Drobečková navigace

Pražský Hlahol

V překrásném secesním domě na vltavském nábřeží se nachází koncertní sál s proskleným stropem a bustami sbormistrů zpěváckého spolku Hlahol. K výbavě patří také malé varhany. Součástí výzdoby je rozměrná luneta s obrazem Alfonse Muchy nazvaným Česká píseň.

  • Památky & architektura
  • dům
  • secese
  • Kultura & zábava
  • koncertní síň

Kontakty

  • Pražský Hlahol
  • Masarykovo nábřeží 16
  • 110 00 Praha 1 – Nové Město
  • +420773669273
  • +420224934547

Historie objektu

Historie spolku Hlahol

Po roce 1861, kdy byla vydána nová ústava a obnovena činnost sněmu, dochází k rozmachu politického a společenského života, což se projevuje také vznikem různě zaměřených vlasteneckých spolků. Jedním z nejdůležitějších se stal nejstarší pěvecký (zpočátku výhradně mužský) spolek Hlahol, který se utvořil ze soukromého sboru pražského zpěváka a sládka Jana Ludevíta Lukese počátkem roku 1861. Veřejně poprvé vystoupil na pohřbu spisovatele Václava Hanky na Vyšehradě v lednu 1861. Prvním předsedou byl zvolen kníže dr. Rudolf Thurn-Taxis, jedním z prvních sbormistrů se stal Bedřich Smetana.

Roku 1862 namaloval Josef Mánes Hlaholu spolkový prapor, na němž je heslo Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti. Na rubové straně je český lev s nápisem Hlahol v Praze.

V následujícím období spolek koncertuje doma i v zahraničí, účastní se slavnosti položení základních kamenů Národního divadla, vystupuje na pohřbech význačných osobností, získává značný věhlas a stává se vzorem pro zakládání dalších sborů v celé zemi.

Roku 1879 byl do Hlaholu včleněn ženský sbor.

Spolek již delší dobu pomýšlel na vlastní střechu nad hlavou; roku 1903 mohla být díky darům příznivců a členů zakoupena obecní parcela mezi nábřežím a Vojtěšskou ul. a začalo se stavět podle plánů architekta a člena výboru Hlaholu Františka SchlafferaJosefa Fanty, který se zasloužil také o výzdobu. Oba svoji práci odvedli zdarma a zasloužili se o jednu z nejvýraznějších a nejčistších secesních staveb, která byla později vyhlášena kulturní památkou. Slavnostní otevření se konalo v listopadu 1905.

Soubor pracoval svobodně až do vypuknutí 2. světové války, kdy byla jeho činnost utlumena na minimum; později sice znovu mohl vyvíjet uměleckou činnost, ale chyběly kontakty se zahraničím. V květnu roku 1948 v rámci Pražského jara se konal slavný koncert oratoria Antonína Dvořáka Svatá Ludmila na nádvoří Pražského hradu, kde kromě Hlaholu vystoupilo dalších 6 sborů, orchestr České filharmonie spojený s orchestrem FOK pod taktovkou Rafaela Kubelíka. Mužský sbor se také v tomto roce účastnil pohřbu prezidenta Beneše.

Roku 1957 byl ustaven vlastní 70-členný symfonický orchestr na amatérském základě, který však dokázal doprovázet sbor při většině vystoupení. Rozpadl se v roce 1978, roku 1984 byl založen smyčcový orchestr.

Po roce 1989 sbor opět úspěšně koncertuje v zahraničí, mnoho koncertů se koná i na domácí scéně, často benefičních.

Hlahol býval po většinu času spolek bohatý; kromě uvedených dvou činžovních domů na nábřeží vlastnil další v Liliové ulici, který mu v závěti odkázal Josef Fanta (pro nedostatek financí na jeho správu byl v podstatě donucen ho v 50. letech věnovat státu).

PRŮČELÍ DO NÁBŘEŽÍ (1. DŮM)

          Nad pravým vchodem (původní dřevěné dveře) je mozaika ptáka Fénixe s rozepjatými křídly a datem dokončení 1905. Mezi oběma vchody nad okny jsou tři pamětní desky sbormistrů Hlaholu: Bedřich Smetana (1912 Jos. Fanta a L. Beneš), Karel Bendl a Karel Knittl (1927 Josef Fanta a Čeněk Vosmík). Nad okny 1. patra je nápis Hlahol. Sochařská výzdoba průčelí (štukové alegorické postavy, podpírající balkony) je od Josefa Pekárka, ornamenty a nápisy vytvořil Karel Mottl. Průčelí je zakončeno klenutým štítem s obrazem malovaným na keramice od K. L. Klusáčka. Jde o alegorii Hudby — vpravo je žena hrající na lyru, vlevo skupina naslouchajících.

PRŮČELÍ DO VOJTĚŠSKÉ (2. DŮM)

Výpravná secesní fasáda s neorenesančním štítem, figurální sgrafito s hudebními náměty a nápisy je od K. L. Klusáčka. Na vrcholu je polopostava držící ve vztyčené ruce lyru (pravděpodobně od Josefa Pekárka). Nad okny 1. patra je strom s nápisem Hlahol, orámovaným květinami, nad ním je spolkové heslo. Mezi okny 4. patra je sgrafito větví s listy a ptáky. Vestibul této strany domu má schodiště osvětlené původními vitrážovými okny.

INTERIÉR

Ve dvoře mezi dvěma činžovními domy byla vestavěna přízemní koncertní síň — velký sál — se sedlovou prosklenou střechou, těsně pod ní je galerie obrazů K. L. Klusáčka. Na zdi proti pódiu je luneta Píseň — alegorie zpěvu (na plátně), kterou pro Hlahol namaloval v roce 1921 Alfons Mucha. Je to jeho poslední velké dílo; v sále byla umístěna až v roce 1934.

Stěny jsou obloženy dřevem, nad obložením jsou busty význačných sbormistrů a činovníků Hlaholu. Dveře, lustry i zábradlí galerie jsou původní.

Z tohoto sálu se vchází do sousedního, zdí odděleného, malého sálu, který se využívá ke zkouškám. Jsou v něm skupinové fotografie členů sboru v různých obdobích.

V prvním patře se nachází spolkové muzeum, kde jsou vystaveny pamětní předměty a ocenění, např. originál spolkového praporu, kladívko a lopatka použité při pokládání základního kamene.

NĚKTEŘÍ SBORMISTŘI A ČESTNÍ ČLENOVÉ

Mezi sbormistry Hlaholu jsou slavná jména hudebního světa, jako např. jeho zakladatel slavný pěvec Jan Ludevít Lukes, Bedřich Smetana, Karel Bendl, Karel Knittl, Jaroslav Křička, dr. Václav Smetáček a další. Čestnými členy spolku byli např. Bedřich Smetana, Pavel Křížkovský, J. B. Foerster, Leoš Janáček, Vítězslav Novák, Josef Suk.

Zobrazit historii objektu

Zdroj: www.hlahol.cz