Drobečková navigace

Pražský hrad - Nový královský palác (reprezentační prostory)

Návštěvníkům Pražského hradu nejsou reprezentační prostory běžně přístupné. Sály, salony a salonky určené pro přijímání oficiálních návštěv prezidenta republiky vytvářejí okruh v úrovni prvního podlaží všech křídel tzv. Nového paláce. Některé z nich sloužily jako reprezentační a obytné prostory panovníků již v 16. století. Celý komplex Nového paláce byl stavebně sjednocen a upraven v dobách Marie Terezie.

Pražský hrad - Nový královský palác (reprezentační prostory), Pražský hrad, Praha 1 - Hradčany, 119 08
Web: http://www.hrad.cz, e-mail: tourist.info@hrad.cz
tel.: +420224372423

Historie objektu

V prvním podlaží Nového královského paláce se nacházejí reprezentační prostory Pražského hradu. Rezidence panovníků byla vystavěna postupně v letech 1564 - 1616 pro Maxmiliána II. a Rudolfa II. podle plánů Bonifáce Wohlmuta, Giovanni Gargiolliho a Giovanni Maria Filippiho. Místo letního paláce pak Ferdinand III. vystavěl podle projektu Giuseppe Matteiho Nový palác, který tvoří čelní křídlo II. nádvoří. Celý komplex byl stavebně sjednocen a upraven v rámci tereziánské přestavby ve stylu barokního klasicismu Nicolou Pacassim v letech 1753 - 75. Sály a salonky dnes slouží reprezentačním a úředním potřebám prezidenta republiky. U příležitosti státních svátků jsou přístupné i veřejnosti. Patří sem následující prostory navazující na slavnostní Pacassiho schodiště mezi I. a II. nádvořím:

Jižní křídlo:

- Vstupní vítací salonek, zvaný též Dětský podle pláten s hrajícími si putti, a s gobelínem z cyklu Antonius a Kleopatra

- Trůnní sál určený pro nejvýznamnější státní přijetí, jmenování vlády, vysokoškolských profesorů, jsou zde tři křišťálové lustry, obraz korunovace Ferdinanda V. z r. 1836, zlacená bílá rokoková kachlová kamna a největší ze tří perských koberců o rozměru 10 x 5 m

- Brožíkův salon s obrazy Václava Brožíka (Poselstvo krále Ladislava Pohrobka k francouzskému dvoru a studie k obrazům Volba Jiříka z Poděbrad za českého krále a Založení pražské univerzity Karlem IV.)

- Habsburský salon z konce 18. st. s portréty členů rodiny Marie Terezie

- Skleněný salonek (bývalá císařská ložnice) s perským kobercem zobrazujícím proti principu islámu zvířecí a lidské figury

- Malý salonek (toaletní pokoj císařoven) s obrazem sv. Pavla od Petra Brandla

- Zrcadlový salon na stěnách zrcadlové výplně, zlacená výzdoba, je zařízený jako jídelna

- Salonek s krbem byl určen původně pro dvorní dámy

- Hudební salon (pro hudební produkce) s bruselskými gobelíny ze 17. st. s ženskými postavami symbolizujícími světadíly (Asie, Evropa a Amerika, Afrika)

- Společenský salon (bývalá jídelna)

- Janákova hala, upravená architektem Pavlem Janákem, s gobelíny z cyklu Pestrých měsíců ze 17. st.

- Oktogon s osmibokým půdorysem, bývalá dvorní kaple sv. Václava (1644)

- Stará síň s trámovým stropem, opukové zdivo z doby kolem roku 1135

Střední křídlo:

- Široká chodba - bývalá Kunstkomora, v níž Rudolf II. ukládal své umělecké sbírky zbraní, nádobí, porcelánu i různých kuriozit, které byly uloupeny r. 1648 Švédy. Dnešní výzdobu tvoří obrazy námořních bitev. K chodbě přiléhají tzv.

- Nové salony s malovanými trámovými stropy, upravené v 60. letech 20. st. architektem Fragnerem (Čermákův, Navrátilův, Purkyňův, Chitussiho a Mánesův)

- Nová galerie - sálový prostor tzv. Bruselského typu

Severní křídlo:

- Rudolfova galerie, nazývaná původně Španělským sálem, též Německým sálem, navazuje na Španělský sál. Její šířka je 10 m, délka 47 m. Byla zbudována Rudolfem II. na konci 16. st. nad stájemi podle plánů Giovanni Gargioliho Oldřichem Aostalisem. Prostor byl rovněž určen pro rudolfinské sbírky. Zatímco tehdy měl sál hladké stěny, aby na ně bylo možné umístit co nejvíce obrazů, dnes je bohatě zdoben reliéfy z 2. poloviny 19. st.

- Španělský sál je součástí reprezentačních prostor Pražského hradu v severním křídle směrem k Prašnému mostu. Své jméno získal proto, že byl postaven nad stájemi ušlechtilých španělských koní, jejichž kult Rudolf II. nadšeně pěstoval. Na počátku 17. st. byl vybudován na přání Rudolfa II. k uložení jeho sbírky soch. Je velkolepý svými rozměry - délka 43 m, šířka 21 m a výška 12 m. U příležitosti návštěvy španělského krále Filipa II. v Praze byl Rudolf II. vyznamenán španělským řádem zlatého rouna, jehož sádrový model je zavěšen na okně sálu. Autorem je patrně arch. Giovanni Maria Filippi. Původně byly v sále uprostřed sloupy a malovaný strop. Teprve v době baroka byl sál zaklenut, Kilián Ignác Dienzenhofer mu dal rovný vyšší strop. V druhé polovině 18. st. byla podél sálu vytvořena tzv. klínová chodba, což vedlo k zazdění oken na této straně. V místech původních oken vymaloval J. A. Saeckel iluzivní zahradní veduty. Sál byl přestavován u příležitosti korunovace Ferdinanda V. (1836), kdy se ve Španělském a vedlejším sále konaly dvorní plesy. Byly položeny nové dubové parkety, stropy ve světlých tónech vymaloval malíř Josef Navrátil a svíce na nových lustrech se odrážely od osmi nově osazených velkých zrcadel. Znovu byl sál přestavován pro neuskutečněnou korunovaci Františka Josefa I. v pseudobarokním slohu Ferdinandem Kirschnerem. Byly sem osazeny sochy Věda, Průmysl, Obchod a Umění, jejichž autorem je A. P. de Vigne. Část štukové výzdoby na stěnách je z doby Rudolfa II.

Španělský sál, Rudolfova galerie i některé další prostory byly plné uměleckých pokladů, které Rudolf II. vášnivě sbíral nebo dostával darem. Většina však byla odvezena jako válečná kořist do Švédska, jako habsburský královský majetek do Vídně, když tam bylo přeneseno sídlo císaře Matyáše II., mnoho předmětů ze sbírek bylo za směšný peníz rozprodáno. Část sbírek, která v Praze zůstala, je součástí expozice Obrazárny Pražského hradu.

- Klínová chodba - postavil architekt N. Pacassi, v 50. letech upravil architekt O. Rothmayer, jsou zde dva černé iónské sloupy

Západní křídlo:

- Rothmayerův sál (šířka 12,5 m, délka 40 m) s bílou mramorovou sochou T. G. Masaryka od Jana Štursy. Sál upravil architekt Otto Rothmayer.

- Šatna Španělského sálu v roce 2002 upravil architekt Bořek Šípek

- Plečnikova sloupová síň postavená 1927 - 31 (šířka 12 m, délka 18,5 m), která ústí do průchodu mezi I. a II. nádvoří naproti Pacassiho schodišti, byla vybudována po vzniku republiky jako monumentální vstup do paláce, po vybourání podlaží vznikl monumentální prostor s měděným stropem s třemi řadami sloupů nad sebou

Pacassiho schodiště vstup vpravo pod Matyášovou bránou

Pražský hrad je národní kulturní památka od roku 1962.

Zobrazit historii objektu

Související objekty