Drobečková navigace

Státní opera

Přední evropská operní scéna sídlí v kouzelné novorenesanční budově s bohatě zdobeným interiérem. Divadlo bylo otevřeno v roce 1881 Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští jako pražská německá scéna. Svým prostorným hledištěm stejně jako svou neorokokovou výzdobou patří k nejkrásnějším divadelním budovám v Evropě. Stání opera je součástí Národního divadla, na její scéně působí soubory opery a baletu.

Státní opera, Wilsonova 4, Praha 1 - Nové Město, 110 00
Web: http://www.narodni-divadlo.cz, e-mail: info@narodni-divadlo.cz
tel.: +420224901448, +420224901111

Otvírací doba

Státní opera je v sezoně 2016/2017 a 2017/2018 z důvodu generální rekonstrukce uzavřena. Část repertoáru souborů opery a baletu je uváděna na scéně Hudebního divadla Karlín a v Národním divadle.

Historie objektu

           Novorenesanční budova divadla měla svého prostého předchůdce. V roce 1858 si vedení Stavovského divadla pronajalo pozemek o něco výš než dnešní divadlo a architekt Josef Niklas tam postavil Novoměstské divadlo. Říkalo se mu také lidově divadlo Před Koňskou branou, která tehdy ještě stávala. Hrála se zde pravidelně i česká představení, v nichž účinkovali herci Stavovského a později i Prozatímního divadla. 16. května 1868, kdy byl kladen základní kámen k Národnímu divadlu, byl v Novoměstském divadle poprvé proveden Smetanův Dalibor za osobního řízení skladatele. V Novoměstském divadle se hrálo do roku 1885 a poté bylo zbouráno.

           V roce 1886 začal stavět nové divadlo arch. Alfons Wertmüller podle plánů známé vídeňské firmy na stavbu divadel Fellner a Helmer. Německý divadelní spolek zde vybudoval a 5. 1. 1888 otevřel reprezentativní scénu pražských občanů německé národnosti Nové německé divadlo. Zahajovacím představením byli Mistři pěvci norimberští od Richarda Wagnera. Divadlo sloužilo především opeře, zpívaly zde mnohé hvězdy jako např. Enrico Caruso, v roce 1910 zde byla světová premiéra Elektry od Richarda Strausse.

          Budova je na průčelí zdobena bystami od sochaře Otto Mentzela (Goethe, Mozart, Schiller) a v tympanonu je 13 plastik od Theodora Friedla — výjevy z antické mytologie (Pegas, Ikarus, Amor, Athéna, Leda a další). V interiéru divadla jsou busty umělců — obětí fašismu: Josef Čapek, Julius Fučík, Joe Jenčík, Václav Jiříkovský, Rudolf Karel, Anna Letenská, Vít Nejedlý, Josef Skřivan, Oldřich Stibor, Bedřich Václavek, Vladislav Vančura, František Zelenka. Uprostřed je plastika Bedřicha Smetany od Karla Lidického. Je zde i pamětní deska s verši Stanislava Kostky Neumannna, věnovaná vzpomínce divadelníků, kteří zahynuli za fašistické okupace. V hledišti jsou malby od Eduarda Veitha. Po nástupu fašismu v Německu divadlo sehrálo pokrokovou úlohu v tom, že zde působili němečtí umělci pronásledovaní nacisty. Za okupace působilo pod názvem Deutsches Theater. Po roce 1945 se divadlo stalo českým lidovým divadlem s názvem Divadlo 5. května. 1. října 1945 se dávala Smetanova opera Braniboři v Čechách. Od roku 1946 v divadle působil jen operní soubor pod názvem Velká opera 5. května. V roce 1948 přešel soubor Velké opery do svazku Národního divadla a budova se stala jeho třetí scénou, 3. 11. 1949 přejmenovanou na Smetanovo divadlo. Od 1. dubna 1992 byl divadlu propůjčen statut samostatné umělecké instituce pod názvem Státní opera Praha. V letech 1967 — 73 se konala rozsáhlá rekonstrukce divadla podle projektu architekta Jiřího Albrechta. Od roku 1988 probíhala úprava fasády, výměna střešní krytiny a obnova sochařské výzdoby průčelí.

Zobrazit historii objektu

Související objekty