Drobečková navigace

Pražský hrad od Masaryka k Havlovi

Galerie 1, Štěpánská 47, Praha 1 - Nové Město, 110 00

  • výstava

Datum a čas konání

  • st 4. 7. 2018 – so 28. 7. 2018

Akce byla podpořena grantem hl. m. Prahy.

Pražský hrad je více než tisíc let sídlem panovníků: knížat, králů i císařů a po roce 1918 i prezidentů. Na jeho rozsáhlém území najdeme zástupce všech architektonických stylů od středověku až po současnost a v tom je ve světovém měřítku unikátní.

Významnou kapitolu v rozvoji hradního území sehrálo i XX. století, zejména období první republiky, ale i poválečná léta.

V éře prezidenta Masaryka se do té doby zanedbaný areál, kde jedinou významnou činností byla dostavba svatovítské katedrály, výrazně proměnil v sídlo demokratického státu. Na tomto procesu měl v průběhu dvacátých a první poloviny třicátých let zásadní podíl slovinský architekt Jože (Josip, Josef) Plečnik, který dal novou podobu Prvnímu, Třetímu a Čtvrtému nádvoří, zahradám Rajské, Na Valech a Na Baště, dále projektoval vstupní slavnostní sloupovou síň, jež dnes nese jeho jméno, byt TGM v Novém královském paláci a také Masarykovu vyhlídku na hraně Jeleního příkopu. Na jeho tvorbu přímo navázal Plečnikův žák a asistent Otto Rothmayer, autor rekonstrukce Tereziánského křídla Starého královského paláce, Rothmayerova sálu a Klínové chodby i některých dalších interiérových a exteriérových partií. Významný český projektant Kamil Roškot byl autorem rekonstrukce hrobky českých králů v katedrále.

Plečnikovým nástupcem na postu hradního architekta se stal slavný český architekt Pavel Janák, jenž byl především autorem citlivých rekonstrukcí po skončení druhé světové války, kdy opravil Jízdárnu, Míčovnu, Královský letohrádek a navrhl novou rezidenci prezidenta v Královské zahradě. Na jeho tvorbu navázal v šedesátých letech Jaroslav Fragner, který dal novou podobu Druhému nádvoří a rekonstruoval střední křídlo Nového paláce. Výrazným činem poválečné éry byly také úpravy v katedrále, zejména Zlatá brána, které prováděl Jan Sokol. V šedesátých a sedmdesátých letech působili na Hradě také architekti Josef Hlavatý a Karel Kunca, autoři přestavby areálu Nejvyššího purkrabství na Dům čs. dětí, nebo František Cubr a Josef Hrubý, projektanti Obrazárny Pražského hradu, resp. Jiřského kláštera.

Po letech stagnace v éře tzv. normalizace se prezident Václav Havel pokusil vrátit Hradu jeho význam nejen jako sídla demokratického státu, ale také kulturního a společenského centra a otevřít jej v maximální možné míře lidem. Na úpravách areálu se v tomto období podíleli architekti Bořek Šípek, autor nových interiérů Obrazárny i dalších prostor Nového paláce, Josef Pleskot, jenž vytvořil nový průchod valem Prašného mostu, nebo česko-britská architektka Eva Jiřičná, jež navrhla Novou oranžerii, a mnozí další.

Tato komorní expozice připomíná nejvýznamnější architektonické činy na Pražském hradě tohoto období, tedy let 1918-2003.

Zdeněk Lukeš

Zobrazit podrobné informace