Drobečková navigace

Edvard Beneš (1884 – 1948)

Muž, který prosadil československý stát

  • zdroj: Národní muzeum
  • Beneš s manželkou, 1934

Ministr zahraničí, státník a také druhý československý prezident. Málokterá osobnost naší minulosti vzbuzuje tolik emocí a rozdílných názorů. Byl to však právě Edvard Beneš, kdo se výrazně zasloužil o vznik moderního československého státu. Na mezinárodní úrovni Versailleské mírové konference dokázal obhájit jeho existenci i podobu.

Řečeno slovy prezidenta T.G. Masaryka: „Bez Beneše bychom republiku neměli.“

Edvard Beneš se narodil 28. května 1884 v Kožlanech.

Studium

Životní osudy Edvarda Beneše byly nesmírně pestré.  

Při svých studiích na gymnáziu na Královských Vinohradech se díky svému bratrovi poprvé seznámil s politikou. Po maturitě se zapsal ke studiu filologie a sociologie na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde se stal žákem T. G. Masaryka a později i jeho dlouholetým spolupracovníkem.

Studijní léta využil i k cestování, poznávání a dalšímu studiu v zahraničí, nejdříve na pařížské Sorbonně, v Dijonu, v Londýně a v Berlíně. Takřka nepřetržitě působil jako dopisovatel českých novin. 
V roce 1909 obhájil Edvard Beneš v Praze doktorát na základě disertační práce „Původ a vývoj moderního politického individualismu v dějinách filosofie".  Později se stal řádným docentem pro obor sociologie. Několik let se také živil jako učitel na Českoslovanské obchodní akademii v Praze.

Česká Maffie a válečná léta

Další období Edvarda Beneše poznamenala 1. světová válka a jeho obdiv k T. G. Masarykovi. Již před válkou si velmi dobře uvědomoval potřebu vyřešit národnostní problémy v monarchii. Když propukl celosvětový konflikt, podpořil v otázce české státnosti postoj T.G.M. Nejprve se postavil do čela české Maffie, organizace zajišťující informovanost i finanční podporu Masarykovu zahraničnímu odboji. Na sklonku září 1915 se pak rozhodl odejít do exilu a osobně se podílet na vzniku samostatného československého státu. V roli tajemníka řídil Národní radu československou, která měla své sídlo v Paříži. Pomalu, ale důsledně přesvědčoval francouzské politiky, zároveň publikoval v novinách články o českých národních zájmech a o českém národu určené výhradně široké veřejnosti.

Ministr zahraničí

Nezastupitelná role připadla E. Benešovi v říjnu 1918, zejména při setkání české politické reprezentace v Ženevě. Šlo o zásadní diskuzi, v níž se sbližovala stanoviska zahraničního odboje s domácími politiky. Neméně důležitá pak byla jeho osobní účast na mezinárodní poválečné mírové konferenci ve Versailles.

V roli ministra zahraničí, v níž se velmi dobře osvědčil, působil nepřetržitě od roku 1918 do roku 1935. Nové Československo orientoval na spolupráci s Francií a Malou dohodou. Byl mužem obrovského politického rozhledu, uměl celkem dobře odhadnout budoucnost mezinárodních vztahů. Jako spoluzakládající člen Společnosti národů (SN) byl jejím místopředsedou a později i předsedou. Prosazoval zásady kolektivní bezpečnosti v Evropě, například jako člen bezpečnostního výboru Rady SN.

Před vzrůstající agresivitou nacistického Německa nejen varoval, ale také se snažil pro obranu Československa uzavřít novou československo – sovětskou smlouvu. Přes tyto snahy se mu, již v roli prezidenta, nepodařilo československý zápas na obranu republiky vyhrát. Mnichovská dohoda ukázala, jak křehká je evropská bezpečnost.

Po abdikaci a odchodu do emigrace vytvořil Beneš v Londýně exilovou československou vládu, která od začátku spoléhala na spolupráci s protifašistickou koalicí. Politika „odčinění Mnichova“ pak výrazně ovlivnila také Benešův postoj v průběhu 2. světové války a po roce 1945. To už ovšem byla jiná kapitola Benešova politického osudu završená událostmi února 1948.

Edvard Beneš zemřel 3. září 1948.

Místa spojená s osobností Edvarda Beneše

 

  • Hradčany, Praha 1: Černínský palác – pracovna ministra zahraničí
  • Hradčany, Praha 1: Loretánské náměstí – socha od Karla Dvořáka stojí před budovou Ministerstva zahraničí, v níž Edvard Beneš léta působil 
  • Hradčany, Praha 1: Loretánské náměstí 2, čp. 108 – byt manželů Benešových
  • Pražský hrad – Prezidentská kancelář
  • Pražský hrad, Královská zahrada – vila Edvarda Beneše (tzv. Prezidentský domek) - Na místě původní barokní oranžerie nechal tuto vilu pro potřeby prezidenta Československa postavit v letech 1937/ 1938 Edvard Beneš podle návrhu Pavla Janáka.
  • Vinohrady, Praha 2 – kostel sv. Ludmily – zde se Edvard Beneš ženil
  • Vinohrady, Praha 2: Londýnská 34 – bývalé gymnázium v němž Edvard Beneš studoval. Dnes se zde nachází Základní škola.
  • Staré Město, Praha 1 – Klementinum - místo univerzitních studií Edvarda Beneše v Praze.
  • Nové Město, Praha 2, Resslova 8 – budova Obchodní akademie - zde Edvard Beneš vyučoval
  • Vinohrady, Praha 2, U Riegerových sadů 14 – byt manželů Benešových - zde Edvard Beneš bydlel spolu se svojí ženou před odjezdem do emigrace v roce 1915

 

 

Doporučená místa