Drobečková navigace

Vyšehradské sady

Oáza klidu a místo nádherných procházek skýtá nejen romantická zákoutí a krásné vyhlídky na Vltavu a Hradčany, ohlédnutí za hlubokou i nedávnou minulostí, pietní vzpomínku na české velikány, ale nabízí také dětská hřiště a několik kavárniček i restauraci. Park zdobí i několik soch, např. jezdecká socha sv. Václava, která původně zdobila kašnu na Václavském náměstí. Z dob dávno minulých pocházejí tzv. Čertovy sloupy – tři kusy kamenného, patrně časoměrného sloupu starých Slovanů z pohanských dob.

  • park
  • výhledy
  • romantika
  • dětské hřiště
  • zvíře dovoleno
  • zdarma

Kontakty

  • Vyšehradské sady
  • 128 00 Praha 2 – Vyšehrad

Historie objektu

V dávných dobách na Vyšehradě žádné stromy nebyly, jen zvnějšku byl prostor obklopen lesy. Po husitských válkách zde vznikaly vinice, zahrady a pole. 18. st. a první polovina 19. století na Vyšehrad žádnou zeleň nepřineslo. První zmínka o zasazených stromech je až z r. 1841, kdy byla vysazena alej akátů při cestě na Tábor, která dnes spojuje všechny vyšehradské brány. Zeleň staroslavného Vyšehradu byla založena převážně v 19. st. a tvoří ji zejména dva původně soukromé parky - Karlachovy a Štulcovy sady, dvě privátní zahrady - zahrada Nového probošství a zahrada Nového děkanství, park Pod hradbami a Vyšehradský hřbitov.

Po dokončení hrobky významných českých osobností Slavína na Vyšehradském hřbitově r. 1893 vyvstala nutnost důstojné úpravy okolí. To bylo provedeno za řízení tehdejšího ředitele pražských zahrad a parků Karla Skaláka. V letech 1927 - 28 bylo zahradnicky upraveno původní místo knížecího a královského hradu. Vznikl centrální travnatý parter, který byl v r. 1948 ozdoben třemi sousošími Josefa Václava Myslbeka: Lumír a píseň, Záboj a Slavoj, Ctirad a Šárka. První sousoší původně stávalo na novoměstské straně, ostatní dvě na straně smíchovské u pilíře mostu Palackého. Čtvrté sousoší Přemysl a Libuše z novoměstské strany bylo značně poškozeno náletem 14. února 1945 a po náletu dlouho opravováno a připojeno k ostatním až v r. 1977.

Karlachovy sady

Mezi ulicemi K Rotundě a V pevnosti naproti novému děkanství jsou nejrozsáhlejším vyšehradským parkem Karlachovy sady o rozloze přes 1 ha. Leží v nadmořské výšce 230 m. Jméno dostaly sady po tehdejším proboštovi vyšehradské kapituly Mikuláši Karlachovi, který dal impuls k založení sadů. Park byl zprvu oplocený a neveřejný, v roce 1948 byl zestátněn. V r. 1954 započala rozsáhlá úprava, bylo odstraněno oplocení, obnoveny trávníky a cesty. Park byl rozšířen a zpřístupněn veřejnosti. V roce 1999 byla započata rekonstrukce sadů podle projektu arch. Otakara Kuči. Přibližně ve středu sadů stojí socha sv. Jana Nepomuckého (od r. 1895). V místě bývalé strážnice stojí tzv. Čertovy sloupy: tři kusy kamenného patrně časoměrného sloupu starých Slovanů z pohanských dob jsou o sebe opřeny. Celkem váží dvě a půl tuny a dohromady měří téměř 6 m. Materiál granodiorit se nikde v blízkosti nenachází. Při ozáření sluncem vydává lehký zápach síry, a tak asi vznikla následující pověst: vyšehradský kanovník neměl peníze na dluhy z karet, a tak se vsadil s čertem Zardanem o peníze, že odslouží mši dříve, než čert přinese na Vyšehrad sloup z Říma z chrámu sv. Petra a Pavla. Čert chtěl podvodem vyhrát, a tak vzal sloup z bližšího chrámu a za to ho sv. Petr srazil do moře. Tak na Vyšehrad přiletěl až po mši, vzteky mrštil sloupem na střechu kostela, až se propadl a rozlomil na tři kusy. Ty skutečně dříve stávaly v kostele až do doby Josefa II., který je nařídil přemístit ven. Jiná pověst praví, že sloup dal vystřelit r. 1420 za obléhání Vyšehradu husity hejtman jménem Čert. Tomu však zdaleka neodpovídaly tehdejší technické možnosti.

Ve východní části sadů je novogotická studna, nad níž je vystavěn pavilonek. Studna neměla vlastní pramen, sloužila jako nádrž na vodu, kterou sem přivádělo samospádem dřevěné potrubí ze studánky na Jezerce, zvané též Libušina lázeň. Býval to nejstarší vodovod v Praze, který nechal postavil Vladislav II. po roce 1140. V sadech rostou vzrostlé lípy, javory, jasany, habry, jedle a túje.

Štulcovy sady

Při ulici Štulcově před novým probošstvím leží park o výměře málo přes čtvrt ha. Založil ho v letech 1873 - 74 probošt vyšehradské kapituly Václav Štulc v souvislosti s výstavbou nového probošství. Neveřejný park býval oplocen. Dnešní podoba parku je z r. 1954, kdy byl upraven podle projektu arch. Jiřího Novotného v souvislosti s otevřením pro veřejnost. Do parku lze vstoupit zachovanou novogotickou brankou se znakem kapituly (dva zkřížené klíče). Opodál je bronzová busta probošta Štulce od Štěpána Zálešáka a v centru parku jezdecký pomník sv. Václava od Jana Jiřího Bendla z r. 1678. Ten původně stával na Václavském náměstí uprostřed kašny a sem byl přenesen v r. 1879. V r.1965 byl nahrazen kopií a originál byl přemístěn do Lapidária Národního muzea.

Park Pod hradbami

leží ve svahu nad Vltavou s překrásnou vyhlídkou na Petřín, Malou Stranu a Hradčany. Stráň se začala osazovat stromy v 90. letech 19. st. z iniciativy probošta Karlacha. Od r. 1892 byla stráň upravována podle projektu Františka Thomayera městem, které ji odkoupilo od vyšehradské kapituly. V 90. letech začala jeho postupná rehabilitace v romantizujícím stylu.

Zahrada Nového děkanství a zahrada Nového probošství

jsou privátní teritoria Královské kolegiální kapituly, které slouží jako užitkové, meditační a odpočinkové zahrady.

 

Zobrazit historii objektu

Související objekty

Zdroj: Prague City Tourism