Drobečková navigace

Láska ke třem pomerančům

Národní divadlo, Národní 2, Praha 1 - Nové Město, 110 00

  • opera

Datum a čas konání

  • pá 20. 9. 2019 19.00
  • pá 27. 9. 2019 19.00
  • st 2. 10. 2019 19.00
  • čt 10. 10. 2019 19.00
  • ne 15. 12. 2019 17.00
  • st 18. 12. 2019 19.00

Italský dramatik, satirik a mystifikátor, hrabě Carlo Gozzi (1720–1806), se bezděky stal příčinou zvláštní chvíle operní historie 20. století: zatímco jeho pohádkovou hru Turandot začal roku 1920 přetavovat Giacomo Puccini ve své poslední dílo, laděné přes všechny výstřelky stále v duchu starého dobrého romantismu, v tutéž dobu čekala na premiéru opera podle jiného Gozziho kusu — Láska ke třem pomerančům.

Tu pojal Sergej Prokofjev naopak jako totální burlesku, která si ze všeho „procítěného“ a „vážně míněného“ jen tropí smích. V roce novodobé premiéry Pomerančů na scéně Národního divadla (2019) uplyne od jejich vzniku přesně sto let. Spíše než důvodem k oslavám může být tento moment podnětem k úvaze, jak je možné, že jedno z nejslavnějších a nejúspěšnějších Prokofjevových děl, opera, naplněná až po okraj „žertem, ironií, satirou i hlubším významem“, ryzím a věčným potěšením ze hry lidské obrazotvornosti a z hledání „smyslu“ v „nesmyslu“, stála s jedinou výjimkou po celé století stranou zájmu českých operních divadel.

Prokofjev napsal Pomeranče krátce po své emigraci z bolševického Ruska do USA jako svého druhu velmi kosmopolitní dílo: podle italské předlohy v ruské úpravě na francouzský text pro americké publikum. Gozzi pojal svůj původní, převážně prozaický scénář Pomerančů jako praštěnou pohádku ve stylu commedie dell’arte s úmyslem zesměšnit své konkurenty Goldoniho a Chiariho. Dadaismus a hravost příběhu oslovila v roce 1914 jednoho z tvůrců ruské avantgardy Vsevoloda Mejercholda natolik, že po Gozziho burlesce pojmenoval svůj časopis a hned v prvním čísle uveřejnil její moderní adaptaci. Tu měl s sebou Prokofjev náhodou v Americe a protože pro místní publikum nepřicházela opera s ruským textem v úvahu, zvolil francouzštinu, kterou na rozdíl od angličtiny ovládal. Poněkud bláznivý vznik Prokofjevovy opery může také napovědět, jaký asi příběh hypochondrického prince milujícího pomeranče bude...

Nastudování ve francouzském originále. V představení jsou použity české a anglické titulky.

autor: Sergej Prokofjev

hudební nastudování: Christopher Ward
režie: Radim Vizváry
scéna: Boris Kudlička
kostýmy: Natalia Kitamikado
sbormistr: Martin Buchta
pohybová spolupráce: Marek Zelinka
dramaturgie: Ondřej Hučín

dirigent: Christopher Ward/Zbyněk Müller

hrají: Zdeněk Plech/Jan Šťáva, Aleš Briscein/Martin Šrejma, Jaroslav Březina/Josef Moravec, Eva Urbanová/Eliška Weissová, Jan Hnyk/František Zahradníček ad.

délka: 2 h 20 min (s přestávkou)

Zobrazit podrobné informace

Zdroj: Národní divadlo