Drobečková navigace
Zvonili jsme za Oldřicha Nového
15. 3. 2024 v 15:00
Divadelní a filmový herec, režisér, zpěvák, scénárista, dramaturg, principál Nového divadla, pedagog. Osobnost okouzlující svou elegancí, noblesou a šarmem.
* 7. srpna 1899, Praha-Žižkov
† 15. března 1983, Praha-Staré Město
Oldřich Nový se narodil v srpnu 1899 na pražském Žižkově a od dětských let toužil věnovat se divadlu. Na přání svého otce se vyučil řemeslu v typografické škole, kterou v roce 1917 dokončil s vyznamenáním. Ještě během svého učení začal navštěvovat hodiny herecké výuky a vystupovat v tehdejší lidové zpěvní síni U Labutě v Praze Na Poříčí (na místě nynějšího obchodního domu Bílá labuť).
Na podzim roku 1917 nastoupil do žižkovského divadla Deklarace. Konec sezony divadlo oslavilo úspěchem s inscenací Mamzelle Nitouche, na kterou se přišel podívat ředitel ostravského divadelního souboru A. Drašar. Nový na něj udělal dojem, a tak jako devatenáctiletý nastoupil na podzim roku 1918 v Ostravě. Již o rok později však přijal nabídku angažmá v Národním divadle v Brně a v roce 1924 byl jmenován šéfrežisérem brněnské operety. Nový operetní soubor řídil, připravoval repertoár, režíroval i v něm hrál. V Brně strávil 16 let.
V roce 1935 začal režírovat a hrát v Novém divadle ve Stýblově pasáži v Praze a od roku 1936 divadlo i oficiálně provozovat. V červnu téhož roku se Oldřich Nový oženil s fotografkou a překladatelkou Alicí Wienerovou. Se svou manželkou přeložil nebo upravil většinu komedií, které se v Novém divadle hrály, a skoro všechny opatřil písňovými texty. V té době také spolupracoval s rozhlasem a natáčel na Barrandově. Film Kristián, který patří k nejznámějším filmovým rolím Oldřicha Nového, byl uveden v kinech týden po propuknutí druhé světové války.
Od roku 1942 čelil Nový ze strany protektorátních úřadů tlaku, aby se se svou manželkou židovského původu rozvedl, a zachránil tak své divadlo i sebe sama. Nový tuto smlouvu s ďáblem odmítl. V září 1944 byla všechna divadla v Protektorátu uzavřena a v prosinci byli oba manželé zatčeni. Nový byl nejdříve převezen do pražského internačního tábora Hagibor a posléze do koncentračního tábora Osterode v Sasku. Manželka Alice byla transportována do Terezína. O jejich adoptivní dceru Janu se mezitím starala její kmotra, herečka Hana Vítová. V kritických okamžicích života se prověřují charaktery, Oldřich Nový svou manželku v nejtěžší době neopustil a vzpomínal na ni s láskou i po její smrti v roce 1967. Během období Protektorátu Nový nenatočil žádný film v německé nebo rakouské produkci, ani se zpravidla neúčastnil společenských akcí pořádaných tehdejší filmovou elitou.
Po skončení války a návratu z koncentračního tábora se Nový pustil se svým souborem v Novém divadle s nadšením do práce, od roku 1946 v roli předsedy Družstva zaměstnanců a návštěvníků. V březnu roku 1948 byl však přijat zákon č. 32/1948 Sb. O zřizování divadel a o divadelní činnosti (divadelní zákon) a do divadla byli dosazeni tzv. poradci. Ačkoli Novému na jeho divadle nesmírně záleželo, věděl, s jakými potížemi v oblasti ideologického zaměření divadla by se do budoucna potýkal, a proto svou činnost v de facto znárodněném divadle ukončil. Zařízení divadla, které za třináct let provozu nashromáždil, daroval státu. Seznam inventáře obsahoval celkem třicet jedna listů.
Oldřich Nový následně působil v karlínském Divadle umění lidu, dále hostoval v Brně a Plzni. V padesátých letech se pak stal vedoucím dramaturgické skupiny Československého filmu. Nový se znárodněnému filmu snažil dát to nejlepší ze svých zkušeností a začal řídit vlastní tvůrčí skupinu. Toto své působení shrnul slovy: „Prvním filmem naší skupiny byla Štika v rybníce, posledním Hudba z Marsu.“
V šedesátých a sedmdesátých letech pracoval Oldřich Nový naplno, věnoval se práci v divadlech, pedagogické činnosti na pražské konzervatoři (do roku 1964) a ve filmu se dočkal úspěchů zásluhou režisérů B. Zemana a Z. Podskalského. Objevil se také na televizních obrazovkách a v rozhlase. Velmi oblíbený se stal cyklus Slovo má Oldřich Nový, rozhlasový pořad, který posléze vydal Supraphon jako stejnojmennou LP desku.
Oldřich Nový zemřel 15. března 1983 a je pochován na Olšanských hřbitovech. Odkaz jeho statečnosti, výjimečnosti a životní krédo jsou však nesmrtelné: „Smích je koření života, a dokud se člověk dovede smát, je živ. Až se začnou všichni lidé na sebe usmívat a přestanou si kopat jámy, pak bude na světě blaze…“.
Autorka: Mgr. Hana Zdražilová, MSc.
Na textech medailonků se dále podílejí autoři:
PhDr. Jan Kalous, Ph.D.; PhDr. Vít Fojtek, Ph.D.; Mgr. Kryštof Zeman; Mgr. Teresa Urbář; MgA. Veronika Bendová, PhDr. Petr Blažek
Zdroj: Muzeum paměti XX. století