Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově

Kostel byl zřízen císařem Karlem IV. roku 1350 jako součást kláštera augustiniánů, kanovníků sv. Augustina, na nově založeném Novém Městě pražském. Vzorem pro stavbu kostela byl pohřební chrám císaře Karla Velikého v Cáchách. Z gotického období se dochovalo jen obvodové zdivo. Stavební práce pokračovaly až do doby pozdní renesance.

Kostel je unikátní svou pozdně gotickou hvězdicovou žebrovou klenbou, pravděpodobně od Bonifáce Wohlmuta, dvorního stavitele císaře Ferdinanda I. Byla dokončena roku 1575, o čemž vypovídá nápis na svorníku uprostřed klenby.

Pověst vypráví o architektu, který se spojil s ďáblem, aby takovou klenbu zvládl. Po dokončení se ale nenašel nikdo, kdo by byl ochotný odstranit lešení. Stavitel lešení zapálil a když hořící trámy s rachotem padaly dolů, myslel si, že klenba nevydržela. Proto v zoufalství skočil do Vltavy. Po usazení prachu a kouře se ukázala krásná pevná klenba.

Na počátku 18. století byly na jižní straně přistavěny Svaté schody architektem J. A. Santinim. Svaté schody jsou kopií schodiště z vladařského paláce v Jeruzalémě. Jsou z červeného sliveneckého mramoru. Věřící se na na nich pohybují po kolenou z úcty ke Kristovu utrpení.

Pod schody se nachází jeskyně označovaná jako Betlémská kaple. Na stěnách a klenutí jsou iluzivní kolorované štuky a malby znázorňující polorozpadlou poustevnu.

Ke zvláštnostem patří také nejstarší dochované jesličky v Praze. Tři polychromované figury v životní velikosti   tzn. Jezulátko v jeslích, Panna Maria a sv. Josef pochází z roku 1738 od J. Schlansowského.

Kostel je osmiboká stavba s typickými třemi kupolemi, které byly dokončeny roku 1756 v barokním slohu. Každá je zakončena věží s lucernou, bání a makovicí.

Gotický interiér se zachoval v kněžišti a oknech, jinak v celém kostele převládá bohatá barokní výzdoba podle návrhu architekta Františka Maxmiliána Kaňky.

Kostel je ve vlastnictví Hlavního města Prahy, Římskokatolická církev má kostel v nájmu.