Drobečková navigace

Obecní dům

Secesní stavba z let 1905 – 1911 je dokladem nevídané umělecké i řemeslné dovednosti a kvality. Kavárna, Francouzská a  Plzeňská restaurace, Americký bar stejně jako Primátorský salonek či koncertní Smetanova síň jsou dokonalými secesními interiéry, které zdobili přední malíři a sochaři jako A.Mucha, J. Preisler, L. Šaloun aj. Milovníkům secese jsou určeny komentované prohlídky celé budovy.

Obecní dům, náměstí Republiky 5, Praha 1 - Staré Město, 111 21
Web: http://www.obecnidum.cz, e-mail: info@obecnidum.cz
tel.: +420222002101, +420222002107

Vstupné

základní

290 Kč

snížené

240 Kč

rodinné

500 Kč

Popis

PROHLÍDKY OBECNÍHO DOMU

Trasa prohlídky:
Smetanova síň - Cukrárna - Slovácký salonek - Salonek Boženy Němcové - Orientální salonek - Grégrův sál - Palackého sál - Primátorský sál - Riegrův sál - Sladkovského sál - Americký bar

Prohídky Obecního domu s průvodcem se konají nepravidelně - informace poskytne informační středisko.
Den otevřených dveří se vstupem zdarma obvykle 28. 10.

INFORMAČNÍ CENTRUM

v přízemí vlevo - otevřeno denně 10 - 20

- informace o programech v Obecním domě, vstupenky na koncerty, výstavy a společenské programy, prohlídky reprezentačních prostor s průvodcem, prodej publikací, pohledů, plakátků, grafik,originálů a replik uměleckého řemesla

V Obecním domě se dále nachází: 

  • Smetanova síň - koncertní sál - koncerty Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK
  • Předprodej sítě Ticketpro: vstupenky - divadla, koncerty, kina a další kulturní akce
  • Restaurace: Francouzská, Plzeňská, Kavárna, Americký bar
  • Výstavní prostory ve 2. patře - návštěvní doba a vstupné se mění podle druhu výstavy
    výstavní sál č. 1, výstavní sál č. 2, Hollarova síň, salónek 1, 2, jídelna 1, 2, 3, kulečníkové a karetní herny
  • Obchody: Beltissimo (obuv), Richard Collection, Coccinelle, ), Art Decoratif (umšělecké předměty), Boutique Blanka Matragi, Starožitnosti U Obecního  domu, Buffalo Shoes Praha, Onvi Onavi, Gift Shop Modernista, Terza, Zlatá mince - numismatika

PRONÁJEM PROSTOR
sály, salonky (kapacita podle uspořádání) pro svatby, hostiny, konference, firemní akce, koncerty, výstavy, veletrhy, módní přehlídky, plesy, taneční kurzy

KAPACITA SÁLŮ
Smetanova síň (až 1100), Sladkovského sál (až 280), Grégrův sál (až 200), Riegrův sál (až 40), Palackého sál (až 50), Orientální salonek (až 20), Slovácký sál  (15), salonek B.Němcové (2), Cukrárna (60 - 80), Vinárna (140 - 200),  Hollarova síň (30), Salonek dirigenta (6 - 8), Primátorský salon (30), jídelny (10 - 50 - 80), salonky 1 a 2 (40 - 30)
Výstavní sály (250 - 350)

Úplný ceník vstupného, objednávky, vypsané termíny prohlídek zde

 

 

Zobrazit podrobné informace

Program

Historie objektu

     Obecní dům stojí na místě královského sídla zvaného Králův dvůr. Šlo o stavbu z doby Václava IV. kolem r. 1383, sloužila jako prozatímní příbytek krále Zikmunda, zemřel zde Ladislav Pohrobek, vyšel odtud korunovační průvod Jiřího z Poděbrad. Jeho pobyt zde připomíná bronzová deska. Po r. 1490 však Jagellonci přenesli své sídlo do Budína a r. 1515 Králův dvůr zastavili. V r. 1631 jej vykoupil kardinál Arnošt Vojtěch Harrach, aby zde nechal zřídit arcibiskupský seminář (od r. 1636). Seminář byl po zrušení jezuitského řádu přestěhován do Klementina a jeho budovy získal vojenský erár. Králodvorská kasárna zde zůstala do r. 1869, poté zde působila vojenská kadetní škola. Králův dvůr byl zbořen v letech 1902 - 1903.

     Záměr pražské radnice postavit reprezentační budovu a touha nejvýznamnějšího českého spolku Měšťanské besedy rozšířit své prostory za městské peníze stál u zrodu nového objektu, který by reprezentoval hlavní město království a podpořil český společenský život. R. 1902 schválila městská rada stavbu, r. 1903 byl schválen nákup pozemku vedle Prašné brány. R. 1904 byl schválen projekt a r. 1905 se začalo stavět. Objekt byl vybudován v letech 1905 - 1911 podle projektu arch. Antonína Balšánka a Osvalda Polívky jako centrum českého kulturního života a protiváha nedalekého Německého domu a kasina a německého korsa Na Příkopě. Stavbu zahájili 9. 8. 1905 stavitelé František Schlaffer a Josef Šebek. V listopadu 1911 zde byla zahájena výstava tří předních českých výtvarných spolků - Jednota výtvarných umění, Spolek výtvarných umělců Mánes a Skupina výtvarných umělců. Dům byl defenitivně zkolaudován 22. 11. 1912. Stal se střediskem společenského života i místem významných dějinných událostí. O tom svědčí bronzová deska Ladislava Šalouna, která je umístěna zvenčí poblíž Prašné brány. Dne 6. 1. 1918 zde byla přijata tzv. Tříkrálová deklarace požadující vytvoření samostatného československého státu. V dubnu byla ve Smetanově síni složena Národní přísaha a v červnu se v Grégrově sále ustavil Národní výbor československý, zárodek budoucího parlamentu a vlády. Z balkonu před Primátorským sálem byla 28. 10. 1918 vyhlášena Československá republika. Zároveň byl vydán první zákon nové republiky a od 28. 10. do 13. 11. zde zasedal Národní výbor jako první parlament a vláda státu. Jedna ze dvou desek v Českém klubu komentuje tyto události slovy: "...Zde naplnilo se slovo Komenského: Vláda věcí Tvých se k Tobě vrátí, lide český." Ve 20. a 30. letech byla doba největší slávy Pražského reprezentačního domu, jak se tehdy objekt nazýval. Konaly se zde plesy, slavnosti, profesní sjezdy, výstavy předních umělců, sdružení a spolků. V listopadu 1989 se ve Smetanově síni ke stávce studentů připojili herci a konalo se zde první setkání Václava Havla s předsedou tehdejší vlády Ladislavem Adamcem.

     Obecní dům stojí na parcele o velikosti cca 14 000 m2, zastavěná plocha činí 4214 m2, celkový objem stavby je cca 14 000 m3. V objektu je asi 1240 místností.

     Zvnějšku je Obecní dům pozůstatkem historismu 19. stol., směsí pseudorenesance a pseudobaroka, obecně je však pokládán za významný příklad pražské secese. Celý objekt je dokladem nevídané dovednosti a kvality umělecké i řemeslné, jakož i modernosti pokud jde o supermoderní technologické zázemí, ve střední Evropě tehdy nevídané. Bylo zde 28 elektrických a hydraulických výtahů, vzduchotechnický systém s dálkovým ovládáním, potrubní pošta, centrální vysavač, moderní telefonní ústředna, výrobna ledu, chladnice, nejmodernější kuchyně. Byly zde jedny z největších elektricko-pneumatických varhan v celé monarchii. Poprvé zde bylo v takovém rozsahu použito linoleum, tehdy výkřik pokroku, mosazi a dalších materiálů. V interiérech jsou zastoupena všechna známá umělecká řemesla, jejichž výrobky svědčí o smyslu pro krásu a účelnost: vitráže, hodiny, dřevěné a keramické obklady, přírodní a umělé mramory, soubory volného nábytku, zrcadla, draperie, kryty topení a vzduchotechniky a především sestavy svítidel z barevných kovů a skla (většinou podle návrhů Františka Anýže prováděla firma Křižík). Obecní dům byl výrazem sebevědomí českého národa, byl koncipován jako jeho oslava. Tomu odpovídala i okázalá výzdoba a jména sálů, politicky motivovaná.

      Nad mohutným secesně zdobeným hlavním vchodem je lunetová mozaika Karla Špillara představující apotheosu Prahy. Na římse nad ní je nápis, citát Svatopluka Čecha: "Zdar Tobě Praho! Vzdoruj času zlobě, jak odolalas bouřím všem!" a znak města Prahy. Po stranách stojí sousoší Ponížení národa a Vzkříšení národa od Ladislava Šalouna. Pod mozaikou je na sloupech s markýzou balkón přístupný z Primátorského salonu, sloupy jsou ukončeny bronzovými postavami světlonošů s elektrickými lampami od Karla Nováka. Mezi okny 1. patra jsou štukové pilíře s reliéfními medailony, ve kterých sochaři Josef Pekárek, Gustav Zoula, E. Pickardt a Antonín Štrunc znázornili typy českých krojů. Na nároží u Prašné brány je socha jejího stavitele Matěje Rejska od Čeňka Vosmíka, na atice plastika Duch dějin od Františka Rouse a ve výši 1. patra je nároží spojeno krytou chodbou s Prašnou bránou. Nároží pravého křídla je osazeno polofigurami Antonína Štrunce - alegorie Písemnictví, Stavitelství, Sochařství a Malířství. Velký štít proti ul. U Prašné brány zdobí polofigury Rozsévač a Žnečka od Antonína Máry, na bočním průčelí v 1. patře Dudák a Rusalka od Františka Úprky, nad hlavní římsou Hudba a Drama od Josefa Mařatky.

     Vstupní vestibul zaklenutý kupolí zdobí figury Fauny a Flóry od Bohumila Kafky. Vlevo z vestibulu je vstup do kavárny, jejíž stěny jsou obloženy mahagonovým dřevem. Proti vchodu je pódium a nika s fontánkou od Osvalda Polívky s plastikou Nymfy od Josefa Pekárka. Je zde původní klimatizace. Vpravo od vestibulu je Francouzská restaurace podle návrhu Osvalda Polívky se zachovanou výmalbou od Josefa Weniga Praha vítající své hosty a Chmelařství a Vinařství v podobě chlapce a dívky. Oblouk v čele místnosti zdobený znaky a mosaznými hodinami se skleněnými čočkami vede k salonku (podium). Zde je zachovaná originální tapeta a obraz Hradčany a Nový svět od malíře A. Zahela. V suterénu pod kavárnou je vinárna (322 m2), valeně zaklenutý prostor s uměleckými keramickými obklady, nad vstupem do baru je keramický reliéf opic kolem sudu. Okna (vitráže) nesou motivy vinných listů a hroznů. Vinárna není běžně otevřena, pouze k pronajmutí. Pod vestibulem je Americký bar (73 m2) s černým keramickým obkladem, na výzdobě se podílel Mikoláš Aleš kolekcí obrázků zasazených do stěn a obrazy v nikách (Selka s husami, Náhončí se zajícem, Hoch s prasetem, Masopustní úterý, O posvícení v hospodě, Na koně a Průjezd urozeného pána k hospodě). Obrazy jsou kopie, část z r. 1921 od A. Naumanna, část z let pozdějších. Mramorový barový pult byl vyroben nově podle originálu v 90. letech. Kopuli zdobí tzv. zlatý déšť. Pod Francouzskou restaurací je pivnice Plzeňská lidová restaurace - valeně klenutý prostor zdobený dvanácti keramickými znaky českých a moravských měst a keramické reliéfy. Při vchodu do baru Šohaj a Dívka od Jakuba Obrovského a mozaika České žně téhož autora. Okna (vitráže) s motivy klasů a chmele jsou původní. Nábytek pochází ze 30. let. V mezipatře je tzv. pánský trakt - kulečníkové a karetní herny (ženy měly původně přístup jen ke karetním stolkům) a centrální šatna.

     Primátorský a prezidentský výtah před centrální šatnou podle návrhu O. Polívky a J. Prokopce jsou unikátně dochované, zprovozněné při poslední rekonstrukci. Slouží pouze návštěvám na nejvyšší úrovni.

     Smetanova síň (897 m2) je ústředním prostorem prvního patra i celého Obecního domu, arch. řešení Antonín Balšánek. Nástropní figurální malby provedl František Ženíšek, štukovou výzdobu Karel Novák. Proscéniový oblouk zdobí po stranách sousoší Slovanské tance a Vyšehrad od Ladislava Šalouna, do balkonů jsou zasazeny portrétní medailony skladatelů od Antonína Štrunce, Antonína Máry a Karla Nováka (vlevo František Škroup, Vilém Blodek, vpravo Karel Bendl, Zdeněk Fibich, nad hlavním vstupem Jan z Holešova, Bohuslav z Čechtic, Kryštof Harant z Polžic, Václav Jan Tomášek). Balkonové výklenky s motivy Hudby, Tance, Poezie a Dramatu vymaloval Karel Špillar. Součástí původního vybavení jsou zrcadla, barevné vitráže ve stropě a secesní textilie, křesla byla osazena při poslední rekonstrukci, byla vyrobena v Itálii jako volné repliky křesel původních. Varhany zdobí medailon Bedřicha Smetany od Františka Hergesela, mají 4 manuály a 89 rejstříků. Byly rekonstruovány německou firmou. Ve Smetanově síni účinkovala zpočátku především Česká filharmonie a od r. 1942 byla síň hlavním působištěm Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, který je zde dodnes. Smetanova síň je pravidelným místem nejvýznamnějších koncertů Pražského jara již od jeho počátku v r. 1946. Kapacita je 1259 míst.

     Další prostory v prvním patře architektonicky řešil Osvald Polívka. Jsou to: Dirigentský salonek - bývalá přípravna pro cukrárnu. Cukrárna (108 m2) se štukaturami od Karla Nováka a obrazem Pohled na město Tábor od Václava Jansy. Slovácký salonek (54 m2) čerpá náměty z lidového umění: korálky, ornament, výšivka. Unikátní akvárium bylo obnoveno při poslední rekonstrukci. Salonek Boženy Němcové (54 m2) má funkční keramickou fontánku se soškou Boženy Němcové (pouze kopie, originál ztracen v 70. letech). Orientální salonek (55 m2) je obložen dřevem, má textilní tapetu, barevné ornamenty a barevný stropní štuk. Za ním je spojovací chodba mezi Obecním domem a Prašnou branou. Stěna Prašné brány je zakomponovaná do interiéru. V Grégrově sále (180 m2) je busta Julia Grégra od Emanuela Hallmanna. František Ženíšek vymaloval na stropě triptych Život, Poezie a Smrt a na stěně proti oknům triptych Píseň milostná, válečná a pohřební. Nízký balkon sloužil pro umístění orchestru k tanci. Palackého sál (86 m2) má malířskou výzdobu od Jana Preislera. Na stěnách vymaloval výjevy z pověstí, na stropě symbolický obraz dívky a chlapce s letícími ptáky. Mezi okny je Myslbekova busta Františka Palackého. Primátorský sál (95 m2) s kruhovým půdorysem vyzdobil Alfons Mucha. Hodně stál o tuto zakázku, takže šel pod cenu, což vyvolalo nelibost mezi jeho kolegy. Namaloval nástropní obraz na téma Slovanská svornost a osm postav na zdi mezi lunetami s náměty Bojovnost (Jan Žižka), Věrnost (Jan Amos Komenský), Síla (Vojtěch z Pernštejna), Ostražitost (Chod), Nepoddajnost (Jan Roháč z Dubé), Samostatnost (Jiří z Poděbrad), Spravedlnost (Jan Hus) a Mateřská moudrost (sv. Ludmila). Tři obrazy jsou v lunetách na námět nápisů: Pokořená a zmučená - vzkříšena budeš, širá vlasti; Syna svého svatá matko národa přijmi lásku a nadšení a nad vstupem Silou k svobodě, láskou k věrnosti. Jsou zde kožené lavice s opěradly dle Muchových návrhů (motiv České koruny a Pláče nad zkázou vlasti), dále Muchovy dekorativní látky s korálovou a zlatou výšivkou a s třásněmi, barevné vitraje na téma hadů a holubic a mosazné dekorativní mříže pod zrcadly. Ze sálu lze vstoupit na balkon se světlonoši. Následuje Riegrův sál (83 m2) s Myslbekovou bustou Františka Ladislava Riegra a s malířskou výzdobou od Maxe Švabinského s postavami českých velikánů na téma Jaro české literatury (Čech, Zeyer, Němcová, Neruda a Vrchlický) a Jaro českého umění (Smetana, Dvořák, Aleš, Myslbek, Mánes). Je zde umístěna deska s částí projevu Františka Ladislava Riegra v adresní debatě na sněmu Království českého v r. 1867. Ve Sladkovského sále (208 m2) je busta Karla Sladkovského od Ladislava Kofránka a krajinomalba od Josefa Ullmanna.

     Z druhého patra lze vstoupit na balkony Smetanovy síně. Jsou zde též výstavní sály, zejména kruhový prostor Hollarova sálu a dva obdélné sály se skleněnými stropy. Při poslední rekonstrukci bylo nově upraveno Dirigentské apartmá pro významné návštěvníky Prahy s unikátním výhledem na panorama Hradčan. V r. 1998 byl ještě dodatečně obnoven tzv. Český klub, prostor, který za 1. sv. války používali poslanci a politické strany a který měl unikátní rané kubistické vybavení navržené Josefem Chocholem. V jedné místnosti jsou umístěny kopie vzácného původního nábytku, který vzhledem ke své nesmírné ceně je muzeálním exponátem. V Českém klubu připravil Alois Rašín návrh první českoslosvenské ústavy. V r. 1999 byly před Český klub umístěny znovu nalezené a restaurované lunety s názvy Praha z Riegrových sadů od Jaroslava Panušky, Praha od Podbaby od Romana Havelky, Praha od Libně od Václava Jansy a Večerní soumrak nad Hradčany od Jindřicha Tomce. Původně byly umístěny na stěnách Plzeňské hospody Obecního domu, nalezeny byly ve sklepě Trojského zámku.

     Kavárna, restaurace, bar a pivnice jsou běžně přístupné pohostinské provozy, jednotlivé sály a salonky a další prostory lze navštívit v rámci placené prohlídky s průvodcem.

    Objekt byl několikrát upravován. Poslední rozsáhlá rekonstrukce v letech 1994 - 97 podle projektu Sdružení architektů pro rekonstrukci OD (ak. arch. Martin Němec, ing. arch. Alexandr Gjurič, ing. arch. Karel Frankl) uvedla budovu do původního stavu v r. 1912. Náklady činily 1,75 miliardy korun. Byla restaurována nejen vlastní budova, tedy plášť i např. střechy, kterých je na objektu celkem dvanáct, ale podle dobových vyobrazení byla obnovena či nahrazena i výzdoba a umělecká díla. Byly obnoveny nebo znovu zhotoveny zničené předměty, lustry, čalouny, záclony, nábytek i technické vybavení. 1. 1. 2008 byla otevřena secesní kulečníková herna v patře nad kavárnou s výhledem na Prašnou bránu.

     V roce 1989 byl Obecní dům vyhlášen národní kulturní památkou.

Zobrazit historii objektu

Související objekty