Drobečková navigace

Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937)

Muž, který se stal symbolem české státnosti

  • Autor: Stzeman – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=62031181
  • zdroj: Národní muzeum

Tomáš Garrigue Masaryk, jedna z nejvýznamnějších osobností novodobých českých dějin, byl více filozofem a univerzitním pedagogem než politikem. Obdivuhodný muž, který se ve svých 65 letech pokusil o zdánlivě nemožné: domníval se, že si Češi a Slováci zaslouží samostatný demokratický stát a rozhodl se iniciovat jeho vytvoření. Pustil se však do velmi komplikovaného úkolu – na pozadí „Velké války“ v USA, Velké Británii, Francii, Rusku i Itálii oslovit a hlavně přesvědčit rozhodující představitele dohodových mocností. Na tento gigantický úkol nebyl zcela sám; obklopil se několika spolupracovníky, s jejichž pomocí v letech 1914 – 1918 trpělivě a důsledně postupoval. Nakonec se však neuvěřitelné stalo skutkem a 28. 10. 1918 byla v Praze vyhlášena první Republika československá.

Tomáš Masaryk se narodil 7. března roku 1850 v Hodoníně.  Jeho rodinné zázemí bezpochyby hrálo roli i při pozdější Masarykově vizi „československého národa“.

Studium

Již od dětství se Tomáš projevoval ve škole jako nesmírně nadaný chlapec. Učil se na piaristické reálce, ale z finančních důvodů se měl také „pro jistotu“ vyučit. Později nastoupil na brněnské německé gymnázium, ze kterého byl však pro vzpurnost vyloučen.

V roce 1872 Tomáš Masaryk odmaturoval na akademickém gymnáziu ve Vídni, po kterém následovalo studium na univerzitě. Věnoval se nejprve filologii, historii a umění, ale nakonec u něho zvítězila klasická filozofie. Své studijní období zakončil ročním pobytem na univerzitě v Lipsku, kde se zabýval sociologickým kontextem nového fenoménu ve společnosti – problematikou sebevražd.

Láska na celý život

Právě v Lipsku potkal Tomáš Masaryk svou životní lásku, mladou Američanku Charlottu Garrigue z Brooklynu, která v Evropě studovala hudbu a hru na klavír. Takovou ženu dosud nepoznal. Vzdělanou, emancipovanou, přirozeně sebevědomou, tolerantní a schopnou prosadit svůj názor. Požádal ji o ruku dříve, než odjela zpět do USA. K uzavření sňatku došlo v březnu 1878 v New Yorku. Poté přijal jméno své ženy jako součást vlastního příjmení, což jasně vyjadřovalo Masarykův názor na vztah muže a ženy. „Žena mužovi je úplně rovná, jen rozdíl fyzický budiž uznáván: ona je slabší.“ 

Pražská univerzita

Po návratu do Vídně pokračoval Tomáš Garrigue Masaryk v přípravě na docenturu, kterou obhájil v roce 1879. V roce 1882 přijíždí Masaryk do Prahy a působí na katedře filozofie. V českém prostředí mu vadil maloměšťácký provincialismus, nedostatek kritického ducha a morální pokrytectví, které se týkalo jak náboženských otázek, tak i vztahu k Habsburkům.

Masarykova role v dobových aférách

 

Spor o Rukopisy
Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský byly „objeveny“ v roce 1817 a datovány do 9. a 13. století. Jejich vysoká literární kvalita i jejich obsah měly v době českého národního probuzení dokázat údajnou historickou vyspělost českého jazyka, literatury i kultury, které by se tak mohly směle měřit s dominantní kulturou německou. Následné, až do 20. století se táhnoucí spory o pravost Rukopisů (které jsou ve skutečnosti kvalitním novodobým falzem, ač jejich autorství nebylo dosud pevně určeno) byly značně poznamenány ideologií a národnostními vášněmi. V době svého pedagogického působení redigoval TGM časopis Atheneum, v němž umožnil publikaci odborných příspěvků odmítající údajnou pravost těchto rukopisů. V očích české veřejnosti to byla troufalost. Rozpoutal se společenský „boj“ o rukopisy, v němž se Masaryk stal terčem nevybíravých útoků. Zapsal se tím však do povědomí Čechů.

Hilsneriáda
Podobná situace nastala v souvislosti s tzv. Hilsneriádou, aférou, jejíž průběh se stal koncem 19. století nejvýraznějším projevem českého antisemitismu. Masaryk se ujal obhajoby muže obviněného z údajné rituální vraždy – žida Leopolda Hilsnera. Nebyl sice právníkem, ale kritickým přístupem dosáhl revize procesu i spravedlivějšího přístupu k obviněnému bez předsudků a pověr. TGM se opět dočkal „odměny“ - byl označen za „židovského pacholka stojícího ve službách židů“.

Poslanec

Tomáš Garrigue Masaryk nikdy nebyl v pravém slova smyslu politikem, ale vždy se zajímal o věci veřejné. Během svého působení v parlamentu nejprve prosazoval program autonomie českých zemí v rámci Rakousko – Uherska. Když si uvědomil, že vídeňská vláda takové postavení českého národa odmítá, dostal se do opozice. Na prahu 1. světové války pak radikálně přehodnotil svůj názor a rozhodl se iniciovat vznik samostatného československého státu.

V emigraci

Od prosince roku 1914 působil v zahraničí a usiloval o podporu programu, který jasně vytýčil 6. července 1915 v Ženevě. Usadil se na mnoho měsíců v Londýně, orientoval se především na získání podpory v anglosaských zemích a za velmi důležité považoval formování československého zahraničního vojska, tedy československých legií.  V únoru 1916 stál u založení Československé národní rady v Paříži. Z ní se vytvořila uznaná prozatímní vláda budoucího čs. státu. Poté, co v Rusku prosadil uznání legií, odjel do USA, kde 18. října 1918 vydal tzv. Washingtonskou deklaraci – Prohlášení nezávislosti československého národa.

Prezidentem Československa

14. listopadu roku 1918 a poté ještě v letech 1920, 1927 a 1934 se Tomáš Garrigue Masaryk stal československým prezidentem. I když jeho skutečné prezidentské pravomoci byly velmi omezené, dokázal svou přirozenou autoritou a nadstranickostí ovlivnit, aby se političtí rivalové navzájem respektovali a spolupracovali.

Tomáš Garrigue Masaryk zemřel 14. září 1937. Jeho osobnost se stala symbolem československé a české státnosti.  

Nejdůležitější místa spojená s osobností TGM v Praze

 

  • Hradčany, Praha 1 – Hradčanské náměstí - Pomník TGM dílo sochařů Josefa Vajce a Jana Bartoše podle původního modelu Otakara Španiela. Bronzový pomník byl vytvořen z iniciativy prezidenta Václava Havla a Masarykova demokratického hnutí. Odhalen byl v roce 2000.
  • Pražský hrad - sídlo prezidenta republiky od roku 1918. TGM inicioval na Pražském hradě mnoho úprav, nejen pro potřeby prezidentské kanceláře - především dílo architektů Jože Plečnika a Otto Rothmayera.
  • Zahrady Pražského hradu - Rajská a na Valech - vznikly pro odpočinek hlavy státu. Byly upraveny na místě hradeb původně pouze pro potřebu prezidenta, ten však později nařídil jejich otevření pro veřejnost.
  • Hradčany, Praha 1 - Loretánská ulice č. 9 - zde bydlel TGM s rodinou dříve než se stal prezidentem republiky
  • Smíchov, Praha 5 - Holečkova č. 22 - stával zde dům, v němž bydlel TGM s rodinou po příjezdu z Vídně do Prahy v roce 1882
  • Malá Strana, Praha 1 – Tomášská č. 9 - jedno z bydlišť rodiny TGM v Praze
  • Malá Strana, Praha 1 – Thunovská č. 16 - tady prožil TGM s rodinou více než deset let života. Děti chodili na Malé Straně do školy i do Sokola.
  • Staré Město, Praha 1 – Klementinum v době pedagogického působení TGM na univerzitě, se přednášky z filozofie konaly v Klementinu. Byla zde také velká univerzitní knihovna.
  • Nové Město, Praha 1 – Školská č. 16 - bydlel zde krátce TGM s rodinou a ve Školské ulici také jeho bratr, Ludvík, krátce provozoval restauraci s vinárnou.
  • Vinohrady, Praha 2 – ulice Jana Masaryka č. 22 Vila Osvěta – zde žil TGM s rodinou v letech 1886 – 1889. Mimo jiné se tady narodil syn Jan, po němž se ulice jmenuje a kterému byla na tomto místě také odhalena pamětní deska.

Doporučená místa

Vybrané akce