Zahrada Kinských

Zahrada o výměře téměř 22 ha leží na jižním a jihovýchodním svahu vrchu Petřína, od ostatních petřínských zahrad je oddělena Hladovou zdí. Hlavní vstup je z náměstí Kinských.

Zprvu zde byly lesy, ve středověku pak vinice, většinou klášterní. Známé je jméno vinice Ráj nebo V kartouzích (podle kláštera kartuziánů). Později byly zakládány usedlosti a dvory. Po třicetileté válce místo zpustlo. V r. 1828 koupila pozemky Růžena Kinská a její syn Rudolf Kinský zde založil zahradu v anglickém stylu podle návrhu svého hospodářského ředitele Františka Höhnla. Byla rozšířena a upravena v r. 1848 a znovu 1860 - 61 architektem Bedřichem Wünscherem, který byl ve službách Kinských 62 let. V r. 1831 byla dokončena výstavba klasicistního letohrádku vídeňským architektem Jindřichem Kochem, provedeny modelace terénu, výsadby a vyražena 380 m dlouhá štola k napájení dvou nově založených rybníků s vodopádem mezi nimi. Byla postavena kočárovna zvaná Švýcárna a deset skleníků pro tropické a subtropické rostliny. Budování zahrady dokončila manželka Rudolfa Kinského Vilemína po jeho smrti následkem pádu s koně. Zahrada byla tehdy dvakrát týdně přístupná na vstupenky, které se prodávaly v paláci Kinských. Potomek zakladatelů chtěl zahradu rozparcelovat a prodat ji na stavbu činžovních domů, čemuž zabránila pražská obec tím, že roku 1901 zahradu koupila, zpřístupnila veřejnosti a v r. 1908 znovu kultivovala. Pražská obec zapůjčila letohrádek Kinských Národopisné společnosti českoslovanské pro exoponáty z velké Národopisné výstavy konané v Praze r. 1895, a tak vzniklo Národopisné muzeum, otevřené veřejnosti r. 1903. Zahrada se měla stál velkolepými "národopisnými sady", ale pak došlo jen k umístění některých exponátů. Jedním z nich je např. dřevěná zvonice z Dolních Bojanovic u Hodonína a barokní památka z 18. st. - boží muka s hranolovými slunečními hodinami a výtvarnou výzdobou ve formě morového sloupu. K vržení stínů na číselnici hodin sloužilo kopí v boku Krista a šíp v těle sv. Šebestiána. Sloup původně stával na paměť morové epidemie na Žižkově údajně v místě, kde je dnes kostel sv. Prokopa.

V dolní části zahrady býval výstavní pavilon SVÚ Mánes, později zbouraný, v němž se r. 1902 konala slavná výstava děl francouzského sochaře Augusta Rodina a několik dalších. Stála zde také socha Čtrnáctiletá od Karla Dvořáka z r.1926. Dnes je v depozitáři Muzea hl. m Prahy. V blízkosti letohrádku byl u příležitosti sedmého výročí úmrtí herečky Hany Kvapilové umístěn její pomník od Jana Štursy z r. 1913, pod nímž je urna s jejím popelem. K 10. výročí připojení Podkarpatské Rusi k Československu byl sem v r. 1929 přemístěn dřevěný řecko-katolický kostelík sv. Michala z r. 1750 z Medvedovců u Mukačeva. V r. 1939 byla do dolního jezírka nad letohrádkem přemístěna z Kampy barokní socha Herkula z konce 17. st., do horního jezírka byla umístěna plastika lachtana od sochaře Jana Laudy z r. 1953.

Na konci března 2010 byla ukončena 15letá postupná rekonstrukce.