektu

          Věž, která patří k nejpůsobivějším dílům civilní gotiky na světě, byla postavena podle návrhu Petra Parléře ve 2. polovině 14. století Parléřovou hutí chrámu sv. Víta. Za stavbu odpovídal sochař a stavitel Michael Savoyen, zeť Petra Parléře a syn architekta katedrály v Kolíně nad Rýnem. Po něm převzal dům i dílnu roku 1385 kameník Petr, který věž dokončil. Kromě hlavních projektantů a sochařů se na práci vystřídalo kolem sta kameníků.

          V horní části věže směrem k mostu bylo v roce 1621 vystaveno pro výstrahu 12 hlav některých z vůdců stavovského povstání, popravených na Staroměstském náměstí. Hlavy tu visely přes 10 let, sejmuty pak byly tajně v noci a pohřbeny na dodnes neznámém místě.

          V roce 1648 byla věž poničena při švédském obléhání Prahy, obzvláště strana obrácená k mostu, která byla původně ozdobena sochami trůnící Madony a císaře a krále Karla IV. a jeho manželky Elišky Pomořanské. Na tuto stranu byla při následné rekonstrukci, kterou provedli v letech 1650 — 53 Carlo Lurago a Giovanni Spinetti, umístěna kamenná deska s latinským textem na památku hrdinného boje Pražanů se Švédy. K důkladné opravě došlo v letech 1854 — 78 pod vedením Josefa Mockera, přičemž věž dostala dnešní střechu se čtyřmi nárožními věžičkami. Další opravy probíhaly v letech 1952 — 55 a 1978. Při jedné z drobných oprav byly náhodně pod střechou objeveny dva záhadné nápisy, které nemají mezery mezi slovy a čteny zepředu i pozpátku mají stejný text. Správně psány vypadají takto: Signate, signate, mere me tangis et angis; Roma, tibi subito motibus ibit amor (Na vědomí tobě znamení, poskvrníš-li mě dotykem, budeš zardoušen; Říme, tobě náhle převraty bude obětována láska). Tyto věty nedávají hlubší smysl, ale je prý v nich ukryta magická formule síly a moci. Jsou tzv. magickou pastí — zaříkadlem, kterého se měly polekat zlé mocnosti. Podobné nápisy bývaly obvyklé na sakrálních stavbách zejména v Itálii.

SOCHAŘSKÁ VÝZDOBA A SYMBOLIKA

          Nejníže položené sochy na věži jsou na konzolách, ukončujících oblouk brány. Na východním průčelí (tj. staroměstská strana) vlevo je lev požírající kýtu, vpravo orel požírající zajíce. Na západní straně vlevo je boj orla s gryfem, bájným ptákem, který má hlavu, krk a křídla orla a tělo, končetiny a ocas lva, vpravo lev bojuje s hadem. Gryf byl zrozen ze spojení lva a orla a tato symbolika je na věži zajímavým způsobem naznačena: v trojúhelníkovém štítu nad sochou sv. Víta je umístěna svatováclavská orlice, nad níž na konzole stojí český lev. Na svátek sv. Víta (15. 6.) dopadne stín hlavy lva na hruď orlice, čímž je zároveň symbolicky potvrzeno spojení Čech a Moravy.

          Na nárožích věže ve výšce asi 2 m jsou drobná žertovná sousoší: vlevo je žena v hábitu a muž, jehož neposedná ruka je pod její suknicí (zlé jazyky říkají, že se jedná o mnicha a jeptišku), vpravo se muž snaží rukou prozkoumat ženino poprsí.

          Vedle horní části oblouku brány směrem k věžním nárožím je zobrazen ledňáček ve věníku (osuška svázaná do uzle — znak cechu lazebnického), který je symbolem Václava IV. Ledňáček je také symbolem lidské duše, dokáže prý ochránit od blesku, rozmnožovat skryté poklady a tišit bouře. Tato přízemní část věže do "výšky jezdce na koni" odpovídá pozemskému, hříšnému světu.

          Další pás odpovídá symbolice měsíční; nad bránou na východní straně jsou znaky zemí, kterým vládl Karel IV., včetně Zhořelce a Dolní Lužice, které získal roku 1373, ale hned po jeho smrti (1378) se oddělily. Tato výzdoba tedy musela vzniknout ještě za Karlova života. Dva prostřední znaky jsou nejdůležitější: černá orlice ve zlatém poli — císař římský a stříbrný dvouocasý lev na červeném poli — král český.

          První patro má skrytou symboliku sluneční; uprostřed je socha patrona mostu sv. Víta, stojící na modelu mostu, po jeho stranách sedí postavy Karla IV. (už jako starší muž) a Václava IV. (jako mladík), zastřešené trojúhelníkovým štítem zdobeným 24 kraby — symboly 24 hodin dne. Oba panovníci mají na hlavách císařskou korunu. Nad nimi jsou postavy sv. Vojtěchasv. Zikmunda.

          Sochy vznikly v období mezi lety 1380 — 1400. V roce 1854 byly neodborně restaurovány V. Linhartem a J. Heidelbergem. V roce 1978 byly nahrazeny kopiemi z umělého kamene, originály jsou vystaveny v Lapidáriu Národního muzea.

          Na boční straně věže (směrem ke konventu křižovníků) je od roku 1857 deska s latinským nápisem připomínajícím obnovu mostu po povodni roku 1784.

          Průjezd brány sklenutý gotickým obloukem je 8 metrů široký, na jeho klenbě jsou zbytky gotické malby, které v letech 1877 — 78 domaloval Petr Maixner. Síťová klenba průjezdu je žebry rozdělena na 8 polí, v nichž je opět zobrazen ledňáček ve věníku. V dolní části je lázeňská dívka se džberem v ruce — připomínka pověsti o lazebnici Zuzaně, která vysvobodila krále Václava IV. ze sousední lázně, kde se byl umýt v době svého věznění.

          Z průjezdu se po točitém schodišti se 138 schody vchází do věže. Sloup, okolo něhož se otáčí schodiště, je zakončen nahoře sochou věžníka z 50. let 15. století. V prvním patře bývala patrně strážnice, odtud se kdysi spouštívala železná mříž, kterou se zavírala brána. Ve druhém patře, které sloužilo jako vězení dlužníků z lepších rodin, je od roku 1880 novogotický strop, provedený podle návrhu arch. Jana Schöbla. Okna jsou opatřena vitrážemi podle kartónů Jiřího Binka.

          Věž je vysoká asi 47 metrů, výška střechy s ochozem je cca 18 m.

VÝMĚNA SOCH 2006

          Na podzim roku 2006 byly nahrazeny kopie z méně kvalitního umělého kamene z roku 1978 novými exponáty z kvalitního hořického pískovce. Vyměněny byly sochy sv. Zikmunda, sv. Vojtěcha, sv. Víta, Karla IV. a Václava IV., lev a dvě helmice. Při výměně byl využit unikátní středověký jeřáb, který podle obrázku z bible Václava IV. sestrojili Vít Mlázovský a Petr Růžička ze společnosti Ars Tignaria.

          Suterénní klenutý prostor pochází ze 14. století a ještě ve středověku byl rozdělen v podélném směru na dvě místnosti. Z příčné zdi se dochovala jenom část na severní straně. Na jižní straně je kus obdobné zdi, která byla obnovena na sklonku 19. století. Po rekonstrukci byl zpřístupněn v roce 2010. Také dřevo na historické krovy, jak ukázal nedávný výzkum, bylo pokáceno v polovině 14. století a bylo přichystáno už při stavbě Karlova mostu. Trámy byly řezány dvoumužným katrem tedy Bavorskou technologií, kdy jeden člověk stojí na stolici, druhý pod ním a řežou šikmo. Při stavbě střechy byla použita stanová konstrukce, tedy podobná té, která je k vidění na Karlštejně.

Zobrazit historii objektu

Související objekty