Drobečková navigace

Staroměstské náměstí

Nejvýznamnější náměstí historické Prahy vzniklo ve 12. století a bylo svědkem mnoha historických událostí. Vedle Staroměstské radnice a chrámu Matky Boží před Týnem je dominantou náměstí barokní kostel sv. Mikuláše, rokokový palác Kinských, gotický městský palác Dům U Kamenného zvonu a monumentální pomník Mistra Jana Husa. V dlažbě náměstí je vyznačeno místo popravy 27 českých pánů (1621) a pražský poledník. V roce 2020 byla na původní místo mariánského sloupu strženého v roce 1918 instalována jeho replika vytvořená sochařem Petrem Váňou.

  • Památky & architektura
  • náměstí/ulice

Kontakty

  • Staroměstské náměstí
  • Staroměstské náměstí
  • 110 00 Praha 1 – Staré Město

Program

Historie objektu

Staroměstské náměstí — nejstarší a nejvýznamnější náměstí historické Prahy — se formovalo již od 10. století jako tržiště na křižovatce evropských obchodních cest. Nedaleko bývala celnice (Ungelt), kde se odedávna proclívalo zboží dovezené cizími kupci. Pro ně zde byl založen již v 10. století špitál s kostelem Panny Marie, hostince a stáje. Konaly se tu pravidelné i výroční trhy nejrůznějšího zboží. Na náměstí stály krámy pevné i přenosné. Kolem paty radniční věže bylo třináct kamenných kotců, kde se prodávala většinou drahá sukna z dovozu. I sama radniční budova byla obklopena krámy trhovců. V přenosných stáncích prodávali pekaři, hrnčíři, výrobci dřevěného zboží, kořenářky, pernikářky a další. Na jižní straně bývali prodavači hub, jahod a jiných lesních plodin, prodávala se zvěřina, zelenina, máslo, syrečky, omastek, věnce, sukně aj. V severozápadní části náměstí poblíž radnice byl rybný trh. Prodavačů ryb zde bylo nejvíce, poněvadž na ryby měl Staroměstský trh dlouhou dobu monopol.

Náměstí mělo v průběhu staletí různá jména: jeho nejstarší známý název byl Velké náměstí (na rozdíl od menšího tržiště u sv. Havla), ve 13. století se objevuje název Staré tržiště, od 14. století Rynk nebo Staroměstský rynk, v 18. století Staroměstský plac, Velké Staroměstské náměstí nebo jen Velké náměstí a od roku 1895 platí dnešní název. Ve 12. a 13. století byly vystavěny okolo náměstí mnohé domy, v nichž jsou zachovány románské a raně gotické základy, sklepy a někde i část přízemí. Původní románské přízemí a výjimečně i část prvního patra se asi v polovině 13. století ocitlo pod úrovní ulice při protipovodňové akci, kdy se terén zavážel zeminou do značné výše.

Ve 14. století byla na náměstí zřízena radnice a o něco později vybudován hlavní staroměstský chrám Panny Marie před Týnem. Tyto stavby podtrhly význam prostoru, který se tak stal nejen ekonomickým, ale i politickým centrem života Starého Města pražského. Za velké slávy tudy projížděli královské korunovační průvody k Hradu. Prvním českým králem, který tudy projel, byl roku 1311 Jan Lucemburský s Eliškou Přemyslovnou. Odehrávaly se tu i tragické události, např. popravy, ale i různé slavnosti a shromáždění lidu. V roce 1422 bylo náměstí svědkem bouří po popravě vůdce pražské chudiny Jana Želivského, který byl sťat u studně na radničním dvoře. V roce 1437 se tu konala poprava posledního husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé a ze Sionu a jeho druhů. Po porážce husitské revoluce zde byl roku 1458 zvolen Jiří z Poděbrad českým králem. Jedna z největších tragických událostí se odehrála před radnicí 21. června 1621. Bylo popraveno 27 předních účastníků českého stavovského odboje proti Habsburkům. Sťati byli pánové Jáchym Ondřej Šlik, Václav Budovec z Budova, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Kašpar Kaplíř ze Sulevic, Prokop Dvořecký z Olbramovic, Fridrich z Bílé, Otta z Losu, Diviš Černín z Chudenic, Vilím z Konecchlumu, Boleslav starší z Michalovic, Valentin Kochan z Prachové, Dobiáš Štefek z Koloděj, Jan Jesenius, Kryštof Kobr, Jan Šultys, Maximilián Hošťálek, Jiří Haunšild, Leandr Ryppel, Václav Maštěřovský, Jindřich Kozel, Ondřej Kocour, Jiří Řečický, Michal Wittman a Šimon Kováč. Oběšeni byli Jan Kutnauer, Šimon Sušický a Nathanael Vodňanský. Jan Sixt z Ottersdorfu, který měl být také sťat, dostal na poslední chvíli milost. Na jejich památku je v chodníku při Staroměstské radnici vyznačeno 27 křížů, symboly mečů a trnové koruny. Poprvé tu bylo místo popravy v dlažbě vyznačeno v roce 1904 při příležitosti výměny dláždění na celém náměstí.

Od roku 1591 stávala v severní části náměstí slavná Krocínova kašna. V roce 1650 zde byl jako poděkování za osvobození Prahy od Švédů vztyčen ke cti Panny Marie Neposkvrněné Mariánský sloup, dílo Jana Jiřího Bendla. Byl to druhý nejstarší sloup v Evropě po Mnichově a stál zde do roku 1918, kdy byl stržen. Jeho replika vytvořená sochařem Petrem Váňou byla na původní místo instalována 4. 6. 2020.

V dlažbě je také vyznačen tzv. pražský poledník, místo, kam dopadal stín, který Mariánský sloup vrhal za slunečného počasí v pravé poledne. Je to 14 stupňů 25 minut východně od Greenwiche. Český a latinský nápis u něj praví: Poledník, podle něhož byl v minulosti řízen pražský čas. Meridianus quo olim tempus pragense dirigebatur.

Od roku 1849 stávala na náměstí pod radničním balkonem čelem k Týnskému chrámu tzv. Hauptwacha, tedy hlavní vojenská strážnice s dvěma děly u vchodu. Posádka střežila erární a městské pokladny. V první polovině 19. století změnila podobu náměstí výstavba nové radnice v novogotickém slohu, tzv. Sprengerovo křídlo.

Velký dopad měla rovněž asanace v 90. letech 19. století, kdy došlo ke zbourání domů v severní části náměstí a ke vzniku zcela nové ulice Mikulášské s průhledem na Letnou, od roku 1926 známé jako Pařížská třída. Před asanací bylo místo zastavěno domy. Také před kostelem sv. Mikuláše stával již od středověku Krennův (Křenův, či Chřenovský) dům, který zakrýval pohled na kostel. Zbourán byl až v roce 1901 při asanaci.

Pomník mistra Jana Husa od Ladislava Šalouna byl na náměstí odhalen v roce 1915 k 500. výročí upálení Jana Husa v Kostnici.

V roce 1902 se zde konala manifestace za všeobecné hlasovací právo a 14. října 1918 zde žádal lid zřízení svobodné socialistické republiky. V únoru 1948 předseda tehdejší vlády Klement Gottwald ve svém projevu z balkonu paláce Kinských ohlásil shromážděnému lidu nekompromisní program budování socialismu v Československu a zahájil tak dlouhé období totality u nás. Pražané se na náměstí při významných událostech scházejí dodnes. V posledních letech byla obnovena tradice vánočních a velikonočních trhů.

Tramvajové koleje, které sem vedly z Celetné a Pařížské ulice zmizely již v roce 1960, autobusy byly odtud vyloučeny v roce 1967. V roce 1979 bylo na náměstí zrušeno i veřejné parkoviště aut. Bylo rozhodnuto, aby se celé náměstí stalo pěší zónou stejně jako přilehlá Celetná ulice a byla z něj vyloučena veškerá doprava. Automobilová doprava zůstala pouze mezi Pařížskou a Dlouhou ulicí. Dnes na náměstí podél stromové aleje za radnicí stojí pouze koňské povozy s kočáry pro turisty.

V roce 1987 byla dokončena rekonstrukce náměstí. Bylo obnoveno pietní místo popraviště 27 vůdců protihabsburského odboje českých stavů v roce 1621. Celé náměstí bylo předlážděno, celkem bylo položeno 23 tisíc m² nové dlažby. Do kolektoru s domovními přípojkami byla pod náměstím kompletně regenerována inženýrská síť v celé oblasti. Náměstí bylo osvětleno 29 novými svítilnami se dvěma stovkami světel. Na místě původního severního křídla radnice, které bylo při bojích na jaře 1945 zničeno, byl nejprve založen parčík. V roce 1998 bylo toto odpočinkové místo o rozloze téměř 2000 m² změněno osazením 51 javorů, laviček a nové dlažby v modrém, červeném a bílém odstínu. Rozloha náměstí je něco přes 9000 m². Pro svůj význam bylo Staroměstské náměstí prohlášeno v roce 1962 národní kulturní památkou.

VÝZNAMNÉ BUDOVY NA STAROMĚSTSKÉM NÁMĚSTÍ

  • Staroměstská radnice (č. 1)
  • Dům U Zlatého anděla (č. 29), někdy zvaný též U Černého anděla je barokní dům vystavěný při kostele sv. Michala, s nímž kdysi souvisel. Na počátku 15. století zde bývala kaple s gotickou síťovou klenbou. V horní části kaple byla objevena nástěnná malba z počátku 15. století, zobrazující sv. Prokopa, Vojtěcha a Víta, která byla snesena, restaurována Františkem Sequensem a uložena v Muzeu hl. m. Prahy. V roce 1594 je již popsán v místě větší dům, od roku 1684 uváděný jako dům U Anděla, v roce 1726 dům U Černého anděla. V první polovině 18. století byl radikálně přestavěn barokně. Dvoupatrový dům dostal třetí podkrovní patro v roce 1887. Po levé straně domu vedla ulička ke kostelu sv. Michala. Po zrušení kostela za Josefa II. byla ulička zastavěna. Dům má arkýř nad portálem vjezdu, v jeho ose je kartuše s malbou anděla. Pískovcovou sochu sv. Floriána na nároží domu vytvořil Ignác František Platzer po roce 1760. Dům je znám restaurací U Prince.
  • Dům Vilímkovský (č. 28), v roce 1462 zaznamenán jako dům U Kryštofa, je zadním křídlem bývalého kláštera servitů U sv. Michala. V letech 1472 — 1514 došlo k velké gotické přestavbě, později i renesanční, a v 1. polovině 18. století byl dům přestavěn barokně. Je to stavba palácového typu s pozdně barokním průčelím, jejímž autorem je pravděpodobně František Ignác Prée. V přízemí je pozdně renesanční portál z 1. poloviny 17. století
  • Sousední dům U Vola (č. 27) stojí již na rohu Staroměstského náměstí a Melantrichovy ulice. Je raně středověký, goticky a pozdně goticky přestavěný do roku 1540. Jméno U Vola získal v 15. století podle svého majitele Ochse, byl však nazýván též U Smertošů a U Bílého lva. K renesančním úpravám přistoupil po roce 1609 nový majitel Martin Smertoš ml. Kolem roku 1740 došlo k výrazné barokní přestavbě. Z té doby je na fasádě zachovaný raně barokní štít. Původně byl zachován i gotický portál z 15. století, v letech 1935 — 36 proměněný ve výkladní skříň při adaptaci domu architektem Karlem Roštíkem pro tehdejšího majitele obchodníka látkami Kyncla. Na nároží budovy v 1. patře v nice je pískovcová kopie sochy sv. Josefa od Lazara Widmanna z doby po roku 1750. Originál se nedochoval. Dům je spojen a podepřen dvěma oblouky přes ulici Melantrichovou ulici s protějším domem Štěpánovským.
  • Nárožní dům Štěpánovský (č. 26) nesl jméno po svém majiteli Štěpánu z Kladska z počátku 15. století Předtím se nazýval Na Kamenci. Původně románský dům z let 1170 — 1200 byl raně goticky přestavěný ve 3. čtvrtině 14. století a dále rozšířený kolem roku 1550 i později v renesanci. Dnešní fasáda je raně barokní ze 17. století s renesančními štíty. V gotickém podloubí domu ze 14. století je portál z počátku století 16. Dům stojí na hluboké parcele, která zasahuje až ke Kožné ulici.
  • Dům U Modré husy (č. 25) byl odedávna sídlem staré hospody, rozsáhlé sklady vína zde byly již v 16. století. Dlouho byl znám také jako dům U Bindrů podle Bindrovy vinárny, v minulosti se jmenoval i U Človíčků a U Modré hvězdy. Na místě románského domu z 12. století, jehož pozůstatky se zachovaly v suterénu, vyrostl v 2. polovině 14. století gotický dvoupatrový dům. Z té doby je vstupní síň, zadní komora a průjezd do dvora. Významná byla raně renesanční přestavba z let 1546 — 71, kdy také vznikla klenba podloubí. V polovině 17. století vlastnil dům Daniel Voříkovský z Kunratic, zvolený roku 1699 pražským primátorem, který dal pravděpodobnně reprezentativně upravit průčelí. Dnešní fasáda je upravená pozdně barokně. Po roce 1926 byl dům komunikačně propojen s domem Štěpánovským.
  • Dům U Červené lišky (č. 24) byl původně románský, několikrát goticky přestavěný. Koncem 17. století byl dům raně barokně upravován ve stylu, který v mnohém připomíná stavby Jeana Baptisty Matheye. Z té doby je i dnešní fasáda a dispozice domu. Uvnitř jsou zajímavé štukované a malované interiéry. Původní domovní znamení na fasádě již chybí, je tam nyní pozlacený reliéf Panny Marie.
  • Dům U Čápů (č. 23) má své jméno již od 14. století, kdy na něm byli namalováni čápi. Dům je gotický, rozšířený za renesance koncem 16. století. Výrazná byla raně barokní přestavba před rokem 1689. Z té doby je dispozice dnešního průčelí s dvoupatrovým štítem. Stejně jako sousední domy má podloubí a stojí na úzké a hluboké parcele, která zasahuje až ke Kožné ulici. V roce 1945 při bojích s nacisty poškodil interiéry požár. Při následných opravách byl dům provozně spojen se sousedním domem č. 22, rovněž nacisty poškozeným.
  • Dům (č. 22) vznikl v 18. století spojením dvou samostatných středověkých domů U Zlaté koruny a U Zlatého koníka. Pravý dům, dnes s podloubím, vlastnil od roku 1605 známý antikvář Ottavio Strada z Rossbergu, který nechal na dům vsadit znamení Zlaté koruny. Před rokem 1690 byly oba domy upraveny raně barokně. V roce 1767 je získal jeden majitel, do roku 1770 byly spojeny, pozdně barokně přestavěny a u pravé části domu bylo upraveno podloubí. Rekonstrukce po požáru v roce 1945 probíhala v letech 1949 — 52. Domovní znamení dnes chybí.
  • U Zlatého velblouda (č. 21) je posledním a tedy nárožním domem tohoto bloku, jehož delší fasáda je obrácena již do Železné ulice. I tento dům vznikl na parcele původních dvou stavení, z nichž nárožní bylo při zásadní přestavbě roku 1858 zbořeno, a tak umožnilo rozšíření ústí Železné ulice. Dům byl přestavěn do romantické podoby podle plánů Jana Bělského. Pod částí domu je zachován velký gotický sklep. Od 1. poloviny 19. století zde více než 100 let sídlil známý hodinářský závod, jehož majitelé Hainzové bývali správci Staroměstského orloje.
  • Dům U jednorožce (č. 20), též U Zlatého jednorožce či U Bílého koníčka.
  • Dům U Lazara (č. 19) je gotický dům s románským jádrem z konce 12. století. V poslední čtvrtině 17. století, poté co dům získal převor kartuziánů ve Valdicích, se uskutečnila přestavba, která dala základ dnešnímu vzhledu. Roku 1803 přibyl na dvoupatrové průčelí klasicistní balkon. Na domě ve zlatém rámu je obraz Panny Marie s Ježíškem.
  • Dům U Kamenného stolu (č. 18) se nazývá také U Měny. Ve 14. století bylo staré stavení goticky přestavěno přibližně do dnešního rozsahu. Před rokem 1472 ho koupil Jiří z Poděbrad, který zde nakrátko zřídil směnárnu, proto U Měny. Po roce 1724 byl objekt přestavěn ve stylu vrcholného baroka, byl zvýšen o dvě patra, částečně nově zaklenut a dostal kvalitní fasádu. Na ní uprostřed 1. patra je ve štukovém rámu malba sv. Jana Almužníka. Po roce 1907 byl v domě literární salon Berty Fantové, do kterého přicházel i Franz Kafka.
  • Dům U Kamenného beránka (č. 17) má v suterénu zachovalé románské zdi a gotické sklepy. Ve 14. století vyrostla na starším objektu gotická novostavba, přestavěná opět kolem roku 1530 již v rané renesanci. Tehdy vznikl významný vstupní portál, patrně dílo dvorské huti Beneditka Rieda. Počátkem 17. století byl dům zvýšen o patro a nad ním vystavěn vysoký pozdně renesanční rozeklaný štít. Od roku 1725 vlastnil dům nějaký čas architekt František Maxmilián Kaňka. Od poslední čtvrtiny 18. století do roku 1945 byla v domě lékárna U Bílého jednorožce, která měla jméno podle domovního znamení z doby kolem roku 1530. Na kamenné desce na domě je beránek s jedním rohem a postava člověka. Pamětní deska u vchodu připomíná, že zde v letech 1910 — 11 přednášel Albert Einstein. V domě byl společenský salon Berty Fantové, kde se scházeli německy píšící spisovatelé a osobnosti jako Franz Kafka, Max Brod, Franz Werfel, Egon Ervin Kisch. Dům vyhořel za květnových bojů 1945 a byl v interiérech nově postaven.
  • Štorchův dům (č. 16)
  • Dům U Bílého jednorožce (Trčkovský) (č. 15) s podloubím již stojí na rohu Celetné ulice. Vznikl na základech dvou románských domů, které byly ve 14. století nákladně přestavěny. Loubí je z doby po roce 1330. Významnou renesanční přestavbu provedli majitelé Trčkové, podle nichž se dům také nazývá Trčkovský. Roku 1703 zde byla zřízena lékárna U Bílého jednorožce, která byla pod stejným jménem přenesena ke konci 18. století do domu č. 17. Roku 1754 se v domě narodila Josefina Hambacherová, později Dušková, známá zpěvačka, manželka skladatele Františka Xavera Duška a přítelkyně Wolfganga Amadea Mozarta. V roce 1770 byl dům opatřen pozdně barokní fasádou. V 2. polovině 19. století za majitele Šmolky probíhala pozdně klasicicistní přestavba podle plánů Jana Bělského a tehdy byly krásné pozdně renesanční štíty sneseny a nahrazeny dalším patrem domu. V nedávné době byly štíty znovu obnoveny podle původního vzhledu.
  • Týnská škola (č. 14) stojí na rohu náměstí a Týnské uličky. Původně zde stály dva gotické měšťanské domy, na počátku 15. století sloučené a později renesančně upravené. Na dvorních fasádách hlavní budovy byly odhaleny zbytky renesančních sgrafit. Ve střední ose hlavní fasády byla barokní freska z 18. století s motivem Nanebevzetí Panny Marie, v současnosti snesená. Na vrcholu fasády jsou obloučkovitě stoupající štíty ve slohu benátské renesance z poloviny 16. století, kdy byl dům rozšířen. Od konce 14. století do poloviny 19. století zde byla při Týnském chrámu farní škola, v níž učil koncem 15. století i stavitel Matěj Rejsek. Po zrušení školy byly prostory adaptovány k bytovým účelům. Nejstarší gotické podloubí v Praze.
  • Kostel Panny Marie Před Týnem
  • Dům U Kamenného zvonu (č. 13)
  • Palác Kinských (Golz - Kinských) (č. 12)
  • Dům Zlatý kříž (č. 10) si na místě starého domu zbořeného za asanace vybudoval v roce 1906 stavitel V. Romováček. Projekt průčelí zadal podle přání Magistrátu osvědčenému umělci, architektu Richardu Klenkovi z Vlastimilu, který práci pojal v manýristickém stylu: nad hlavní římsou je štít s trojúhelníkovým tympanonem a v něm reliéf pozlaceného slunce s křížem uprostřed, po stranách tympanonu stojí vázy, ve špici je kovová větrná růžice. Okna zdobí bohaté štuky s révou a dalšími rostlinnými motivy. V 1. patře mezi praporovými žerděmi je znak Prahy. Dům byl v roce 1939 upravován pro Pohřební ústav hlavního města Prahy.
  • Dům U Slona (č. 9) se nazýval též U Zlatého slona nebo Cukrovský. Již ve středověku zde býval hostinec. V polovině 17. století byla provedena raně barokní přestavba, po polovině 18. století za majitele hraběte Cukra z Tamfeldu přestavba rokoková. Tehdy se nad portálem objevil Cukrovský znak, který dal domu jméno. Přes protesty Klubu Za starou Prahu byl dům při asanaci 1904 — 05 rovněž zbořen. V letech 1905 — 06 byl podle návrhu Františka Schlaffera postaven nový dům s neobarokní fasádou s bohatými štuky v 1. patře a s malovanými výjevy na průčelí směrem do Dlouhé ulice. Na nároží domu s podloubím je rohový arkýř, podepřený postavou Atlase.
  • Bývalý klášter paulánů (č. 7) se nachází na severní straně náměstí šikmo naproti domu U Slona. Je to jediný dům na této straně náměstí, který zůstal z původní zástavby. Byl postaven řádem paulánů poté, co v roce 1626 získali darem sousední kostel sv. Salvátora, po Bílé Hoře zabavený německým luteránům. Pauláni si pak vedle stojící dům upravili na prozatímní klášter. Později přikoupili další dům a v letech 1688 — 96 je oba stavebně sjednotili. Vybudovali zde rozsáhlou konventní budovu s novou hlavní fasádou do náměstí podle plánu Pavla Ignáce Bayera za účasti stavitele Giovanni Domenica Canevalleho. Na nové průčelí konventní budovy byly osazeny sochy Matěje Václava Jäckla z roku 1696, které ji zdobí dodnes. Je to sv. Kašpar de Bono, Archanděl Rafael, Anděl Strážce a Blahoslavená Grazia z Valencie. Ve střední nice je socha zakladatele řádu sv. Fantiška z Pauly a na vrcholu štítu sv. Salvátor. Roku 1784 Josef II. klášter zrušil a řeholníci odešli. Pak zde byla umístěna strážnice jízdní stráže a později byl objekt přidělen mincovnímu úřadu, jehož provoz zde trval do roku 1857. Když klášter koupila pražská obec, nechala přilehlé dvorní objekty zbourat. Ve 14. století tu stával palác Jošta, v němž bydlela také druhá manželka Václava IV. Žofie. V suterénu jsou zachovány dva románské prostory.
  • Palác bývalé Městské pojišťovny (č. 6) je komplex secesních a novobarokních budov, postavených v letech 1899 — 1901 podle návrhu architekta Osvalda Polívky. Levá užší část paláce má připomínat vzhled původního zbořeného barokního domu U zlaté hvězdy. Mramorový portál je ozdoben drobnými alegorickými postavami univerzitních fakult od Ladislava Šalouna. Průčelí nad okny zdobí mušle, putti a masky, při štítu nad 4. patrem jsou plastiky dvou sedících lvů s korunou. Pravou širší část budovy zdobí alegorie Ohně a Vody od Františka Procházky a Ladislava Šalouna. Ve štítech oblouků nad 4. patrem jsou osazeny sochy Volání na poplach a Hašení požáru od Bohuslava Schnircha. V oblouku velkého štítu je mozaika patrně s kněžnou Libuší a klečící postavou před panoramatem města od Františka Urbana. Nad obloukem hlavního vchodu je reliéfní znak města Prahy, pod balkony 2. patra masky a draci, nad okny reliéfy s putti a nad třetím patrem korunovaný znak města s putti. Štukovou ornamentální výzdobu průčelí vytvořil František Kraumann. V chodbě proti vstupu je fontána s kovovou postavou dívky v rákosí od Ladislava Šalouna jako alegorie Vody. V nádvoří stojí budova nové dvorany s rozsáhlou litinovou konstrukcí z roku 1909. K pojišťovně patřil i obytný dům vystavěný v Salvátorské ulici v letech 1909 — 10.
  • Dům č. 5 na rohu Pařížské ulice nahradil dvě původní hodnotné stavby, které padly jako první v roce 1895 v rámci staroměstské asanace. Na jejich místě byl postaven v letech 1896 — 97 novobarokní nájemní dům s restaurací a obchody podle projektu Otakara Materny a profesora na české technice Rudolfa Kříženeckého. Podle přání města bylo na domě použito ozdobných barokních detailů z původního domu a z kláštera paulánů.V květnu 1945 byl dům poškozen při bojích o Staroměstskou radnici a po válce rekonstruován architektem Jaroslavem Stránským a Karlem Storchem. Dům má na zkoseném nároží ve 2. a 3. patře arkýř, podpíraný atlanty v nadživotní velikosti od Viléma Amorta. Na průčelí do Pařížské ulice je v nice soška Bakcha od Jindřicha Říhy. Vchod do domu z náměstí lemují iónské sloupy s alegorickými plastikami Viléma Amorta, které představují zápas starého stavitelství s novým. Ve 2. patře nad vchodem je reliéf andílků s medailonem, jehož autorem je pravděpodobně Jindřich Říha.

 

Zobrazit historii objektu

Zdroj: Prague City Tourism