Josef Mysliveček

Dnes je Mysliveček pokládán za jednu z čelných hudebních osobností celé Evropy. Legendy o jeho životě inspirovaly knihy, operu i filmy. Jsou po něm pojmenovány ulice v několika českých městech (v Praze se Myslivečkova ulice nachází na Petřinách na Praze 6) i planetka ve Sluneční soustavě. Trvale se k němu hlásí také Praha.

V roce 1737 se v habsburské monarchii zvolna chýlí ke konci devětadvacetiletá vláda Karla VI. a začne Rakousko-turecká válka. V Itálii je poblíž Neapole znovuobjeveno antické město Herculaneum. Na popud krále Karla III. je v Neapoli otevřeno nové divadlo, Teatro San Carlo, z nějž se záhy stane nejprestižnější operní scéna v celé Itálii. A téhož roku v Praze přijde na svět skladatel, který v něm později uvede celou řadu úspěšných oper zkomponovaných na počest Karla III. a jeho rodiny.

V úterý 9. března se v Sovových mlýnech na Kampě jednatřicetileté Anně Terezii Myslivečkové, rozené Červenkové, narodí dvojčata Josef a Jáchym, o kterých všichni v jejich okolí věří, že se stanou dobrými mlynáři. A nezklamou se – synové ctihodného mlynářského mistra Matěje Myslivečka se skutečně vyučí řemeslu. Jáchym ho pak bude vykonávat do konce života, Josef jen do pětadvaceti. Potom se stane nejslavnějším českým hudebním skladatelem 18. století.

Dojde k tomu poměrně nečekaně. Nejspíš na popud ambiciózního otce nejprve Josef a Jáchym navštěvují dominikánskou školu u sv. Jiljí, potom jezuitskou kolej Klementinum (tady dostanou kvalitní hudební průpravu) a konečně se zapíší na Karlo-Ferdinandovu univerzitu, kde ale nevydrží ani jeden rok. Potom se vyučí na mlynáře a jsou přijati do pražského cechu jako mlynářští mistři. Rodinná firma v nich získá další posilu.

Klapání mlýna ovšem není jediný rytmus, který mladý Josef Mysliveček poslouchá. V roce 1763 totiž skončí Sedmiletá válka. Na mapě Evropy nepřekreslila jedinou hranici, takže půl milionu vojáků a půl milionu civilistů v ní padlo zhola zbytečně; po ní se však do Prahy začínají vracet italské opery. Nejspíš i pod jejich vlivem se Mysliveček rozhodne vrátit k hudbě, v níž byl poučen už u dominikánů. Vzdělání si začne prohlubovat v Praze, kolébkou opery, k níž se cítí povolán, je ovšem Itálie, kam před ním odešla za vzděláním a pracovními příležitostmi již řada jiných nadaných hudebníků z českých zemí včetně Ch. W. Glucka či Floriana Gassmana. Díky podpoře mecenáše Vincence z Valdštejna se roku 1763 vypraví do Benátek. Za necelé tři roky je tu uvedena jeho první opera.

Přestože se nehraje přímo v náročných Benátkách, nýbrž v blízkém Bergamu, vyvolá dostatečný ohlas na to, aby Mysliveček dostal nabídku napsat operu pro Neapol. Jmenuje se Il Bellerofonte (Bellerofontés) a hraje se v Teatro San Carlo, což je nejprestižnější evropská scéna své doby. Myslivečkova hvězda stoupá, píše opery pro Florencii, Řím, Benátky, Turín, Bolognu, ale nejvíce je spojen právě s Neapolí.

Právě v Bologni se roku 1770 setkává s Mozartem; do značené míry ho vede a inspiruje. Když Mozart píše svou první vážnou italskou operu o třech aktech, Mitridate, re di Ponto (Mitridates, král pontský), půjčuje si v ní hudební nápady z Myslivečkovy opery La Nitteti (Nittetis). O generaci mladší Mozart k Myslivečkovi přilne; ještě když v Mnichově o sedm let později bojuje s následky venerické choroby, ho Mozart navštíví v nemocnici. Je to naposledy, co se oba skladatelé potkávají. Myslivečkovi zbývají poslední čtyři roky života.

Ty se nesou ve znamení postupujícího skladatelova úpadku. Ničí ho jeho choroba, patrně syfilis, trpí hmotnou nouzí. Roku 1778 sice ještě s velkým úspěchem uvede jednu ze svých nejlepších oper L'Olimpiade (Olympiáda), Armida o rok později už ale propadne. Nemocí stále sužovanější skladatel poté za velkých bolestí dokončí ještě dvě opery. Zemře v Římě počátkem února 1781 zcela bez prostředků a s tváří starce. Ve skutečnosti je mu 43 let.

Více o životě a díle Josefa Myslivečka naleznete zde.