Drobečková navigace

Karel Kramář (1860 – 1937)

První československý premiér

  • (c) Archiv Národního muzea
  • (c) Archiv Národního muzea
  • (c) Archiv Národního muzea
  • Kramářova vila (c) Archiv Národního muzea
  • Kramářova vila (c) Archiv Národního muzea
  • Pracovna Karla Kramáře v Kramářově vile (c) Archiv Národního muzea

Osud Karla Kramáře byl spojen se vznikem československého státu, ale on sám stál v jeho čele jen velmi krátce. Jako jediného ze zakladatelů a spolutvůrců československé státnosti ho můžeme označit výrazem profesionální politik, osobnost, která se velmi hluboce zapsala do našich dějin.

Karel Kramář se narodil 27. srpna 1860 ve Vysokém nad Jizerou.

Studium

Díky bezproblémovému rodinnému zázemí mohl Karel Kramář vystudovat nejdříve Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, následně národní hospodářství v Berlíně a politické vědy v Paříži. Na svoji politickou kariéru se tak cíleně soustředil již od mládí.

Počátky politické kariéry

Karel Kramář se na politiku připravoval dlouhodobě. Spolu s T. G. Masarykem a J. Kaizlem vytvořil politickou skupinu realistů a v roce 1891 byl ve volbách za mladočechy, ke kterým se realisté přidali, zvolen do vídeňského Říšského parlamentu, kde se tak ve svých 30 letech stal nejmladším poslancem. Svůj další úspěch doplnil o křeslo do českého zemského sněmu. Měl skutečně vynikající řečnické schopnosti.

Válečná léta a vězení

Do politického života Karla Kramáře velmi zasáhla první světová válka. V té době už byl výraznou politickou osobností a postupně opouštěl myšlenku o federativním uspořádání monarchie. Jako jeden z mála českých politiků si uvědomoval nebezpečí germanizace i další důsledky války. Naivně ale hledal budoucnost Čechů ve velké pro rusky orientované slovanské říši v čele s carským rodem Romanovců. Kramáře zřejmě k této myšlence vedly i osobní vztahy a zájmy, protože jeho partnerkou byla Naděžda Nikolajevna Abrikosová, dcera významné ruské rodiny Chludovových.

Pro své názory, kterými se vůbec netajil, se Karel Kramář logicky ocitl v hledáčku rakouské tajné policie. Kromě toho se však značně angažoval i v české Maffii (domácím protirakouském odboji). Netrvalo dlouho a Karel Kramář byl spolu s několika spolupracovníky zatčen, obviněn z vlastizrady, vyzvědačství a odsouzen k trestu smrti. Naštěstí byl v roce v roce 1917 amnestován, stal se hrdinou, skoro až mučedníkem, který se obětoval za český národ. Mohl se tak znovu zapojit do politického života.

Návrat do politiky, atentát

Karel Kramář se vrátil do politiky velmi rychle, nejdříve jako předseda strany Národní výbor a v roce 1918 byl zvolen i premiérem samostatného Československa.

Účastnil se důležité mírové konference v Paříží, kde se ale vyostřili ideové a osobní rozpory s ministrem zahraničních věcí, tehdy Edvardem Benešem. Ukázala, jak velká názorová propast panuje mezi Kramářovým procarským postojem a Benešovým diplomatickým stanoviskem.

Kramář se neuměl vyrovnat s potřebou diplomatických ústupků, ani se skutečností, že se Československo musí přizpůsobit daleko silnějším spojencům.
Ve stejném roce byl dokonce na ministerského předsedu spáchán atentát, ze kterého naštěstí vyvázl bez zranění.

Bohužel ani na domácí politické scéně nebyl Karel Kramář úspěšný. Výsledky nových voleb v létě roku 1919 přinesly požadavek zásadních změn a Kramář se již do čela vlády ani do jiných důležitých pozic ve státní správě nevrátil. Stal se velkým kritikem a věčným oponentem „Hradu“, na kterého „zbyla“ pouze role jednoho z poslanců Národního shromáždění.

Karel Kramář zemřel v roce 1937.

Místa spojená s osobností Karla Kramáře v Praze

 

  • Kramářova vila – Gogolova 1, Praha 1 Hradčany
  • Klementinum – vysokoškolská studia na tehdejší Karlo – Ferdinandově univerzitě
  • Rudolfinum – sídlo Národního shromáždění
  • Pražský hrad – sídlo prvního ministerského předsedy čs. vlády
  • Olšanské hřbitovy, Praha 3, Žižkov kostel Přesvaté Bohorodice – pochován v kryptě pravoslavného kostela

Doporučená místa