Atrium Žižkov

V letech 1679-80 a 1713-16 postihly Prahu velké morové rány. Město tehdy kupovalo pozemky za hradbami, aby bylo kam pohřbívat tisíce mrtvých. Tak bylo radními Nového Města roku 1680 založeno na Žižkově provizorní pohřebiště o rozměru 100 x 50 m, které se roku 1713 stalo oficiálním hřbitovem Nového Města pražského. Roku 1680 byl poblíž založen také žižkovský Starý židovský hřbitov, dnes z větší části Mahlerovy sady, hřbitov staroměstských z téhož roku se stal jádrem dnešních Olšanských hřbitovů...

Z podnětu tehdejšího novoměstského primátora Jana Františka Krusia z Krausenbergu byl při hřbitově novoměstských postaven v letech 1717-19 nevelký kostel Povýšení sv. Kříže. Jeho délka je 17,5 m, šířka 8,5 m a ve štítu je vysoký 13,5 m. Jméno architekta zůstává neznámé, byl to ale jistě jeden z velkých mistrů pražského baroka, kterému se podařila vzácná, slohově čistá stavba, při níž byla zřízena také poustevna. Poustevník měl za úkol kostel opatrovat, zvonit klekání a za bouřky proti mrakům a krupobití a dvakrát týdně žebrat po Praze s pokladničkou. Na základě povolení papeže Klementa XII. bylo roku 1734 při kostele zřízeno pohřební bratrstvo, spolek, který při úmrtí svého člena platil příspěvek a obstarával a doprovázel pohřby členů. Poněvadž kostel nepostačoval potřebám, vystavělo pohřební bratrstvo v sousedství kapli Panny Marie Bolestné, která byla roku 1890 zbořena. Na jejím místě dnes prochází Čajkovského ulice.

V roce 1757 byl kostel vypleněn pruským vojskem, které tehdy porazilo rakouskou armádu u Štěrbohol. Roku 1771 propukla velká epidemie chřipky, posílená hladomorem, takže na zdejším hřbitově bylo v tomto roce pohřbeno přes 2 000 osob. Josef II. svými patenty v roce 1782 zrušil v Čechách poustevnictví, 1785 bylo rozpuštěno pohřební bratrstvo. V roce 1787 byl kostel povýšen na farní (do té doby spadal pod faru sv. Jindřicha) a poustevna přeměněna na faru. V roce 1839 však byly v kostele zastaveny bohoslužby pro četné stavební závady, až byl zanedlouho zcela zrušen i se hřbitovem, na němž již byla velká koncentrace hrobových míst na nevelké ploše (přes 8 000 pohřbených). Od roku 1843 přešla funkce farního kostela na nedaleký a lépe přístupný kostel sv. Rocha. Kostel Povýšení sv. Kříže byl využíván jako skladiště, fara byla obydlena nájemníky a uvažovalo se o zboření. Již v roce 1887 padl návrh kostel zachovat jako jednu z nejstarších památek Žižkova, ale stále se nedostávalo financí.

REKONSTRUKCE

Až po roce 1975 byl objekt kostela rekonstruován podle projektu ing. arch. Jaroslava Korečka, později jej doplnil arch. Ivo Bílý. Kostel má svou původní barokní podobu, nejhodnotnější je západní průčelí se štítem, obloukovým oknem a ozdobnou mříží a s bohatě profilovaným pískovcovým portálem i s dochovaným nápisem, který připomíná iniciátora stavby. Ústřední prostor tvoří bývalá kostelní loď přeměněná na koncertní sál s kapacitou 120 návštěvníků. Na čelní stěně sálu, kde kdysi býval hlavní oltář Sv. Kříže, je umístěna mozaika E. Rožátkové, rovněž autorky vitráže ve výstavní síni v přístavbě. Místo fary a sakristie, které byly strženy již roku 1962, byla vybudována nízká moderní přístavba, v níž je kromě foyer a výstavní síně veškeré provozní zázemí. Přístavba skrývá malé atrium, které dalo jméno celému kulturnímu zařízení. Je v něm umístěna kašna s mušlí, dílo J. Vikové, P. Orieška a P. Baňky. Před vchodem je socha dívky od J. Bartoše. Starý kostel, pod dohledem památkářů přebudovaný na kulturní stánek, byl otevřen v roce 1984.