Drobečková navigace

Valdštejnský palác

Rozlehlý palácový komplex, první monumentální světská stavba raného baroka v Praze, byl postaven v letech 1624 - 1630 na místě 26 domů, 6 zahrad, 2 cihelen a 1 parcely pro jednoho z nejmocnějších a nejbohatších českých šlechticů doby pobělohorské Albrechta z Valdštejna (1583 - 1634). Dnes zde sídlí Senát Parlamentu České republiky. Přiléhající Valdštejnská zahrada je v letní sezoně přístupná veřejnosti.

Valdštejnský palác, Valdštejnské náměstí 4, Praha 1 - Malá Strana, 118 00
Web: http://www.senat.cz, e-mail: epodatelna@senat.cz
tel.: +420257071111, +420257075707

Otvírací doba

duben – květen

Sobota
10.00 – 17.00
Neděle
10.00 – 17.00

červen – září

Sobota
10.00 – 18.00
Neděle
10.00 – 18.00

říjen

Sobota
10.00 – 17.00
Neděle
10.00 – 17.00

Zobrazit podrobné informace

V období listopad - březen je objekt přístupný první víkend v měsíci od 10 do 16 hodin
Dny otevřených dveří se konají o státních svátcích 8. 5. a 28. 10. vždy od 10 do 16 hodin.

Popis

PROHLÍDKOVÝ OKRUH:
nádvoří, Hlavní (Rytířský sál), Kožený salonek, Zrcadlový sál, Audienční síň (Valdštejnova pracovna), Ovidiova (Mytologická) chodba
V jednotlivých místnostech jsou umístěny popisky v českém a anglickém jazyce návštěvníci dostanou také informační materiály o Senátu (základní informace o kompetencích, výborech, komisích atd., materiál je k dispozici česky, anglicky, německy a francouzsky)
vstup z Valdštejnského náměstí

Vstup zdarma, prohlídka se koná bez průvodcovské služby

Pro organizované skupiny nad 10 osob (kromě cestovních kanceláří a cestovních agentur) nabízí Senát celoročně komentované prohlídky, vždy v pondělí a pátek. Tyto prohlídky s průvodcem se konají každou celou hodinu od 8 do 16 hodin. Na prohlídku je nutná rezervace s nejméně týdenním předstihem. Můžete ji provést pomocí tohoto formuláře, telefonicky na čísle 257 075 707 nebo osobně v Informačním centru Senátu, které je otevřeno pro veřejnost každý pracovní den od 9 do 16 hod. Prohlídka je zdarma a trvá cca 40 minut. Po prohlídce nabízí Kancelář Senátu skupinám v prostoru Trčkovské galerie promítání filmu o Senátu.

Organizované skupiny musí s sebou na prohlídku přinést jmenný seznam všech účastníků s uvedením čísla OP (nad 15 let), školní skupiny i adresu školy.

VÝSTAVNÍ SÍŇ SENÁTU A TRČKOVSKÁ GALERIE:
listopad - březen: denně 10 - 16
duben, květen, říjen: denně 10 - 17
červen - září: denně 10 - 18
Stálá výstava protokolárních darů, které dostávají senátoři na zahraničních cestách nebo které si naopak zahraniční návštěvy od nás odvážejí.
Vstup je z 1. nádvoří Valdštejnského paláce.

správce: Senát ČR

Zobrazit podrobné informace

Program

Historie objektu

Tento palác je první monumentální stavbou raného baroka v Praze. Byl postaven v letech 1624 - 30 na místě 26 domů, 6 zahrad, 2 cihelen a 1 parcely pro jednoho z nejmocnějších a nejbohatších českých šlechticů doby pobělohorské Albrechta Václava Eusebia Valdštejna (1583 - 1634), od r. 1625 generála, který jako generalissimus císařských vojsk byl úspěšný v bojích. Byl neobvykle ctižádostivý, bezohledný a prchlivý, mohl by sloužit jako příklad chorobného kariérismu. V souladu se svým horoskopem skončil špatně, r. 1634 byl na císařův příkaz jako zrádce zavražděn v Chebu za to, že vedl tajná jednání s nepřáteli císaře. Stavbou rozsáhlé rezidence chtěl Valdštejn soutěžit přímo s Pražským hradem. Obrovský majetek získal nákupem konfiskovaného majetku odbojných českých stavů a postavení si upevnil druhým sňatkem s dcerou vysoko postaveného hraběte z Harrachu Isabelou Kateřinou. Pro stavbu paláce bylo zbořeno téměř vše kromě výstavného paláce Jana Rudolfa Trčky z Lípy, který Valdštejn nakonec také získal. Pozůstatky tohoto renesančního Trčkovského domu, jedné z nejhonosnějších pražských staveb 16. a 17. st., klenby, zbytky omítek, zdiva a další fragmenty, byly objeveny a zakonzervovány po odkrytí podlah v Rytířském sále při poslední rekonstrukci. Přes odpor malostranských usedlíků byla pro stavbu tehdy zbořena i Písecká brána, která stávala od r. 1257 u dnešního Pálffyovského paláce, neubránili se ani augustiniáni od svatého Tomáše, jejichž potomkům přenechali část zahrady pro jejich slavný pivovar až po více než 100 letech Valdštejnovi potomci.

Kolem pěti nádvoří se rozkládají dvoupatrové palácové a jednopatrové administrativní a hospodářské budovy, které z jihu obklopuje palácová zahrada, z východu jízdárna. Nedochovaly se žádné plány ani záznamy se jménem projektanta, největší práce se však připisuje Italovi Andreovi Spezzovi (do roku jeho smrti 1628), jehož nástupcem byl Niccolo Sebregondi, který stavbu dokončil. Stavební dohled měl Giovanni Pieroni. Hlavní křídlo paláce s 60 m dlouhým průčelím do Valdštejnského náměstí vzniklo přestavbou Trčkovského domu. Je zde slavnostní Rytířský sál (původně nazývaný Velký či Slavnostní) s dvěma řadami oken nad sebou a s portály s mramorovým obložením, které sem byly přeneseny z Černínského paláce až v polovině 19. st. Klenba sálu je zdobena štuky s postavami géniů a vojenskými emblémy. Uprostřed je freska Baccia Bianca, která představuje Valdštejna jako boha Marta na válečném voze. Na základě Valdštejnovy zpupnosti zde došlo k hrubému porušení pravidel antické mytologie: bůh Mars jezdí vždy pouze s trojspřežím, Valdštejn si však vynutil čtyřspřeží, které je v mytologii vyhrazeno pouze bohu Slunce Heliovi. Kožený sál (původně nazývaný Rytířský) měl stěny obložené tapetami z telecí kůže zdobenými zlatem (dnešní obklady jsou repliky z poloviny 19. st.). Štuková výzdoba je také z 19. st. Na stropě je freska Pallas Athény spravedlivě vedoucí války od Petra Maitznera, který patrně přemaloval původní obraz od Bianca. Nad krbem je obraz Bitva u Lützenu, kde na koni sedí Albrecht z Valdštejna. V této bitvě nedaleko Lipska mu padl jeho oblíbený kůň, kterého si nechal vycpat a vystavoval ho v paláci. Později byl přemístěn do muzea v Chebu. Antikamera je prostor sousedící s Valdštejnovou pracovnou, kde stávala jeho osobní stráž, která k němu pouštěla návštěvy. Každý, kdo k němu chtěl vstoupit, musel tudy projít. Valdštejnova pracovna má kruhový půdorys a kopulový strop a je opět zdobena freskami Baccia Bianca, které představují Vulkánovu dílnu, v níž Hefaistos přijímá Venuši, a alegorii Čtyř ročních a Čtyř denních dob. Z pracovny vede soukromé schodiště do 2. patra do Astrologické chodby a Jasonova salonku, s nímž sousedí již sala terrena. Mytologická chodba (zvaná též Barokní) s 16 medailony s mytologickými výjevy z Ovidiových proměn vede do bývalé Audienční síně, v níž je na hlavní fresce bůh Slunce Hélios. Unikátní lustr v této síni pochází z Valdštejnových dob, je jediný, který není osazen osvětlovacími zdroji. Palácová kaple sv. Václava prostupuje obě patra budovy, je zdobena výjevy ze Svatováclavské legendy a její oratoř mariánskými lunetami. Oltář je dílem truhláře a řezbáře Arnošta Jana Heidelbergera a je nejstarší barokní památkou tohoto druhu v Praze. Oltářní obraz Zavraždění sv. Václava namaloval Jan Schlemüller.

Nad Mytologickou chodbou je nejpozoruhodnější prostor areálu - Astrologická chodba, bohatě zdobená astronomicko-astrologickými motivy převážně od Giovanni Pieroniho, uznávaného matematika a astrologa, žáka Galilea Galileiho. Astrologická chodba je raritou, v níž byly poprvé zveřejněny a výtvarně zpracovány nové objevy Galilea Galileiho: čtyři měsíce planety Jupiter a chybné dva měsíce planety Saturn, které jsou ve skutečnosti prstencem Saturna. Valdštejn byl vášnivý stoupenec astrologie, vždy se řídil předpověďmi astrologů. Dva horoskopy mu vypracoval Johannes Kepler. Na stropě Astrologické chodby jsou zobrazeny planety a zvěrokruh - projíždí se zde Saturn, Jupiter, Mars, Slunce, Venuše, Merkur a Luna - a na bočních stěnách je symbolika jednotlivých čtyř tehdy známých světadílů Asie, Afriky, Evropy a Ameriky.

Součástí komplexu byla honosná a výstavná konírna pro 37 koní, dlouhá 60 m a široká 8,6 m, s valenou klenbou s hlubokými lunetami a bohatým geometrickým vzorcem na klenbě, s medailony a bohatou štukaturou stropu. V interiéru stála kamenná kašna se lví hlavou, žlaby, sloupy a mušle byly z hnědého mramoru a každé koňské stání mělo bohatou kovanou mříž. Nad každým boxem byl obraz koně. Tyto podrobnosti jsou známy díky popisu dvou anglických cestovatelů, kteří byli při návštěvě Valdštejnovy rezidence r. 1637 unešeni její nádherou. V 18. st. však byly konírny přestavěny na řadu menších prostor a v 50. letech 20. st. v nich bylo umístěno Muzeum Komenského. Po jeho přemístění do nedalekého objektu byla konírna restaurována v letech 1996 - 98 na moderní jednací sál Senátu. Při vstupu je umístěna bronzová busta T. G. Masaryka od Josefa Mařatky.

Součástí komplexu je i Valdštejnská zahrada v italském stylu se salou terrenou, grottou, voliérou a umělým rybníkem s ostrůvkem. Sem byl v letech 1625 - 26 umístěn soubor bronzových soch a sousoší významného nizozemského sochaře Adriaena de Vriese, představujících antické bohy a koně, který patří k vrcholům manýristického sochařství. Zámek byl dvakrát vypleněn a vyloupen: na konci třicetileté války 1648 žoldnéry švédského generála Königsmarka a za války o rakouské dědictví 1742, kdy si zde Francouzi zřídili skladiště. Právě Švédové odvezli r. 1648 všechny Vriesovy sochy do Švédska, kde jsou dnes umístěny v zámku v Drootningholmu. Odvezli tehdy také sochu Venuše od Benedikta Wurzelbauera, která spolu s jeho Amorem a delfínem zdobila bronzovou fontánu, již Valdštejn získal ze zahrady Lobkovického paláce na Hradčanech. Venuše byla jako jediná r. 1890 vrácena do Prahy. Její kopie (originál v NG) je osazena od r. 1938 na bronzové fontáně před salou terrenou. Podél hlavní cesty a na mramorové fontáně uprostřed ostrova jsou umístěny kopie odvezených Vriesových soch, které dal pořídit koncem 19. st. Arnošt František z Valdštejna a které jsou zde dodnes. Na rybníku v zahradě předvedl úspěšnou zkoušku modelu parolodi český vynálezce Josef Božek. Salu terrenu, mohutnou 30 m vysokou lodžii s třemi arkádami a vysokou klenbou v závěru zahrady, postavil r. 1627 Andrea Spezza. Je vůbec první toho druhu u nás a patří k jeho umělecky nejvýznamnějším dílům, kde již opouští renesanční tradici a převládá okouzlení barokem. Malířská výzdoba saly terreny je opět dílem Baccia Bianca, který pro nástěnné a nástropní fresky zvolil téma řeckého Olympu - uprostřed je Zeus s Herou a Venuší, na jižní straně Neptun a na severní Mars. Na klenbě jsou ještě medailony hrdinů Trojské války, v přilehlém salonku fresky na téma báje o Argonautech a Zlatém rounu. Na štukatérské výzdobě se podíleli Domenico Canevale a Santino Galli. Při freskové výzdobě ve Valdštejnském komplexu byl přísně dodržován princip horror vacui (strach z bílých míst): všechen prostor musel být výtvarně zaplněn. Na lodžii saly terreny navazují jeskyně a při ohradní zdi zahrady je stavebně dokonale navozené umělé jeskynní prostředí (grotta), reprezentované stalaktickými krápníkovými formami. Napodobenina jeskynních forem, která se nejvíce podobá Postojenským jeskyním, se v takové věrnosti nevyskytuje u žádných obdobných staveb, o jejich tvůrcích však není nic známo.

Vybavení paláce bylo velkolepé: z Itálie a Nizozemí se objednávaly nejdražší a nejkvalitnější koberce, nábytek, čalouny, závěsy. Po Valdštejnově smrti vykázala inventura 185 velkých bruselských tapiserií, 62 orientálních koberců, 534 kožených benátských čalounů, 48 závěsných obrazů. Celková cena zařízení se odhadovala na 70 000 zlatých, cena klenotů a stolního nádobí na 134 000 zlatých. Z toho všeho se dochovalo jen několik obrazů a pár osobních Valdštejnových předmětů jako škorně, meč, již zmíněný vycpaný kůň a evropský unikát - pozoruhodné vysoké boty, ušité z jednoho kusu kůže.

 

R. 1765 odkoupil sousední augustiniánský klášter část zahrady s velkou grottou na rozšíření svého pivovaru. Koncem 19. st. Valdštejnové zpřístupnili zahradu svého paláce veřejnosti dvakrát týdně ve čtvrtek a v neděli. V r. 1938 se zde konala velká výstava pražského baroka. Při té příležitosti bylo na jižní straně saly terreny zřízeno divadlo s jevištěm a stupňovitě řešené hlediště s prezidentskou lóží. V r. 1859 se zde konalo slavnostní představení Schillerova Valdštejna. I když později zrušené, dalo divadlo základ k tradici divadelních představení v zahradě. Za první republiky zde sídlilo ministerstvo informací a osvěty, v r. 1930 se ujal dědictví Karel Albrecht (zemřel 1985 v Německu), který po Mnichovu přijal říšskou státní příslušnost stal se členem NSDAP, takže na Valdštejnský palác byla na základě Benešových dekretů uvalena státní správa a Valdštejsnký palác se stal sídlem různých vládních institucí. V r. 1952 - 54 byla Valdštejnská jízdárna upravena podle návrhů Miloše Vincíka a Julie Pecánkové pro potřeby Národní galerie. Do r. 1955 dožila ještě v paláci do věku 104 let hraběnka Valdštejnová se svou komornou.

Po více než pěti letech prací byla na počátku r. 2001 dokončena rozsáhlá a nákladná rekonstrukce paláce jako sídla Senátu ČR. Prostory Valdštejnského paláce slouží i veřejnosti, která má k dispozici prohlídkový okruh: nádvoří, Hlavní (Rytířský) sál, Kožený salonek, Zrcadlový sál, Audienční síň, Valdštejnova pracovna, Mytologická chodba.

Valdštejnský palác je od r. 1995 národní kulturní památkou.

V roce 2003 získala obnova Valdštejnského paláce ocenění od Evropské unie a organizace Europa Nostra, což je evropská federace kulturního dědictví. Opravy paláce byly oceněny diplomem v kategorii architektonického dědictví.

 

 

 

 

 

 

 

Zobrazit historii objektu

Související objekty