Drobečková navigace

Současné umění ve veřejném prostoru

Za výtvarným uměním nemusíte chodit jen do galerií a muzeí. Praha je totiž sama o sobě galerií pod širým nebem a s pomníky a sochami se zde můžete setkat téměř „na každém rohu“. Připomeňme barokní sochy a sousoší na Karlově mostě, sochu sv. Václava (1912) na Václavském náměstí, monumentální pomník mistra Jana Husa (1915) na Staroměstském náměstí či jezdeckou sochu Jana Žižky (1950) na Vítkově.

  • Olbram Zoubek - Památník obětem komunismu; foto: Prague City Tourism
  • Vratislav Novák - Metronom; foto: Prague City Tourism
  • Jaroslav Róna: Franz Kafka; foto: Prague City Tourism
  • Sochařská zahrada Anežského kláštera; foto: Prague City Tourism
  • Zeď Johna Lennona; foto: Prague City Tourism
  • David Černý: mimina na Žižkovském TV vysílači; foto: Prague City Tourism
  • David Černý - Kůň; foto: Prague City Tourism
  • David Černý - Franz Kafka; foto: Prague City Tourism

Umění pro město

Nejen plastiky, sochy, ale i další díla v pražských ulicích jsou podrobně zmapována v novém katalogu umění Galerie hlavního města Prahy. Nechte se jím inspirovat a vypravte se prozkoumat umění, od kterého nás teď, na rozdíl od klasických galerií, neoddělují žádné zavřené dveře. Je možné, že si při vycházkách Prahou povšimnete artefaktů, kterým jste dosud nevěnovali pozornost.

 

Tipy na několik zajímavých objektů současného umění 

Památník obětem komunismu na Petříně (Olbram Zoubek) – na úpatí petřínského svahu v průhledu z Vítězné ulice se nachází jeden z nejneobvyklejších památníků v Praze od sochaře Olbrama Zoubka. Památník tvoří zužující se schodiště, po němž za sebou kráčí sedm bronzových mužských postav. První socha je celá, každá následující však ztrácí kus těla. Sochař takto znázornil stupňující se utrpení politických vězňů v 50. letech v komunistickém Československu.

Pražský metronom neboli Stroj času na Letné (Vratislav Novák) - kinetický sochařský objekt zaujímá na mapě Prahy symbolické místo. Právě zde se kdysi k nebi tyčil gigantický pomník J. V. Stalina, který byl odstraněn (dynamitem) v roce 1962. Metronom symbolizuje nezastavitelné plynutí času a svým umístěním také varuje před opakováním tragédií minulosti. Z prostoru od Metronomu se naskýtá úchvatný výhled na Staré Město i řeku Vltavu s jejími mosty.

Lavička Václava Havla (Bořek Šípek) – dvě židle a stolek okolo kmenu lípy na Maltézském náměstí jsou zasvěceny bývalému českému prezidentovi Václavu Havlovi. Místo je určeno nejen pro odpočinek, ale i pro vzpomínku na tohoto významného muže českých i mezinárodních dějin. Obdobné lavičky jsou i ve Washingtonu, v Dublinu i na dalších místech.

Jezdecká socha Jaroslava Haška na Žižkově (Karel Nepraš) – v roce 2005 se na Žižkově objevilo zajímavé a originální výtvarné dílo. Na kamenném pyramidálním podstavci stojící kůň obklopený výčepním pultem nese na svém hřbetě sokl se spisovatelovou bustou.

Socha Franze Kafky v Dušní ulici (Jaroslav Róna) – jde o sousoší tvořené dvěma těly – spodní mohutná figura představuje pouze prázdný mužský oblek (sako a kalhoty), jež nese na ramenou postavu samotného Franze Kafky. Řešení pomníku je inspirováno Kafkovou novelou Popis jednoho zápasu.

Sochařská zahrada kláštera sv. Anežky České - po nedávné revitalizaci klášterního areálu ožila jeho zahrada sochami současných českých umělců, např. Jaroslava Róny, Stefana Milkova, Stanislava Kolíbala či autorskými objekty Františka Skály. Vstup je zdarma.

Lennonova zeď – pestrobarevně pomalovaná zeď symbolizuje hrob legendárního „Brouka“ i mírumilovný odpor vůči násilí kdekoli na světě. Vznikla bezprostředně po Lennonově smrti koncem r. 1980, kdy lidé začali spontánně na zeď malovat graffiti připomínající jeho život a myšlenky, pokládat květiny a zapalovat svíčky. Dodnes se toto místo proměňuje novými texty a malbami, původní malba s portrétem Johna Lennona je však již ztracena pod nánosy barev.

David Černý

K mediálně nejsledovanějším českým současným umělcům patří David Černý, jehož nové instalace v pražských ulicích obvykle rozčeří emoce. Jeho dílům se ale jedno upřít nedá – jsou svérázná, často ironicky štiplavá a nutí k přemýšlení. David Černý vstoupil do širšího povědomí sochou kráčejícího trabantu nazvanou Quo vadis. Ta symbolizovala hromadný exodus tisíců obyvatel bývalé NDR do západního Německa přes jeho velvyslanectví během léta a podzimu 1989. V roce 1990 byla plastika vystavena na Staroměstském náměstí, dnes se její bronzový odlitek nachází v zahradě velvyslanectví SRN na Malé Straně a veřejnosti je běžně nepřístupný.

Vcelku nenápadnou Husovu ulici na Starém Městě zdobí přes dva metry vysoká socha Sigmunda Freuda, která je zavěšená ze střechy jednoho z domů. Tzv. Viselec charakterizuje umělcův pocit vstupu do nového milénia a zvláštní konec toho předchozího. Asi nejvíce fotografované Černého dílo Kůň ční ze stropu v pasáži Lucerna, jen několik desítek metrů od Myslbekova ikonického pomníku sv. Václava, na kterého svým způsobem navazuje. Černého sv. Václav sice také sedí na koni, ale na jeho břiše. Mrtvý kůň zavěšený za svázaná kopyta a s vyplazeným jazykem je dnes turisticky vděčným cílem. Žižkovská televizní věž od roku 2001 čelí invazi tzv. Miminek. Několik monstrózních laminátových soch nezbedně leze po její fasádě nahoru a dolů, bez ohledu na gravitaci. Vzhledově stejná batolata naleznete i vedle Musea Kampa. Z poslední doby asi nejvíce pozornosti zaujala kinetická socha Franze Kafky, která je složena ze 42 pohyblivých pater, jež se na sobě nezávisle otáčí a neustále tak proměňují Kafkovu tvář.

 

text: Prague City Tourism