Galerie kritiků – Palác Adria

Palác Adria

Palác Adria je významnou kulturní památkou moderní architektury. Byl postaven pro italskou pojišťovací společnost Riunione Adriatica di Sicurtà, která zakoupila původní dvoupatrovou palácovou rezidenci v tomto místě již v r. 1910. Palác zde nechal o 100 let dříve vybudovat pasovský biskup Leopold Leonard hrabě Thun. Objekt sochařsky vyzdobil plastikami Josefa Malínského.

Pojišťovací společnost nechala starý palác zbourat a v letech 1923 - 24 provedla stavbu nového paláce na ploše přes 2 000 m2. Stavbu projektoval arch. Josef Zasche, k realizaci fasád bylo vybráno nové barevné řešení od architekta Pavla Janáka ve stylu rondokubismu (český obloučkový kubistický sloh). Budova směřuje kratší stranou do Národní třídy, kde má v prvním patře terasu, delší fasáda směřuje do Jungmannovy ulice. Objekt má železobetonový skelet s výplňovým cihelným zdivem, 8 nadzemních a 3 podzemní podlaží. Fasáda je velmi výrazně architektonicky členěna. Horní patra jsou ztvárněna v podobě mohutných věží s cimbuřím, čímž připomínají italské renesanční paláce a zároveň jakoby pevnostní objekt. Le Corbusier označil budovu jako "masivní stavbu asyrského charakteru". Později architekt Zasche doplnil svůj projekt o biograf v suterénu a vyřešil vnitřní dispozici paláce s centrální dvoranou a pasážemi. Pasáž je řešena kruhovou galerií v místě ohybu křídel a dvoranou se skleněným stropem. Interiér pasáže je pojednán luxusně: obložení růžovohnědým rakouským mramorem, zářící mosaz na stěnách, svítidlech a lustrech. Na podlaze je mramorová mozaika v tehdy obvyklé barevné kombinaci červeno-modro-bílé.

Sochařská výzdoba

V přízemí a mezipatře v prostorách určené pro komerční účely jsou velká prosklenná okna oddělená pilíři. Terasa směřující do Národní třídy je zdobena mramorovými sochami dívek od Otto Gutfreunda, portál do Jungmannovy ulice zdobí mramorové sochy Námořníka a Žnečky od Karla Dvořáka, fasádu druhého patra rovněž mramorové neoklasicistické sochy v nadživotní velikosti od Bohumila Kafky: představují Merkura, Peruna, Demeter a Parku.

Do středu průčelí do Národní třídy je na římsu parapetu umístěno novoklasicistické kovové sousoší Adrie (Mořeplavba) od Jana Štursy. K sousoší neexistuje dokumentace, takže přesný název není znám. Plastiku vytvořili v r. 1927 podle Štursova modelu jeho žáci. Jde pravděpodobně o největší galvanoplastickou sochu na světě, technologický unikát. Byla vyrobena ve speciálním ústavu v Geislingenu v Německu. Je 5 m vysoká a váží 3 - 4 tuny a přitom je výjimečná svou precizností.

Ve dvoraně je orloj se sochařskou výzdobou Bohumila Kafky: Den a Noc, Slunce a Měsíc a 12 sousoší Zvěrokruhu. Plastiky odlil František Anýž.

Kdo zde sídlil

V objektu byly kavárny, ve 30. letech známá koncertní kavárna Reunione, a prodejny s textilním zbožím známého továrníka Barhoně. V r. 1946 spravovala objekt pojišťovna Slavie, od r. 1957 zde byl Filmový klub, od r. 1959 v patře sídlil Ústav kosmetiky. V letech 1958 - 59 byl upraven kinosál pro studijní scénu Národního divadla Laternu Magiku (architekti František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný), po ní následovalo Divadlo Za branou Otomara Krejči. V listopadu 1989 zde pracoval hlavní štáb Občanského fóra, dnes je zde domovská scéna Divadla Bez zábradlí Karla Heřmánka.

Rekonstrukce

V letech 1996 - 98 byl palác celkově rekonstruován. Při rekonstrukci byly, bohužel, nahrazeny původní paternosterové výtahy soudobými, také snížení stropů pro vedení technických rozvodů a některé další kroky paláci neprospěly. Zvláštním postupem však byla opravena a vyčištěna unikátní fasáda, opraveny a zrekonstruovány všechny plastické prvky včetně monumentálního Štursova sousoší, které bylo v havarijním stavu. Po rekonstrukci (autorem architektonického řešení byl Jiří Jiroutek) má palác Adria v současnosti 5000 m2 kancelářských a 2000 m2 obchodních ploch a 1500 m2 restauračních provozů. Palác je majetkem hl. m. Prahy.