Drobečková navigace

Nezávislá pražská kina vás vezmou na procházku dějinami

Když se na konci 90. let 20. století v Česku objevily první multiplexy, tedy kina amerického střihu s mnoha obřími sály, vypadalo to, že stará dobrá kina s dřevěnými sedačkami a omšelou červenou oponou mají navždy odzvoněno.

  • Světozor
  • Aero
  • Bio Oko
  • Royal
  • Modřanský biograf
  • Ponrepo

Velká část jich ten nápor nepřežila. U Hradeb, Palác Svět, Květen, Pilotů nebo Arbes – to všechno jsou jména kinosálů, kde už se nikdy nerozsvítí lampy po skončení promítání. Těm několika starým kinům, které vydržely, nezbylo, než nabídnout něco, co sterilně uniformní multiplexy nedokážou – unikátní atmosféru místa. Publikum to - zdá se - pochopilo. Posledních několik let se děje cosi pozoruhodného – stará a zaniklá kina znovu ožívají. Lidem konečně došlo, že polibek ve starém biografu je daleko sladší než popcorn v multiplexu.

Pravděpodobně nejstarším nepřetržitě fungujícím kinem v Praze je Lucerna, klasika všech klasik uvedená do provozu v roce 1907. Její secesní sál s bohatým štukem a ozdobnými lustry ještě pamatuje časy habsburské monarchie. Na filmy sem chodila prvorepubliková smetánka, za války nacističtí důstojníci, po ní komunisté. Režimy přicházely a odcházely, Lucerna promítala. Člověk si to může představovat nad skleničkou becherovky v proskleném baru v pasáži při čekání na začátek představení...

Dalším klenotem je bývalé Bio Illusion z roku 1926. Kino před pár lety zavřelo a vypadalo to na jeho konec, v roce 2014 mu ale vdechl nový život francouzský podnikatel Jean-Christophe Gramont, který žije střídavě v USA, Francii a v Čechách. Rozhodl se bývalé kino provozovat pod názvem Royal coby zážitkový prostor, hostící kabaretní show, příležitostně divadelní představení, filmové projekce i koncerty. V provozu je také stylový bar a návštěvníci mohou obdivovat artefakty, které patřily hvězdám českého stříbrného plátna – kabelku Nataši Gollové, klobouk Adiny Mandlové či oblek Svatopluka Beneše.

Pro skalní filmové nadšence, teoretiky a badatele, kteří se filmem zabývají z povolání, je tu kino Ponrepo v Bartolomějské ulici. Ve středověké budově, kde kdysi hrál koncert třeba i Ludwig van Beethoven, sídlí Národní filmový archiv a promítají se tu staré lahůdky od velikánů jako jako je třeba Andrej Tarkovskij, režisérů francouzské Nové vlny, Eliji Kazana nebo Ingmara Bergmanna. V tomto kině potkáte filmové studenty, staré režiséry i tiché, nenápadné obrýlené cinefily ze staré školy, vzácný druh, který sem chodí zažívat svůj okamžik tiché radosti.

Dalším artovým kinem v centru Prahy je Světozor, který nabízí dva kinosály. Toto kino je specifické mimo jiné tím, že si dává záležet na tom, aby se sem návštěvníci vraceli, aby tu zdomácněli. Můžete si tady třeba vytvořit vlastní sedačku se svým jménem, probíhají tu programy pro školy i pro seniory, mají zde dokumentární pondělky. Funguje tu mimo jiné i obchod Terryho ponožky, kde si můžete koupit různé filmové artefakty, od plakátů přes hudbu až po oblečení.

Světozor má dvě sesterská kina. Tím prvním z nich je Aero, za kterým je třeba popojet ven z centra Prahy až na průmyslovou část Žižkova. Ve dvoře tady najdete kino se zvláštním undergroundovým šmrncem, kde si v baru dáte utopence a točené pivo v kelímku si pak odnesete na film do sálu.

Druhým bratrem Světozoru je Bio OKO, hipsterské kino na Letné. OKO se z kina postupem času proměnilo spíše na příjemný prostor, kam se obyvatelé Letné chodí potkat na pivo a na film už často ani nedojde. Jestli se chcete seznámit s pražským uměleckým potěrem, rozhodně vyraže do Oka.

Dvě malá a moderní klubová kina v centru jsou EvaldMat. V tom prvním se lze po promítání dobře najíst, to druhé má příjemný koktejlový bar.

Nedaleko stanice metra Florenc se v přízemí kdysi bankovního domu nachází kino Atlas, ve kterém na vás dýchne funkcionalismus – chrom, na stěnách mramor, mozaika mytického hrdiny Péráka. Také velice příjemný bar.

A na závěr je tu ještě jeden tip na výlet z centra. Tramvaj číslo 3 nebo 17 vás vysadí na sídlišti mezi betony. Jaké bude vaše překvapení, když tu na dohled od paneláků objevíte malý, útulný Modřanský biograf. Až si tu dáte kofolu, budete si připadat trochu jako v dětství.

Saša BlauSaša Blau
Novinář a fotograf. Žil v Londýně a Berlíně, ale nejvíce doma se cítí, když je na cestě. “Jsem něco mezi Rusákem a Němcem. Narodil jsem se v Praze,” říká sám o sobě.

 

 

Doporučená místa