Chrám Matky Boží před Týnem

      V těchto místech stával starší románský kostelík už v 11. století. Byl to špitální kostel pro cizí kupce, přijíždějící do Ungeltu. Ten byl v druhé polovině 13. století nahrazen raně gotickou stavbou asi o dvě třetiny menší než dnešní kostel. V ní až do své smrti kázal kritik církevních mravů Konrád Waldhauser a Milíč z Kroměříže. V polovině 14. století byl založen dnešní vrcholně gotický kostel, který dostal funkci hlavního staroměstského kostela i kostela farního. Současně se stavbou nového kostela postupně zanikal kostel starý. Na stavbu měla značný vliv dvorská huť Matyáše z Arrasu a zejména Petra Parléře. Parléře připomíná zejména bohatě zdobené průčelní okno o výšce 28 m, kružby oken hlavní lodi, kněžiště a velkolepý severní portál. Začátkem 15. století už chyběly jen věže, štít a krov. V husitských dobách ovládla Týnský kostel skupina Husových přívrženců pod vedením Jakoubka ze Stříbra a od roku 1427 zde byl farářem volený husitský arcibiskup Jan Rokycana, který je zde také pohřben. Po skončení husitských válek měla být stavba zastřešena, ale dřeva na krov bylo použito na stavbu šibenic pro Roháče z Dubé a jeho 50 druhů, popravených Zikmundem na Staroměstském náměstí po dobytí poslední husitské bašty hradu Sion. Krov pak byl zhotoven o 20 let později z dřeva určeného na stavbu slavnostních tribun pro svatbu českého krále Ladislava Pohrobka s francouzskou princeznou Magdalenou. Svatba se nekonala, Ladislav Pohrobek zemřel. Kostel se dostavoval za Jiřího z Poděbrad, zvoleného za krále na nedaleké Staroměstské radnici. Za jeho vlády byl postaven štít hlavní lodi a severní věž. Na štít byla na návrh Jana Rokycany umístěna jeho socha "husitského krále" a nad ní pak obrovský pozlacený kalich, symbol přijímání podobojí. Králův portrét byl pak roku 1626 nahrazen postavou Madony od Kašpara Bechtelera a z kalicha byla vyrobena Madonina svatozář. Jižní věž pochází až z roku 1511.

          Věže jsou 80 metrů vysoké. Severní se nazývá Eva, Jižní (cca o 1 m vyšší) Adam. Stavěly se v té době z vysunutého lešení, jehož podlážka se kladla na trámy prostrčené v otvorech, které se nechávaly v pravidelných intervalech ve zdech. Tak bylo možno pracovat zároveň zvenku i zevnitř. Roku 1679 kostel vyhořel, hlavní loď pak byla snížena a zaklenuta barokně.

           Kostel je trojlodní bazilikou s věžemi u západního průčelí a s třemi chóry u každé lodi na straně východní. Má úctyhodné rozměry: délka 52 m, šířka 28 m, výška střední lodi je 44 m a vedlejších lodí 24 m.

          Kostel je rozsáhlou galerií gotických, renesančních a raně barokních děl. Z plastik je nejvýznamnější parléřovský portál z Týnské uličky z roku kolem 1390, zdobený tympanonem, na němž jsou výjevy Utrpení Kristova. Originál tympanonu je dnes umístěn v Národní galerii. Z vnitřního zařízení vyniká gotická cínová křtitelnice z roku 1414 (nejstarší v Praze) zdobená reliéfními postavami apoštolů, kamenná gotická kazatelna, dvě gotické lavičky s konzolami ve tvaru korunovaných hlav. Na pilířích mezi hlavní a levou boční lodí je pozdně gotický baldachýn od Matěje Rejska z roku 1493 (původně nad hrobem biskupa Luciana z Mirandoly, který světil kališnické kněze).

           Hlavní oltář s obrazy Karla Škréty (Nanebevstoupení Panny Marie a Nejsvětější Trojice) je ukázkou raně barokní portálové architektury z roku 1649. Známá gotická socha Madony s Ježíškem, tzv. Madony týnské z doby kolem roku 1420 stojí na novogotickém oltáři při stěně v pravé boční lodi. Kalvárie, dílo Mistra týnského Ukřižování z počátku 15. století, je na barokním oltáři v závěru levé boční lodi. Čtrnáct velkých pláten Křížové cesty namaloval roku 1854 František Čermák. V chrámu je celkem 19 oltářů, na jejichž vzniku a výzdobě se podíleli František Maxmilián Kaňka, Karel Škréta, Jan Jiří Bendl, Josef Hellich, Ferdinand Maxmilián Brokoff, Jan Jiří Heinsch a další. Na počátku roku 2000 objevili restaurátoři v kostele vzácně zachovanou gotickou fresku z konce 14. století, ukrytou za jedním z oltářů v severní boční lodi. Je na ní zobrazen sv. Jeroným se lvem a objednatel malby.

           Zdejší varhany jsou nejstarší v Praze. Postavil je německý stavitel Hans Heinrich Mundt se svými pomocníky roku 1673. Varhany byly restaurovány v Německu v Bonnu a vráceny do kostela roku 2000.

          Týnský chrám se honosí velkým počtem zachovaných náhrobníků. Je jich zde asi 60 známých, některé jsou neznámé, jiné byly kdysi odsud odstraněny při kladení nové podlahy. Mezi nejznámější patří náhrobek Tychona de Brahe, dánského hvězdáře na císařském dvoře Rudolfa II. z roku 1601. Další je náhrobek Václava Berky z Dubé, vojevůdce a rady při české komoře, zesnulého roku 1575. Je to jeden z nejzdařilejších renesančních portrétních náhrobků s neobvykle detailním zobrazením muže v brnění. Pověst praví, že v chrámu bylo pohřbeno i srdce Jiřího z Poděbrad, zatímco jeho tělo odpočívá v hrobce českých králů na Pražském hradě. Zajímavý je náhrobek chlapce — odpadlíka od židovské víry Šimona Abelese, který se chtěl dát pokřtít. Jeho otec ho však raději sprovodil ze světa a sám se pak oběsil. Protože vlastně zemřel pro víru, byl mu vystrojen pompézní pohřeb, jehož se účastnila celá Praha a byl zde pochován. Roku 1631 byly sňaty z potupné klece na Staroměstské mostecké věži hlavy dvanácti ze sedmadvaceti českých pánů popravených na Staroměstském náměstí roku 1621 a byly pochovány v Týnu. Od těch dob zde byly mnohokrát marně hledány. Je zde i mnoho náhrobků dětských, mezi jinými též matka se šesti dcerami a šesti syny. Mnohé náhrobky jsou značně poškozeny vyšlapáním, neboť postávat na náhrobku se dříve nepovažovalo za neúctu k zemřelému. Věřilo se, že pomáhá proti bolesti zubů.

           Od roku 1973 probíhala celková rekonstrukce Týnského chrámu. Od doby německé okupace zela prázdnotou zvonice v severní věži. Nový bronzový zvon o váze 960 kg z dílny firmy Manoušek byl osazen teprve o Velikonocích roku 1992. Zvon je zasvěcený Pietě a sv. Anežce České. Dne 19. 2. 2008 byly osazeny tři nové zvony: Jan Nepomucký (váha přes 300 kg), Ludmila (přes 500 kg) a Archanděl Gabriel (2,5 tuny), které vznikly v dílně rodu Dytrychů v Brodku u Přerova.

          Týnský chrám je národní kulturní památkou.