Praha Václava Havla

V říjnu 2016 jsme si připomněli nedožité 80. narozeniny Václava Havla, významného českého dramatika, esejisty a bývalého prezidenta. Kdo byl Václav Havel a s jakými místy je v Praze spojen?

A podle litery paragraf - šavle
teď dumej o právu, Havlíčku, Havle,
a podle litery paragraf - šavle
teď dumej o právu, Havlíčku, Havle!

Tento refrén písničky Jaroslava Hutky se kdysi zpívával v Praze s tajemným pohledem v očích. To bylo ještě před rokem 1989, před sametovou revolucí. Tehdy bylo jméno Václava Havla mnohem méně známé než dnes. V té době byl Václav Havel „jen“ pronásledovaným českým disidentem, spolutvůrcem Charty 77, autorem v tehdejším Československu málo známých divadelních her, které byly uváděny jen v zahraničí. Netrvalo dlouho a život Václava Havla se od základu změnil.

Dnes je Václav Havel světově proslulou osobností. Přesto však jen málo lidí, kteří přijíždějí ze zahraničí, tuší něco bližšího o jeho životě a rodinném zázemí. Historie rodiny Havlových je však v kontextu dějin 20. století nesmírně zajímavá.

Kdo byl Václav Havel?

Poslední československý a první český prezident Václav Havel se v říjnu roku 1936 narodil do významné pražské podnikatelské a intelektuální rodiny, které v Praze patřilo několik nemovitostí. Mezi nimi zejména palác Lucerna, dokončený krátce po 1. světové válce v těsné blízkosti Václavského náměstí a také filmová studia Barrandov. Se svým o dva roky mladším bratrem Ivanem vyrůstal malý Václav v láskyplném a velmi činorodém rodinném prostředí. Otec Václav Maria Havel, úspěšný inženýr stavař, navazoval na stavitelskou tradici již v druhé generaci. Maminka Božena byla z rodiny Vavrečků, s umělecko-literárními a technickými vlohami. Bezpochyby představovala velkou autoritu pro své syny, v nichž pěstovala svobodného ducha, avšak měla na ně zároveň vysoké nároky.

Dětství prožil Václav Havel v období protektorátu za 2. světové války na venkově. V jedenácti letech se stal jedním z chovanců prominentní internátní školy v Poděbradech, jejíž činnost byla ovšem po velkých politických změnách v tehdejším Československu předčasně ukončena. Po různých peripetiích se mu nakonec v roce 1954 podařilo odmaturovat, když absolvoval večerní studium na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské ulici. Zároveň se vyučil laborantem. Chtěl ve studiu pokračovat, ale humanitní obor, který si vybral na Filozofické fakultě, byl pro něj hlavně z kádrových důvodů nedostupný. Když se to nepodařilo ani na podruhé, zamířil na Ekonomickou fakultu Českého vysokého učení technického. Sám později považoval tento krok za velký omyl. Proto usiloval o přestup ke studiu na Filmové fakultě AMU. To už měl za sebou také literární začátky v časopise Květen a dokonce rebelský projev na konferenci začínajících spisovatelů, která se uskutečnila v roce 1956 na zámku v Dobříši. Psal a objevoval svět literatury. Měl možnost osobně se seznámit s Jaroslavem Seifertem, Vladimírem Holanem a Jiřím Kolářem. Každé z těchto setkání bylo střípkem ve formování Václava Havla spisovatele.

Přestup na FAMU nevyšel, zpět na ČVUT nechtěl a ani nemohl. Tak na Václava Havla, jako na každého mladého muže, čekala povinná základní vojenská služba. Ty dva roky strávil u ženistů v Českých Budějovicích, kde hrál divadlo a napsal svoji vůbec první divadelní hru. Tím se mu otevřela cesta k profesi, které pak zůstal po celý život věrný.

 Po návratu do civilního života se v roce 1959 konečně dostal do prostředí, jehož fascinaci totálně podlehl. Nejprve byl jevištním technikem u Jana Wericha v Divadle ABC, odtud po několika měsících odešel do další z malých pražských divadelních scén. Bylo to Divadlo Na zábradlí a pro Václava Havla se stalo důležitým hned z několika důvodů. Pestrá a kulturně bohatá šedesátá léta přeci jen znamenala určité politické uvolnění. Ačkoli Havel nastupoval opět jako jevištní technik, brzy se stal dramaturgem a později i asistentem režie. Zároveň při práci studoval dramaturgii na Divadelní fakultě AMU. Souviselo to i s tím, že v roce 1963 uvedlo právě Divadlo Na zábradlí jeho hru „Zahradní slavnost“ a o tři roky později vydal svou první knihu „Protokoly“. Kromě toho se oženil. V roce 1964 si Václav Havel vzal za manželku Olgu Šplíchalovou. Olga, o tři roky starší, pohybující se ve zcela jiném prostředí, s jinými životními zkušenostmi, se mu později stala nejdůležitější životní oporou.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 přinesla nejen konec politického Pražského jara, ale byla také tvrdou realitou měnící osudy mnoha lidí. Patřil k nim i Václav Havel, který se v průběhu obrodného procesu výrazně literárně
a politicky angažoval. Tento fakt znamenal následné problémy. Poté, co se do čela Československa dostalo opět konzervativní komunistické vedení a v zemi zůstalo na sto tisíc příslušníků Rudé armády, byl Václav Havel obviněn z podvracení republiky. Z pozice autora „na volné noze“ či dělníka v trutnovském pivovaru si zachoval nezávislost a několika otevřenými dopisy, které byly adresovány předním komunistickým vládnoucím činitelům, se snažil upozornit zejména na potřebu dodržování lidských práv či propuštění poltických vězňů v Československu. 

Ovšem zásadní bylo až sepsání Charty 77. Tato vpodstatě občanská iniciativa kritizující na straně jedné mocenský postup vládnoucí strany a na druhé straně apelující na dodržování závěrů mezinárodní konference v Helsinkách, která lidská práva výrazně zohledňovala, se stala pro komunistický režim velkým problémem. Václav Havel jako spoluautor byl také významným tiskovým mluvčím, který tuto iniciativu na venek reprezentoval. Trest oficiální moci na sebe nenechal dlouho čekat. V roce 1979 byl Václav Havel odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně za podvracení republiky, když již před tím vyfasoval 14 měsíců podmíněně. Po propuštění byl pod neustálým dozorem StB.

Ani pronásledování a permanentní tlak vyvíjený na Václava Havla v 80. letech nezabránily další angažovanosti Havla spisovatele a Havla dramatika. Díky výrazné podpoře ze zahraničí, kde byly uváděny jeho divadelní hry, které vznikaly v době normalizace, např. „Horský hotel“, „Largo desolato“, „Pokoušení“, se Václav Havel stal symbolem chartistů i českého disentu. Mohl tak významně pomoci realizovat samizdatové publikace, šířit informace o protikomunistické opozici v tehdejším Československu, zprostředkovávat kontakty. Čím dál více se Havel stával nejznámější politickou autoritou v rámci českého disentu.

A pak přišel rok 1989. V lednu se Václav Havel samozřejmě angažoval v rámci Palachova týdne, což znamenalo další uvěznění. Následující evropské události tohoto roku, rozpad prosovětského bloku, pád berlínské zdi, pražský 17. listopad, sametová revoluce v Československu a vznik Občanského fóra však připravily půdu pro politická jednání, která postavila Vaclava Havla do role prezidenta - nové hlavy státu. V této funkci, v době velmi složitých změn a procesů budování demoktarického státu, vytrval Václav Havel téměř třináct let.

Místa spojená s osobností Václava Havla v Praze

• Pražský hrad, především 3. nádvoří – balkon, 2. nádvoří – vstup do prezidentské kanceláře, volba prezidenta – Vladislavský sál, Španělský sál
• Restaurace Lví dvůr
• Divadlo Na zábradlí
• Činoherní klub
• Divadlo ABC
• Pražská Křižovatka – bývalý kostel sv. Anny
• Kavárna Slavia
• Národní třída – palác Adria - Národní divadlo – Laterna Magika
• Ulice 28. října – Špalíček – Občanské fórum
• Václavské náměstí – Federální shromáždění (později Rádio Svobodná Evropa), palác Melantrich, palác Lucerna, Můstek
• Gymnázium Štěpánská
• ČVUT
• FAMU Smetanovo nábřeží
• DAMU Karlova 26
• Bartolomějská ulice - výslechy
• Obecní dům – Modrá jídelna (Modrý salonek)
• Předsednictvo vlády – Strakova akademie
• Poslanecká sněmovna
• Valdštejnský palác
• Salonek S1 Palác kultury (Kongresové centrum)
• Tančící dům – Rašínovo nábřeží
• Dům čp. 2000/78 Rašínovo nábřeží
• Vinohradské divadlo
• Nemocnice v Londýnské ulici, Praha 2, Královské Vinohrady
• Pankrácká věznice
• Věznice v Ruzyni
• Vinohradský hřbitov
• Nadace VIZE 97 – Voršilská 10, Praha 1
• Knihovna Václava Havla – Ostrovní 13, Praha 1
• Jazz Klub Reduta
• U Zlatého tygra (pivnice)
• Letenská pláň
• Škroupovo náměstí, Praha 3
• Francouzské velvyslanectví – Buquoyský palác, Velkopřevorské náměstí, Praha 1
• Praha 6, Dělostřelecká 1/654
• Žižkovská radnice
• náměstí Václava Havla (nově pojmenovaný prostor piazzety Národního divadla)