Osobnosti orloje

Znáte důležité osobnosti spjaté se Staroměským orlojem? Připravili jsem pro vás výběr těch nejdůležitějších.

14. století

• Petr Parléř: Významný pražský stavitel, kameník, sochař a řezbář se narodil v Kolíně nad Rýnem v rodině stavitele Jindřicha Parléře. U svého otce také získal profesní zkušenosti a znalosti. Účastnil se na stavbě katedrály v Kolíně nad Rýnem, v Norimberku a Augšpurku. Parléřova huť se stala císařskou stavební hutí od roku 1356. V Praze vedl stavbu chrámu sv. Víta s kaplí sv. Václava, kaple Všech Svatých, Karlova mostu, Staroměstské mostecké věže, kaple Staroměstské radnice, kamenické výzdoby Staroměstského orloje aj. Byl uznávanou autoritou své doby.
  
• Václav IV. Lucemburský: Český král a král římsko-německý patří mezi nejvýznamnější české panovníky. Byl synem Karla IV. a jeho třetí manželky Anny Svídnické. Jako dvouletý byl sice korunován na českého krále, avšak v době faktického vykonávání svého úřadu si nedokázal najít opory své vlády a byl dokonce dvakrát vězněn.
• Jan Ondřejův, zvaný Šindel: Pocházel z Hradce Králové. Středověký astronom, matematik a lékař se po studiu v Praze v roce 1399 stal mistrem Pražské univerzity. Působil také jako mistr na univerzitách v Norimberku a Vídni. V roce 1406 se stal rektorem školy sv. Mikuláše a později Pražské univerzity. Náboženským sporům této doby se vyhýbal a dával přednost vědě. Byl mimo jiné osobním lékařem krále Václava IV. a císaře Zikmunda Lucemburského. Byl duchovním otcem Staroměstského orloje, který podle jeho propočtů a návrhu vyrobil hodinář Mikuláš z Kadaně. Patřil k nejučenějším mužům své doby.

15. století

• Mikuláš z Kadaně: Královský hodinář a orlojník v době vlády Václava IV., autor Staroměstského orloje, jehož mechaniku připravil na základě výpočtů Jana Šindela.
• Mistr Hanuš či Jan, zvaný Růže: Hodinář a orlojník původem snad z Hradce Králové, byl pověřen péčí o pražský orloj v letech 1475–1497. Přesná data jeho narození a úmrtí neznáme. Až do 2. poloviny 20. století byl považován za tvůrce orloje, nikoli pouze za jeho zlepšovatele. Dal orloji současný vzhled. Jeho nástupcem byl snad syn Jakub, zvaný Jakub Čech, hodinář z Platnéřské ulice.

  16. století

• Jan Táborský z Klokotské Hory: Pražský měšťan, knihtiskař, básník a orlojník pocházel snad z Klokot, nynější městské části Tábora, kde se narodil pravděpodobně v roce 1500. Patří mezi velmi zajímavé osobnosti 16. století. Astronomické vzdělání získal mimo jiné také jako posluchač astronomických výkladů mistra Pavla Příbramského na Pražské univerzitě. Nebyl však jejím studentem.Správou orloje byl pověřen v letech 1551–1556 a znovu v letech 1560–1570, kdy píše svoji „Spráwu o orloji Pražském“. Snad v roce 1551 byl také povýšen do šlechtického stavu. Orloj opravil, znovu sestavil a doplnil za pomoci hodináře Daniela Skřivana.

17. století

• Bohuslav Balbín: Pocházel z Hradce Králové, z rodiny hlásící se k rytířskému stavu 15. století. Byl nadaným dítětem, které projevovalo velký zájem o historii. Studoval na jezuitské koleji a stal se členem Tovaryšstva Ježíšova. Jako student se účastnil obrany Karlova mostu proti Švédům na sklonku třicetileté války. Roku 1650 byl vysvěcen na kněze, později působil jako misionář. Literát, historik a pedagog viděl své životní poslání ve vypracování velkého díla o českých dějinách. V rámci svého díla Rozmanitosti z historie Království českého se zmínil také o orloji.

18. století

• Jan (Johann) Klein: Jezuita, matematik a astronom působil v pražském Klementinu. Byl zručným konstruktérem mechanických přístrojů s velkým zájmem o historické hodiny, proto se snažil také o opravu Staroměstského orloje, který byl v jeho době ve špatném technickém stavu. I když požadoval po městské radě pouze úhradu materiálu, jeho snaha byla marná. V Klementinu působil třicet let. Sestrojil několik astronomických hodin jak podle Koperníkovy heliocentrické soustavy, tak i podle geocentrické soustavy v úpravě Tycha Braha. V areálu Klementina byla v roce 1722 postavena astronomická věž s matematickým muzeem, v němž působil jako administrátor, tedy správce, do roku 1762 - do své smrti.
• Jan Landesperger: Je uváděn jako pražský hodinář, který opravoval Staroměstský orloj v letech 1787–1791 pod odborným dozorem Antonína Strnada, matematika a profesora Pražské univerzity.
• Antonín Strnad: Původem z Hradce Králové vstoupil v roce 1763 do jezuitského řádu a po jeho zrušení se tento meteorolog, matematik a fyzik stal nejprve profesorem a později i rektorem Univerzity Karlo-Ferdinandovy. Byl třetím ředitelem klementinské observatoře v Praze. Jeho zásluhou došlo k pravidelnému meteorologickému měření v Klementinu. Zasloužil se také o vznik Královské české společnosti nauk. V jeho době orloji hrozila faktická likvidace. Měl být prodán do starého železa. Strnad chápal jeho historickou hodnotu a podařilo se mu přesvědčit magistrát Královského města Prahy, aby orloj opravil. Sám pak odborně dozoroval postup opravy v letech 1787–1791.

19. století

• Ferdinand V. Dobrotivý : Rakouský císař z habsbursko-lotrinské dynastie vládl v letech 1835–1848 a byl posledním korunovaným českým králem. Díky blízké příbuznosti svých rodičů byl geneticky poznamenaný. Vládu za něj fakticky vykonával kancléř Metternich a státní rada. Po abdikaci v prosinci 1848 se přestěhoval na Pražský hrad, kde také v roce 1875 zemřel. Praze věnoval značné finanční prostředky a podpořil také veřejnou sbírku na opravu Staroměstského orloje částkou 400 zlatých.
• JUDr. Václav Vaněk: Šlechtic z Rodlova, byl pražským purkmistrem v letech 1848–1861. Byl celkem třikrát zvolen do své funkce. Byl podporovatelem opravy orloje a v roce 1861 jako první přišel s nápadem vyhlásit veřejnou sbírku na jeho opravu. Sám věnoval vysoký obnos. Brzy však odešel z funkce a záměr byl pozastaven.
• Romuald Božek: Mladší syn Josefa Božka, vynálezce, technika a asistenta Stavovského polytechnického institutu. Sám se věnoval projektování vodních děl, vodních strojů, zabezpečovacích zařízení, divadelních a jevištních zařízení a hodinových strojů. Byl velmi nadaným a vynalézavým specialistou. Spolu s hodinářem Krausem se zajímal o opravu orloje, který byl delší dobu nefunkční. Nejprve jej podrobně zdokumentoval a při velké opravě v roce 1865 navrhl jeho řízení samostatným hodinovým strojem. Pro optimální funkčnost použil chronometr se rtuťovým kyvadlem, při jehož vytvoření se inspiroval hodinami londýnského Big Benu.
• JUDr. Václav rytíř Bělský: Pražský purkmistr v letech 1863–1867. Dosáhl právnického vzdělání na Pražské univerzitě. C.k. notář a zemský advokát vstoupil do politického života již v roce 1848. Jako liberální demokrat měl podporu pražských měšťanských kruhů. V roce 1861 se stal radním a náměstkem primátora. V době svého úřadu v letech 1863–1867 prosadil řadu opatření na základě nového stavebního řádu, druhý řetězový most přes Vltavu, plynové osvětlení v ulicích, zřízení plynárny na Žižkově a v Holešovicích, založení Městské spořitelny či zásadní úpravy dnešního Karlova náměstí patří k nejdůležitějším. Úspěšně řídil Prahu také ve dvouměsíční pruské okupaci roku 1866. V roce 1864 podpořil opravu Staroměstského orloje vyhlášením veřejné sbírky (17. září 1864). 31. 12. 1865 byl opravený orloj s novými sochami apoštolů od Eduarda Veselého spuštěn.
• Jan Prokeš: Hodinářský mistr ze Sobotky se zabýval jemnou mechanikou hodinových strojů. Získal například patent na kapesní hodinky a specializoval se také na věžní hodiny, kterých vytvořil více než čtyři stovky. Nabídl opravu Staroměstského orloje v době, kdy byl nefunkční. Aby dokázal, že lze stroj opravit, po pečlivém studiu stroje vytvořil s pomocí matematika a kaplana P. D. F. Šimůnka funkční model Staroměstského orloje a pražské radě podal návrh na opravu za 300 zlatých. Tato práce mu však svěřena nebyla. Naopak v roce 1864 byla sestavena komise, která měla opravu zajistit.
• Karel Jaromír Erben: Studoval filozofii a později práva v Praze. Spisovatel, básník, literát, sběratel lidových písní, překladatel a historik pracoval jako sekretář a archivář Národního muzea a od roku 1851 jako archivář města Prahy. Byl představitelem literárního romantismu. Mnoho let spolupracoval s Františkem Palackým. Podílel se na přípravě Mánesova nového kalendária, včetně vzniku cisiojánu na orloji.
• Čeněk Vincenc Daněk: Pražský průmyslník, technik a konstruktér. Vystudoval pražskou a vídeňskou techniku. Poté, co pracoval jako konstruktér, založil v Karlíně vlastní strojírenskou firmu a továrnu. Později byl i poslancem říšského sněmu. Jeho továrna vyráběla především zařízení pro cukrovary, lihovary, pivovary a mlýny. Za zásluhy o budování průmyslu byl povýšen do šlechtického stavu. Jako jeden ze členů komise ustanovené v roce 1864 magistrátem Královského města Prahy dokázal objektivně a odborně posoudit jednotlivé návrhy na opravu orloje. Při velké rekonstrukci orloje v letech 1864-1865 se většina prací realizovala v Daňkově továrně v Karlíně.
• Josef Mánes: Český malíř a kreslíř pocházel z významné výtvarnické rodiny. Po studiu na pražské malířské Akademii a v Mnichově hodně cestoval. Inspiraci pro svoji práci hledal při národopisných poutích v lidovém prostředí Čech, Moravy a Slovenska. Kreslil především kroje a lidové postavy. Díky přátelství s hrabětem Silva Taroucca pobýval a tvořil často na Moravě. Byl členem komise pro opravu Staroměstského orloje, pro který vytvořil nové kalendárium v letech 1864–1865.
• Ludvík Hainz : Vyučený hodinář si v roce 1836 otevřel na Staroměstském náměstí, na nároží Železné ulice, hodinářský obchod. Tedy přímo proti orloji. Staroměstský orloj byl však v této době poškozený a nefunkční. V roce 1864 se pražský purkmistr JUDr. Bělský rozhodl obnovit orloj a stanovil odbornou komisi, jejímž členem byl i L. Hainz, který byl nejen hodinář, ale také městský radní. Přestože se vedly spory o technickém řešení opravy, byl stroj zrekonstruován, doplněn a spuštěn. O další péči se starala firma L. Hainz a Čeněk Daněk. Hodinářská dílna Ludvíka Hainze byla pověřena udržovat dobrý chod a provoz orloje i následně. V roce 1880 pokračovatel rodu, Ludvík Hainz II., zavedl výrobu věžních hodin, což je dodnes nosný program rodinné firmy.

20. století

• Alois Jirásek: Spisovatel, který svými historickými romány ovlivnil českou společnost konce 19. a první poloviny 20. století. Ve svém díle Staré pověsti české sepsal na základě starší legendy také pověst o Staroměstském orloji, která je bezesporu nejznámější pražskou pověstí. Ovlivnila natolik českou společnost, že byla považována za skutečnost.
• Ludvík Hainz IV.: Další z generace pěti Ludvíků Hainzů se podílel na opravě orloje po 2. světové válce v roce 1945. Po květnovém zničení Staroměstské radnice zápalnými střelami a následném požáru byla zničená komora orloje, stroj byl těžce poškozen střelbou, účinky žáru i mechanickým zdeformováním. Stroj orloje byl převezen do dílny Hainzů v Holešovicích, některé součástky se musely vyrobit znovu. I tak je sedmdesát pět procent součástek a ozubených kol včetně ocelových nosníků původních. Firma Hainz byla po roce 1948 znárodněna. V současné době se o Staroměstský orloj opět stará.
• Vojtěch Sucharda: Výtvarník, restaurátor, sochař, řezbář a loutkář pocházel z umělecké rodiny. Umělecko-průmyslovou školu dokončil v roce 1905 a spolupracoval se svým bratrem Stanislavem. Pracoval např. jako výtvarník na dostavbě svatovítské katedrály. Po válce založil se svou ženou loutkové divadlo pro děti Říše loutek a pro toto divadlo také vytvořil „dřevěné herce“. Poprvé již v roce 1912, následně pak v meziválečné době restauroval figury na Staroměstském orloji. Po požáru Staroměstské radnice na konci 2. světové války předložil nový koncept orloje, který předpokládal mimo jiné vytvoření nových figur apoštolů spolu s Kristem a Jidášem. Nechtěl dělat jen kopie zničených figur. Navrhoval i novou vnější výzdobu v podobě postav z městského života jako protiklad k Mánesovu vesnickému pojetí kalendária. Nakonec zvítězil záměr opravy historického díla a V. Sucharda dokončil jen figury apoštolů. Jeho sošky jsou na orloji obdivovány dodnes.
• PhDr. Zdeněk Horský CSc.: Historik, filozof a znalec astronomie vystudoval na FF UK filozofii a hudební vědu. Na přírodovědecké fakultě se věnoval studiu matematiky a astronomie. V praxi jej tato studijní kombinace přivedla k dějinám vědy a zejména k dějinám astronomie. Zabýval se obdobím 16. a 17. století, dílem Koperníka, Keplera, Tadeáše Hájka z Hájku aj. Je autorem podrobné publikace o orloji (Panorama 1988), kde doložil datování orloje do roku 1410. Jako vědecký pracovník Astronomického ústavu ČSAV byl mj. spoluautorem dějin astronomie pod názvem Poznávání vesmíru či monografie Kepler v Praze. Popsal též megalitické nálezy v Čechách a vyložil kosmologickou symboliku architektury gotického Karlova mostu i Nového Města pražského.
• Rudolf Vesecký, Jindřich Vesecký, Josef Valášek, ing. Miroslav Krajník: Zasloužili se o opravu orloje po 2. světové válce v letech 1946–1948, dále pak opravovali Staroměstský orloj v letech 1957, 1963, 1979.
• JUDr. Stanislav Macháček: Právník, působil mj. jako pražský průvodce a odborný lektor, byl také spolupracovníkem Pražské informační služby. V roce 1962 upozornil na neznámou archiválii týkající se poznámky k pražskému orloji. Na základě tohoto upozornění byla provedena pečlivá studie datace vzniku orloje.
• Otakar Zámečník: Po dobu dvaceti let pečoval o Staroměstský orloj. Svoji činnost ukončil odchodem do důchodu v roce 2009. Firma L. Hainz mu již neprodloužila smlouvu.
  

21. století

• Petr Skála:  Akademický sochař pečuje o orloj ve službách firmy L. Hainz v současné době. Několikrát týdně je na pravidelné kontrole Staroměstského orloje.