Drobečková navigace

Národní muzeum – hlavní budova

Novorenesanční budova Národního muzea je od roku 1891 významnou dominantou horní části Václavského náměstí. Od svého postavení nebyla významněji opravována, poškodily ji i dva vojenské útoky v letech 1945 a 1968. Probíhající náročná rekonstrukce má za cíl zachránit významnou národní kulturní památku a proměnit ji v moderní muzejní prostor. Otevření muzea je plánováno na rok 2018.

Národní muzeum – hlavní budova, Václavské náměstí 68, Praha 1 - Nové Město, 110 00
Web: http://www.nm.cz, e-mail: nm@nm.cz
tel.: +420224497111

Historie objektu

Národní muzeum

Založení Národního muzea předcházelo ustavení České společnosti nauk r. 1789. Samotné Národní muzeum, které je nejstarším a největším muzejním ústavem v Čechách, bylo pod názvem Vlastenecké muzeum založeno r. 1818 slavnostním provoláním zemské šlechty v čele s hrabětem Kašparem ze Šternberka, mj. významným mineralogem a paleontologem, který muzeu věnoval svou mineralogickou sbírku. Byl také jmenován předsedou Společnosti vlasteneckého musea v Čechách, která vznikla r. 1820 a stala se majitelkou a správkyní sbírek a organizovala muzejní práci. Muzeum zpočátku nemělo vlastní budovu, proto byly první sbírky, pocházející z darů ze soukromých sbírek českých aristokratů, shromažďovány v klášteře u sv. Jakuba, později v zapůjčeném prostoru ve Šternberském paláci na Hradčanech, od r. 1845 v malém jednopatrovém Nostickém paláci Na Příkopě (v místě dnešní Živnobanky).

Zásluhu o rozvoj muzea měla řada významných osobností - organizátor a jednatel Společnosti vlasteneckého musea František Palacký, Jan Evangelista Purkyně, Joachim Barrande, Josef Dobrovský, Karel Jaromír Erben a mnoho jiných. Velký význam mělo založení dodnes vydávaného prvního vědeckého českého časopisu s názvem Časopis Národního muzea (1827) a založení Matice české (1831), vydavatelství základních prací české vědy a literatury.

Od roku 1922 nese muzeum své dnešní jméno. V r. 1934 přešlo muzeum do vlastnictví a správy Země české, v roce 1949 bylo převedeno do vlastnictví státu.

V době svého založení byly sbírky zaměřeny převážně přírodovědně. František Palacký s dalšími mladými vlastenci se zasloužili o rozšíření na sbírky historické a specializaci na kulturní a vědní obory. Růst sbírek však vyžadoval stále větší prostory. V době bourání hradeb kolem Nového Města se podařilo dr. Ladislavu Riegrovi dosáhnout, aby městská rada darovala pro novostavbu muzea pozemek po zbořené Koňské bráně. V roce 1883 vyhlásil Zemský výbor konkurs na návrh nové budovy na pozemku o rozloze 13 500 m2. První cenu vyhrál architekt Josef Schulz, který byl také pověřen vedením stavby. V letech 1885 - 1890 postavil rozsáhlý novorenesanční objekt nákladem 1 935 000 zlatých. Půdorys je pravidelný obdélník o stranách 104 a 74 m, nejvyšší bod budovy je 70 m nad rampou. Od fontány až do věže vede 338 schodů. V objektu je celkem více než tři a půl tisíce dveří a 562 oken. Budova má dva obdélníkové dvory oddělené středním traktem. Čtyři nároží jsou tvořena čtyřbokými věžemi s kopulemi. Nad střední částí hlavního průčelí se zdvíhá hlavní věž s kopulí a lucernou.

Koncem března 1891 byla dokončena instalace sbírek a 18. května 1891 bylo muzeum slavnostně otevřeno. Výzdoba muzea nejvýznamnějšími umělci byla zhruba dokončena r. 1903. Fontána pod vstupním schodištěm je z roku 1892. Ze lví tlamy vytéká voda do mramorového koryta a dále do mramorových nádrží. Na pozadí fontány jsou nad rampou před hlavním vchodem alegorické sochy Čechie se svatováclavskou korunou, Vltava a Labe na stranách, opodál Morava jako děvče s klasy a Slezsko jako hoch s tkalcovským člunkem (autor Antonín Wagner). Po stranách vchodu do budovy sedí dvě postavy: Historie a literatura a Přírodní vědy (autor Josef Mauder). Reliéfní desky pod nápisem Museum regni bohemiae na průčelí, rovněž od Antonína Wagnera, znázorňují založení Zbraslavského kláštera Václavem II., založení Karlovy univerzity Karlem IV. a Rudolfa II. v kruhu učenců. Alegorické skupiny Obětavost, Nadšení, Láska k pravdě a Láska k minulosti na nárožních pilířích jsou od Bohuslava Schnircha. Vstupní sloupovou halu zdobí bronzové plastiky Libuše, Přemysla oráče, sv. Václava a Přemysla Otakara II. od slavného mnichovského sochaře Ludvíka Schwanthalera. Ostatní jeho postavy jsou na muzejním schodišti ve středním křídle budovy: Eliška Přemyslovna, Jiří z Poděbrad, Arnošt z Pardubic a Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Prostor schodiště je dále zdoben řadou šestnácti poprsí mužů, kteří mají zásluhy o muzeum, od Antonína Poppa a Bohuslava Schnircha a Poppovými medailony 32 českých králů. Na stěnách chodeb kolem schodiště jsou nástěnné obrazy 16 českých hradů a památných míst od Julia Mařáka a Bohuslava Dvořáka. Panteon o rozloze 400 m2, krytý skleněnou kupolí, je reprezentační místností budovy. Slouží slavnostním příležitostem. Na stěnách jsou čtyři obrazy významných dějinných událostí: Libušino poselství a Svatý Mětoděj překládá Písmo (autor František Ženíšek), Založení Karlovy univerzity a J. A. Komenský v Amsterodamu (Václav Brožík). Alegorie Vědy, Pokroku, Umění a Inspirace maloval Vojtěch Hynais. Kromě bronzových soch Komenského, Palackého, Hraběte Clam-Martinice a Kašpara ze Šternberka je zde 31 byst českých národních velikánů od předních sochařů (Antonín Popp, Bohuslav Schnirch, Ladislav Šaloun, Stanislav Sucharda, Jan Štursa, Čeněk Vosmík a další).

Majitelem muzea byla až do roku 1934 Společnost Vlasteneckého muzea v Čechách, založená roku 1920. Od roku 1922 nese muzeum své dnešní jméno. V r. 1934 přešlo muzeum do vlastnictví a správy Země české, v roce 1949 bylo převedeno do vlastnictví státu.

Budova Národního muzea je národní kulturní památkou.

Národní muzeum je ústředním státním muzeem České republiky. Má funkci tvorby sbírek a funkci vědeckou, osvětovou a metodickou. Muzeum má pět odborných ústavů:

Přírodovědecké muzeum (mineralogie, paleontologie, mykologie, botanika, entomologie, zoologie, antropologie): mineralogické a paleontologické sbírky, jejichž základ věnoval muzeu hrabě Kašpar Šternberk, patří k nejstarším vůbec. Významnou část paleontologických sbírek tzv. Barrandeum věnoval muzeu světoznámý francouzský vědec Joachim Barrande, který trvale působil v Čechách. Unikátní sbírku herbářů, která obsahuje přes dva miliony položek, založil počátkem 18. st. cestovatel Tadeáš Haenke.

Historické muzeum (pravěk, starší i novodobé české dějiny, archív, národopis, numismatika, divadlo). Patří sem Lapidárium na Výstavišti, Památník Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra, Expozice historických lékáren, Národopisné muzeum v letohrádku Kinských i mimopražská expozice české společnosti 19. st. ve Vrchotových Janovicích.

Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur na Betlémském nám. a expozice Asijské kultury na zámku Liběchov u Mělníka,

Muzeum české hudby (v Praze Muzeum Antonína Dvořáka, Muzeum Bedřicha Smetany, Památník Jaroslava Ježka zv. Modrý pokoj; vzácné sbírky Muzea hudebních nástrojů obsahují téměř 2000 starých hudebních nástrojů, momentálně nemají své výstavní prostory.

Knihovna Národního muzea s expozicí Muzeum knihy ve Žďáru nad Sázavou; knihovna vznikla hned při založení muzea. Jejím základem byly knihovny některých šlechtických rodů, zejména Kolovratů-Krakovských, Kinských a knihovna Josefa Dobrovského. Součástí knihovny býval i Literární archiv, který byl předán do majetku a péče Památníku národního písemnictví.

 

Zobrazit historii objektu

Související objekty