Drobečková navigace

Památník národního písemnictví – Letohrádek Hvězda

Renesanční dvoupatrový letohrádek na unikátním půdorysu šesticípé hvězdy patří do skupiny tzv. filosofických staveb. Uvnitř vyniká bohatou štukovou výzdobou. Expozice představuje stavební vývoj letohrádku a také bitvu na Bílé hoře, která se odehrála v roce 1620 nedaleko odtud. Letohrádek Hvězda je národní kulturní památkou. Stojí ve stejnojmenné oboře, pořádají se zde výstavy, koncerty a přednášky.

Památník národního písemnictví – Letohrádek Hvězda, Liboc 25c, Praha 6 - Liboc, 160 00
Web: http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz, e-mail: post@pamatnik-np.cz
tel.: +420220612230, +420731448562

Otvírací doba

duben – říjen

Úterý
10.00 – 18.00
Středa
10.00 – 18.00
Čtvrtek
10.00 – 18.00
Pátek
10.00 – 18.00
Sobota
10.00 – 18.00
Neděle
10.00 – 18.00

Vstupné

základní

75 Kč

snížené

40 Kč

rodinné

150 Kč

Historie objektu

Letohrádek Hvězda

Letohrádek a jeho symbolika

Letohrádek byl postaven nejen jako užitková stavba, ale díky autorovi projektu a stavebníkovi Ferdinandovi Tyrolskému také jako “filozofický příbytek“. Autor měl velmi dobré vzdělání, orientoval se v umění, alchymii, byl ovlivněn novoplatónskými idejemi a hermetismem, vyznávajícím principy harmonie, proporcí, symetrie, číselnou symboliku. V tomto duchu zvolil také podobu stavby s centrální dispozicí, odpovídající heliocentrické představě o  uspořádání vesmíru - architektura byla analogickým odrazem makrokosmických dějů v díle člověka. Šesticípá hvězda (hexagram), vzniklá spojením dvou rovnostranných trojúhelníků, navíc symbolizovala spojení dvou protikladných sil do vzájemné harmonie, osvěcovala a dodávala životní sílu. Zjevením hvězdy - komety bylo předznamenáno i narození Ježíše.

V půdorysu stavby se objevuje i symbolika hvězdy pěticípé, pokud se odmyslí paprsek vyhrazený schodišti. Do pentagramu bývala tradičně vpisována rozpažená postava člověka (viz Leonardo da Vinci).

Proporcím stavby odpovídala také původní střecha, která byla špičatější (dnešní podoba vznikla koncem 18. stol. v souvislosti s přestavbou na prachárnu) a její výška byla stejná jako délka strany trojúhelníka z půdorysu.

Ani rok položení základního kamene, 1555, nebyl zvolen náhodně. Šlo o 311. lustrum po narození Ježíše, tj. pětileté období (311x5), po němž se ve starém Římě konaly očistné oběti. R. 311 n. l. také poprvé udělil římský císař Galerius náboženskou svobodu křesťanům.

Čtyři úrovně stavby odpovídají čtyřem živlům: podzemí - země, bohatě vyzdobené přízemí - voda, prvé poschodí - vzduch, druhé poschodí s velkým sálem a pyramidovitým stropem - oheň.

 

Historie stavby

Letohrádek byl dokončen za jediný rok, r. 1556, na stavbě ve stylu renesance se podíleli italští stavitelé pražského královského dvora Giovanni Maria Aostalli a Giovanni Lucchese pod vedením Hanse Tirola, později Bonifáce Wohlmuta.

V l. 1556 - 60 vznikala štuková výzdoba.

R. 1557 Ferdinand Tyrolský poprvé do Hvězdy přivedl Filipinu Welserovou.

R. 1619 tu byl uvítán Fridrich Falcký, který pak letohrádek využíval k občasným pobytům až do svého útěku z Prahy.

Během 30-leté války došlo k jeho zpustošení, obnoven byl r. 1652 Ferdinandem III.

Od r. 1779 tu bylo z rozhodnutí Josefa II. až do r. 1874 skladiště střelného prachu, což stavbu opět negativně ovlivnilo. Větší rekonstrukce pod vedením arch. Pavla Janáka se dočkala až po převzetí Správou Pražského hradu r. 1918.

V l. 1952 - 96 tu bylo umístěno Muzeum A. Jiráska a M. Alše, po r. 1996 následovala rekonstrukce dokončená r. 2004, která zahrnula i objekt bývalé hájenky.

Od r. 1962 je letohrádek Národní kulturní památkou.

 

Interiér

V suterénu, kde byla původně kuchyně, později vinný sklep, je dnes umístěn model bitvy na Bílé hoře s cínovými vojáčky.

Strop přízemí, rozdělený do 334 polí, je zdobený jemným štukem. Inspirací k ornamentálním i figurálním motivům byla římská antika, ale také italská vrcholná renesance - mezi autory byl Mario del Pambio, Giovanni Lucchese aj. V centrálním poli je prapředek římského panovnického rodu Aeneas, což odpovídá cílené návaznosti habsburského rodu na tradici římských císařů (i Ferdinand Tyrolský byl synem římského císaře). V šesti polích okolo se objevují příběhy z antické mytologie a historie Říma, které vytvářejí Zrcadlo ctností (odvaha, oběť, synovská láska aj.). Stropy místností v paprscích a v saloncích mezi nimi byly zasvěceny hlavním antickým bohům, symbolizujícím tradiční planety (a zároveň stěžejní alchymistické prvky) - Mars (železo), Venuše (měď), Merkur (rtuť), Saturn (olovo), ale také Slunce (zlato) a Měsíc (stříbro), jež antika také považovala za planety.

Sál v 1. patře se využívá pro výstavy. Bylo zde zrestaurováno terrazzo podlahy, černé skvrny na četných místech jsou od ohníčků vojáků, přebývajících v letohrádku.

Ve 2. patře se nachází Hodovní sál s mozaikovou podlahou z glazovaných dlaždic. Na stropě byly od 2. 1/2 17. stol. malby zachycující 13 výjevů z 30-leté války, r. 1783 byly překryty dnešním dřevěným stropem. Hodovní sál není běžně přístupný, využívá se ke společenským akcím, přednáškám apod.

 

Ferdinand Tyrolský (16. 6. 1529 - 24. 1. 1595)

Druhorozený syn Ferdinanda I. a Anny Jagelonské. Politické zkušenosti získal v raném mládí v úřadě otcova místodržícího v Čechách, který mu byl svěřen v 18 letech r. 1547 po potlačeném prvním stavovském odboji proti Habsburkům. V tomto úřadě byl až do r. 1566 a díky své kultivovanosti, dobré orientaci v umění, architektuře, historii a také velmi dobré znalosti češtiny si získal sympatie nejen šlechty, ale i široké veřejnosti. Zasloužil se významně o rozvoj stavebního ruchu v Praze, kde si začal budovat vedlejší habsburskou rezidenci. Věděl dobře, že díky morganatickému sňatku (r. 1557) s Filipinou Welserovou, dcerou bohatého, ale neurozeného augšpurského kupce a finančníka, uzavřel přístup do nejvyšších evropských panovnických kruhů jak sobě, tak svým dědicům. Budováním Prahy a její proměnou na centrum společenského života si kompenzoval jiné, neuskutečnitelné životní plány. Pořádal hostiny, slavnosti, turnaje, hony v brandýských i křivoklátských lesích. Byl zanícený sběratel starožitností, uměleckých děl, zbroje, mincí a vzácných knih, podporoval provozování uměleckých řemesel - v mnohém se podobal pozdějšímu císaři Rudolfovi II. (Ferdinandův synovec). Jeho zásluhou se v našem prostředí začal prosazovat renesanční styl života.

 

Zobrazit historii objektu

Související objekty