Drobečková navigace

Karel Cudlín: Stigmatizovaná místa

Jeruzalémská synagoga (Jubilejní), Jeruzalémská 7, Praha 1 - Nové Město, 110 00
Sleduj nás na Facebooku

Datum a čas konání

21. 3. 2018 – 10. 6. 2018

Doc. Mgr. Karel Cudlín, fotograf, pedagog. Narodil se v roce 1960, v roce 1987 ukončil studium na Katedře fotografie pražské FAMU. Uspořádal několik desítek samostatných výstav, zúčastnil se více než stovky kolektivních expozic po celém světě i v České republice. Podílel se na řadě knižních publikací, spolupracoval a spolupracuje s mnoha českými médii. Obdržel cenu Revolver Revue a doposud je držitelem osmnáct ocenění z Czech Press Photo. V letech 1996 až 2003 byl jedním z oficiálních fotografů prezidenta Václava Havla. Zabývá se převážně dokumentární fotografií a často pracuje v cyklech. Známý je například odchod sovětských vojáků z Československa, k dalším tématům patří Romové, uprchlíci, Ukrajina či Izrael. Jeho díla se se nacházejí v řadě sbírek v Evropě, USA či právě Izraeli.

Karel Cudlín: Stigmatizovná místa

Někdy se nezastaví jen hodiny, ale čas sám. Pocit intenzivního, nevysvětlitelného vytržení bývá vzácný, ale na místech, jimž během putování střední a východní Evropou soustavně věnuje pozornost fotograf Karel Cudlín, je mrazivé ustrnutí vyvěrající odkudsi z vrstev hluboko pod povrchem pravidlem.

Bogdanovka, Bałuty, Babi Jar… Řečeno slovy Richarda Glazara, slova jak z dětské říkanky. Místa, která se za nimi skrývají, jsou však poznamenána nikdy nezhojenými ranami – stopami, šepoty a výkřiky obětí i činy jejich pronásledovatelů, trýznitelů a vrahů.

Kromě masových hrobů a paměti, jejíž tíže nikdy nevyváží bestialitu spáchaných zločinů, se tato místa vyznačují surreálnou atmosférou. Jako by existovala mimo realitu a současně se do ní hluboce zarývala, jako by se vznášela ve zvláštním stavu bezčasí a současně byla niterně spojena s tím, co se skutečně stalo, nikdy zcela nepominulo a zůstalo na tváři země jako stále se obnovující jizva.

Podobně jako kdysi na přelomu 70. a 80. let Claudu Lanzmannovi při natáčení filmu Shoah, i Cudlínovi jde v jeho „portrétech“ míst o zachycení toho, co je v jádru nepopsatelné a současně neodbytné. Zatímco hrůza a utrpení jsou do důsledku nesdělitelné, je tu ještě sama skutečnost místa, jeho hranice a především blízkost.

Pojem blízkosti si většinou spojujeme s pozitivními pocity, jako je empatie, souznění a lidskost. Z blízkosti, kterou cítíme ze snímků poznamenaných míst či z těchto míst samých, však mrazí, neboť v ní nelze přehlédnout sotva znatelnou, přesto fatální hranici mezi brutálním peklem a zdáním normality, vyšinutím a řádem, zotročením a svobodou; mezi nicotou, která se má k bytí jako dým k čerstvě rozorané hlíně čekající na novou setbu.

Řada poznamenaných míst je liduprázdných, náhodně navštěvovaných nebo druhotně obydlených, přesto je však lidská přítomnost a její diskontinuita jedním ze základních zdrojů napětí v každém ze záběrů - v nichž jako by se zas a znovu sváděla nekonečná bitva o to, co bylo, co není a co nikdy nezmizí.

Praha, 5. 2. 2018, Michaela Sidenberg

 

Zobrazit podrobné informace