Drobečková navigace

Zahrady Pražského hradu

Královská zahrada je historicky nejcennější ze všech hradních zahrad. Založena byla r. 1534 Ferdinandem I. Habsburským a inspirovala se italskými vzory, současná podoba zahrady však navazuje na anglickou úpravu z poloviny 19. století. Jedním z jejích největších skvostů je Zpívající fontána, která patří k nejkrásnějším renesančním fontánám v Evropě. Jižní zahrady (Rajská, Zahrada Na Valech a Hartigovská) rozpínající se před jižním průčelím Pražského hradu skýtají okouzlující výhled na Malou Stranu, Staré Město i nedaleký Petřín.

  • zahrada
  • výhledy
  • romantika
  • zdarma

Otevírací doba

    • březen
    • po - ne
    • 10.00 – 17.00
    • duben – červen
    • po - ne
    • 10.00 – 19.00
    • červenec – srpen
    • po - ne
    • 10.00 – 20.00
    • září
    • po - ne
    • 10.00 – 19.00
    • říjen
    • po - ne
    • 10.00 – 17.00

Praktické informace

Vstup volný.

ZAHRADY PRAŽSKÉHO HRADU:

JIŽNÍ ZAHRADY – RAJSKÁ, NA VALECH, HARTIGOVSKÁ

  • Přístup: do Jižních zahrad tzv. Býčím schodištěm z III. nádvoří vedle vchodu do Vladislavského sálu nebo od Starých zámeckých schodů
  • Hartigovská zahrada je pro veřejnost uzavřena

KRÁLOVSKÁ ZAHRADA

  • Přístup: západními branami z ulice U Prašného mostu a severní branou u Královského letohrádku

Nová oranžérie v Královské zahradě
Moderní konstrukci navrhla světoznámá česko-britská architektka Eva Jiřičná tak, aby nezasáhla do zachované rudolfínské zdi. Nová oranžérie je válcovou stavbou, jejíž plášť je tvořen diagonálním síťovím z trubek, ztuženým stěnami ze skla a kovu. Od roku 2013 se v Oranžérii znovu obnovilo pěstování citrusů. Otevřena obvykle od poloviny června - do poloviny září

Empírovy skleník
přiléhá k původní renesanční zdi v severní části Královské zahrady. Tzv. Empírový skleník vznikl kolem roku 1820.

  • Květiny pěstované pro reprezentační akce Pražského hradu.
  • Skleník je otevřen jen v době konání příležitostných výstav (Předjaří v Královské zahradě)

LUMBEHO ZAHRADA (TÉŽ PRODUKČNÍ ZAHRADA)

  • Veřejnosti běžně nepřístupná. Nachází se za Jízdárnou Pražského hradu, přístup z ulice U Prašného mostu nebo z ulice U Brusnice.

DOLNÍ A HORNÍ JELENÍ PŘÍKOP
Do horní části Jeleního příkopu lze sestoupit ze zahrady Na Baště Kyklopským schodištěm, z ulice U Brusnice pěšinou ve svahu nebo také přímo z Prašného mostu. Do dolní části lze projít spojovacím tunelem u Prašného mostu, další vstup je u Belvederu a z ul. Chotkova.

Masarykova vyhlídka je přístupná štěrkovou cestou z Jeleního příkopu.
Pikniková louka - v Horním Jelením příkopu mezi cestou a potokem Brusnice.

ZAHRADA NA BAŠTĚ

  • Je průchozí, otevřena v době, kdy je otevřen areál Pražského hradu (i v zimě).

ZAHRADA NA TERASE JÍZDÁRNY

  • Otevřena v době, kdy je otevřen areál Pražského hradu

SVATOVÁCLAVSKÁ VINICE S RICHTEROVOU VILOU

  • Je obousměrně průchozí dvěma vchody/východy, a to vstupem přímo naproti bráně Pražského hradu od Černé věže a branou v dolní části Starých zámeckých schodů od Klárova.


Vstup se psy zakázán.

 

V letní sezóně se konají komentované prohlídky zahrad s průvodcem Pražského hradu.

 

Zobrazit praktické informace

Kontakty

  • Zahrady Pražského hradu
  • Pražský hrad
  • 119 08 Praha 1 – Hradčany
  • +420224372434

Program

Historie objektu

Královská zahrada

Do zahrady je hlavní vchod z ul. U Prašného mostu přibližně proti Jízdárně Pražského hradu. Rozprostírá se na ploše 3,6 ha mezi Jelením příkopem a ulicí Mariánské hradby. Zahradou se dá projít až k Letohrádku královny Anny. Založil ji Ferdinand I. Habsburský roku 1534 na místě několika původních vinic. Původní zahrada ve slohu italské zahradní architektury vznikla za řízení Giovanniho Spatia, pod jehož vedením byla zahájena i výstavba letohrádku a kamenná ohradní zeď. S hradem byla spojena mostem přes příkop. Postupně byl dobudován královský letohrádek s fontánou, r. 1581 - 83 byl postaven zvěřinec - Lví či Medvědí dvůr arch. Oldřichem Aostalisem, r. 1970 upravený arch. Josefem Hlavatým jako luxusní vinárna a restaurace. R. 1569 byla dostavěna Míčovna, r. 1590 pod letohrádkem fíkovna, r. 1601 oranžerie. Původní geometrická renesanční úprava zůstávala zachována až do počátku 18. st.. Byly zde vysázeny vzácné stromy a keře, pěstovaly se zde kaštany a první tulipány v Evropě, které byly darem tureckého sultána. Odsud se rozšířily do Holandska. Zahrada sloužila i jako užitková. V 18. st. provedl barokizaci zahrady dvorní zahradník František Zinner mladší ve spolupráci s Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem a Matyášem Braunem, kteří zahradu ozdobili různými ozdobnými plastikami: andílci hrající si se lvy, vázy a Braunovo sousoší Noci z r. 1734 před Míčovnou. Sousoší mělo svůj protějšek Den, který byl zničen za pruského obléhání v r. 1757.

V zahradě stojí také rezidence prezidentů (Domeček). Tvoří ji dochovaná zděná střední část barokního skleníku (dílo K.I. Dienzenhofera z roku 1731). Na návrh presidenta E. Beneše byla k baroknímu skleníku přistavěna podle projektu Pavla Janáka dvě boční křídla v roce 1937 - 38. Bydleli zde všichni prezidenti od r.1938 do r. 1989.

Středem zahrady se táhne alej s barokní nikou na konci, v níž je kašna se sochou Herkula, dílo Jana Jiřího Bendla. Rostou zde vzácné jehličnaté i stálezelené listnaté dřeviny, stromořadí lip, habrů a jírovců, buky, platany, javory aj., azalky, pěnišníky, kaliny, keřovité pivoňky a další. Před Královským letohrádkem je giardinetto, ozdobná zahrádka, upravená architektem Pavlem Janákem v renesančním stylu podle vzoru nizozemského architekta Vreedemana de Vriese z 2. pol. 16. st.

Zpívající fontána u Letohrádku královny Anny v Královské zahradě Pražského hradu; fontána patří k nejkrásnějším renesančním fontánám na sever od Alp. Odlil ji mistr Jaroš 1562 - 68 podle nákresu a voskového modelu italského malíře Francesca Terzia z Bergama, který působil v Praze kolem poloviny 16. st. Dřevěnou formu vyřezal Hanuš Peysser. Fontánu tvoří dvě nad sebou posazené mušlové nádrže, které nese silný sloup zdobený postavami pastýřů a bájných postav. Fontána je z bronzu smíšeného se zvonovinou. Je bohatě zdobena loveckými motivy, reliéfními maskami a palmetami. Paprsky vody proudící z kašny vydávají líbezný rytmický zvuk vody dopadající na rezonující bronzovou desku, naslouchat tónům je však třeba v podřepu pod mísou.

Na počátku 19. století byla zahrada přeměněna na anglický park. V letech 1989 - 99 byl opraven letohrádek i prezidentská rezidence. Na konci 90. let byla v sousedství Míčovny a Fíkovny v jižní zdi postavena na místě staré nová Oranžerie se skleníkem podle návrhu arch. Evy Jiřičné. Je to 100 m dlouhá originální skleněná válcová stavba z kovu a skla, určená pro regeneraci vysokých rostlin i menších hrnkových květin. V západní části skleníku zůstala původní mramorová fontánka z 50. let 20. st., uvnitř skleníku je symbolicky naznačen průběh jižní zdi, která byla zbourána spolu se zimní zahradou v r. 1996. Provoz byl slavnostně zahájen v květnu 1999. Stavbu sponzorovala Kanaďanka Jennifer Simonová, která ji věnovala památce Olgy Havlové. Nově byla zpřístupněna vyhlídková cesta z Královské zahrady kolem Míčovny do dolní části Jeleního příkopu.

Od jara 1990 je Královská zahrada přístupna v sezoně veřejnosti, slouží i pro reprezentační a společenské účely.

Jižní zahrady Pražského hradu (Rajská, Na Valech, Hartigovská)

První dvě hradní zahrady vznikly v místech někdejšího jižního obranného předpolí Hradu. Bývaly zde valy a příkopy, později dal Vladislav Jagelonský zřídit pozdně gotickou fortifikaci. Když v dobách renesance ztratilo opevnění vojenský význam, byly postupně valy rušeny a prostor měněn navážkami na zahrady či vinice. Vznikaly a měnily se od 16. st. podnes. Plocha časem zpustlá se dočkala výrazné úpravy po r. 1918 od hradního architekta Josipa Plečnika. Charakterizovaly ji jednotná geometrická koncepce cest i tvarování terénu, pravoúhlé travnaté plochy, nepravidelně rozmístěné stromy, architektonické prvky. Po cca 60 letech na počátku 90. let 20. st. skončila rozsáhlá rekonstrukce zahrad a byly zpřístupněny veřejnosti. Tyto úpravy jsou dílem architektů ze Státního památkového ústavu pro rekonstrukci památkových města a objektů (ing. arch. Jindřiška Crickettová-Petříková, arch. Miroslav Burian a ing. arch. Pavel Kupka). Vrátily zahradám pokud možno podobu, kterou jim na přání prezidenta T. G. Masaryka vtiskl arch. Josip Plečnik. Nejmenší z nich zahrada Hartigovská byla k ostatním připojena až v 60. letech 20. st. Celková výměra Jižních zahrad činí cca 1,88 ha. Jejich terén je v nadmořské výšce od 235 do 262 m.

Vstup do zahrad je možný z terasy před I. hradním nádvořím (z Nových zámeckých schodů), z vyhlídky na Opyši a z III. nádvoří Plečnikovým tzv. Býčím schodištěm z r.1922.

První zahradou při vstupu z Nových zámeckých schodů je zahrada Rajská o výměře 0,38 ha. Vznikla roku 1562 na příkaz arcivévody Ferdinanda Tyrolského (syna Ferdinanda I.) jako jeho soukromá zahrada navezením několika tisíc fůr zeminy. Jeho osobním lékařem a dobrým rádcem v botanice mu byl Petr Ondřej Matthioli, známý autor rozsáhlého Herbáře. Za Rudolfa II. zahradu zdobila voliéra, lázeň a věž pro trubače. Po jejím zboření byl za císaře Matyáše v r. 1614 vystavěn kruhový renesanční pavilonek s věžičkou, dodnes dochovaný, s nástěnnými malbami od Josefa Navrátila z r.1848 a s dřevěným stropem, vymalovaným 39 znaky zemí, jimž císař vládl. Pod altánem zřídil arch. Josip Plečnik vyhlídkovou terasu, na které je umístěna socha Dobrého pastýře od Josefa Kalvody z r. 1922. O rok dříve vzniklo monumentální kaskádové schodiště ze žuly, pod nímž je dekorativní mísa z jediného kusu mrákotínské žuly (též dle Plečnika). Má průměr 430 cm, výšku 180 cm váží 50 tun. Za ní můžeme vidět obrubu staré barokní fontány z r.1730. Napravo od Plečnikova schodiště je nejstarší dřevina hradních zahrad stálezený tis červený, měřící 245 cm na obvodu ve výšce 35 cm, jehož stáří se odhaduje na 400 let.

Na zahradu Rajskou přímo navazuje zahrada Na Valech táhnoucí se až k Opyši. Její rozloha je 1,43 ha. Zahrada je přístupná též z III. nádvoří Pražského hradu Plečnikovým schodištěm zvaným Býčím podle bronzových býků, kteří v horní části schodiště nesou na pilířích vyřezávané nosníky střechy, a tzv. Vázovým schodištěm z paláce (z doby Pacassiho přestavby Hradu). Josip Plečnik zde nad vchod umístil reliéf Bohyně vítězství od Jana Štursy.

Z oken Starého královského paláce do této zahrady byli v r. 1618 vyhozeni katoličtí místodržící Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata z Chlumu. Událost připomínají dva raně barokní pískovcové obelisky. V zahradě je rozmístěno několik dalších architektonických prvků: barokní kašna na začátku zahrady, Plečnikovo zábradlí z leštěné žuly, ženská busta nad zahradní brankou od Damiana Pešana z r. 1990 a kašna z 20. let 20. st. s raně barokní sochou Herkula. Po celé trase zahrady se táhnou Plečnikovy vyhlídky: Malá bellevue, Velká bellevue a vyhlídka na Moravské baště. Na poslední umístil Plečnik žulový monolit s jónskou hlavicí nesoucí pozlacenou kouli a žulový stůl. Malá vyhlídka s obeliskem je naproti Býčímu schodišti a je z ní přístup do Hartigovské zahrady. Na vyhlídkové cestě pod bývalým Ústavem šlechtičen je Velká vyhlídka - Plečnikova antikizující sloupová síň z let 1924 - 25, před níž jsou tři skupiny světlonošů od Ignáce Františka Platzera ze 70. let 18. st.

Zahrada Hartigovská, přístupná schodištěm ze zahrady Na Valech, byla připojena k Jižním zahradám Hradu až v r. 1960. Má rozlohu 757 m2 a původně patřila k Hartigovskému paláci čp. 184 v Thunovské ulici. Založila ji Isabela Švihovská ze Salmu v r. 1670 u nově postaveného paláce. Na přelomu 17. a 18. st. byla zahrada přestavěna v barokním stylu, vznikla horní a dolní terasa, propojená schodištěm se zábradlím a ozdobená vázami. Nový majitel hrabě Josef Hartig přestavěl kolem r.1720 palác a v zahradě vystavěl patrový barokní hudební pavilon s jedinečnou štukovou výzdobou. Josef Hartig byl výborným klavíristou a pořádal zde významné hudební akademie. Jeho potomek Ludvík Jan byl znamenitým houslistou, klarinetistou i skladatelem, měl i vlastní kapelu. Záliba v umění však nevynášela a objekt byl prodán v dražbě. Měnil majitele, až v 60. letech 20. st. byl přičleněn k areálu Pražského hradu. Hodnota zahrady byla zdůrazněna osazením pěti soch antických božstev z dílny Matyáše Bernarda Brauna, které vytvořil jeho synovec Antonín v 30. letech 18. st., a které sem byly přeneseny ze zámku Štířín. Nacházejí se pod opěrnou zdí zahrady vlevo od hudebního pavilonu. Na terase zahrady se pořádají koncerty a divadelní představení.

V letech 2011 – 2012 prošly zahrady náročnou rekonstrukcí, během níž jim byl navrácen původní vzhled, která navrhl slovinský architekt Jože Plečnik. Do Jižních zahrad je možné přijít ze čtyř různých směrů. Z Opyše u Starých zámeckých schodů, Býčím schodištěm ze 3. nádvoří, z Hradčanského náměstí a ze zahrad pod Hradem.

Jelení příkop

Jelení příkop je přírodní rokle v areálu Pražského hradu o rozloze přes 8 ha. Roklí protékal potok Brusnice, později regulovaný a zčásti svedený do potrubí. Táhne se od ulice U Brusnice k velké zatáčce Chotkovy silnice. Původně měl ochranný význam. Celý prostor se stal součástí královského majetku za Rudolfa II. Byla sem vysazena vysoká zvěř a kdysi se zde i lovilo. Na části pozemku byla na konci 17. st. vystavena jízdárna. Nad Jelením příkopem se klenul Prašný most, který kdysi spojil Královskou zahradu s hradními objekty. Za Marie Terezie byl most nahrazen sypanou hrází, a tak rozdělen příkop na horní část o rozloze více než 3 ha a dolní část o velikosti přes 5 ha.

Do Horního Jeleního příkopu lze sestoupit ze zahrady Na Baště schodištěm zvaným Kyklopským a z ulice U Brusnice pěšinou ve svahu. Za první republiky zde byl medvědinec pro medvědy, které dostal T. G. Masaryk od legionářů z Ruska. Jeho rekultivaci před znovu zpřístupněním veřejnosti projektoval arch. Petr Hlaváček. Je zde rozlehlá louka, bývalý domek medvědáře, umělá jeskyně s kašnou a pískovcová socha Ponocného, dar studentů hořické Kamenické školy prezidentu Masarykovi. Lze odtud vystoupat cestou ve svahu na odbočku k nově upravené kruhové Masarykově vyhlídce, kde prezident pod lipou rád sedával a kam už po válce nebyl přístup. Vyhlídka s novou přístupovou cestou po rekonstrukci slavnostně otevřena pro veřejnost 22. 9. 2007.

Dolní Jelení příkop byl poprvé zpřístupněn veřejnosti teprve 5. 6. 1999. Byla do něj vybudována přístupová pěšina z Chotkovy silnice. Dnes se v obou částech Jeleního příkopu konají příležitostně různé kulturní a společenské akce.

Od roku 2002 (3. září) je dolní a horní část Jeleního příkopu průchozí spojovacím tunelem podle návrhu ing. architekta Josefa Pleskota. Převažujícím pohledovým materiálem uvnitř 84m dlouhého průchodu je ostře pálená režná tmavě červená cihla kladená netypicky na výšku. Zhruba v polovině délky štoly je výklenek, ve kterém je možné vidět část pilíře původního renesančního mostu. Potok Brusnice po straně protéká pod železnými rošty, v zemi je rovněž zabudováno osvětlení.
Po otevření průchodu pro veřejnost je možné projít z Klárova celým Jelením příkopem s nevšedními pohledy na Hrad a vyjít až na Novém Světě.

Ostatní zahrady Pražského hradu (zahrada Na Opyši, Svatováclavská vinice, zahrada Na baště, terasa Jízdárny, zahrada Lumbeho, bažantnice)

Zahrada Na Opyši o výměře 4184 m2 je pod opevněním s Černou věží a Daliborkou. Není upravena a není veřejnosti přístupná.

Před hradní bránou Na Opyši mezi ul. Na Opyši a Starými zámeckými schody, oddělená od nich vysokou ohradní zdí, na severním svahu nad Chotkovou silnicí se nachází Svatováclavská vinice. Měří 6972 m2. Původní vinice byla od 30. let 19. st. postupně měněna v zahradu u ní tehdy vystavěné vily. Po rekonstrukci je od června 2008 veřejnosti přístupná.

Vlevo od Čestného dvora je zahrada Na Baště, má rozlohu 2720 m2. Při archeologickém výzkumu zde byly objeveny stavební památky z doby románské. Kdysi území mezi hradními příkopy a obrannou zdí bylo upraveno za Marie Terezie na baštovní dvůr. Zcela nově bylo místo upraveno po vzniku Československé republiky na přelomu 20. a 30. let podle návrhu hradního architekta Josipa Plečnika. Plečnikovou lávkou, postavenou na arkádách, se dostaneme odsud na Prašný most. Zahrada je rozdělena na dvě výškové úrovně, propojené kruhovým schodištěm. V rohu zahrady v sousedství arcibiskupského paláce je zahradní restaurace postavená v 50. letech 20. st. Při úpravě zahrady v 90. letech 20. st. bylo zřízeno automatické zavlažování zahrady, které využívá pro zálivku vody z rekonstruovaného historického hradního vodovodu stejně jako v Královské zahradě.

Zahradu Na terase Jízdárny projektoval hradní architekt Pavel Janák na ploše 3452 m2 ve stylu barokních zahrad. Úpravu dokončil v r. 1957 arch. Vladimír Tintěra. Zahrada, kdysi užívaná jako letní jízdárna, vznikla na střeše nově postavených podzemních garáží. Zároveň byl upraven i jízdárenský dvůr o rozloze 2241 m2. V místech letní jízdárny se v roce 1723 konala světová premiéra italské opery skladatele Jana Josefa Fuxe Constanza e Fortezza (Stálost a pevnost). K této příležitosti zde byl vybudován amfiteátr s nočním osvětlením pro několik tisíc diváků.

Zimní jízdárna byla od r. 1946 rekonstruována arch. Pavlem Janákem na výstavní síň. V současnosti je ke kulturním účelům využívána i zahrada Na terase jízdárny. Od r. 1998 se zde pořádají Mezinárodní festivaly etnické hudby.

Nad severní částí Horního Jeleního příkopu západně od Jízdárny vznikla za vlády Rudolfa II. bažantnice a hospodářské objekty. Dále je tu zahrada Lumbeho, nazvaná podle pražského chirurga Karla Lumbeho, který r. 1852 tyto pozemky koupil. V roce 1925 je od dědiců odkoupila Kancelář prezidenta republiky. Dnes je zde zahradní hospodářství Správy Pražského hradu.

Pražský hrad je národní kulturní památka od roku 1962.

 

 

Zobrazit historii objektu

Zdroj: www.hrad.cz