Výstavní síň Mánes

Mánes byl původně Spolek výtvarných umělců založený v r. 1887 žáky Akademie výtvarných umělců a Uměleckoprůmyslové školy. Byl skutečným centrem kulturního a společenského života Prahy. Pořádal pravidelné výstavy v Praze a dalších českých i cizích městech. Jeho prvním starostou byl zvolen Mikoláš Aleš. V r. 1923 vznikla myšlenka pořídit pro spolek vlastní výstavní prostory, aby nemusel využívat různých provizorií. Tehdy pražská obec vykupovala mlýny a sklady podél řeky, a tak Spolek zakoupil od města pozemek náplavky, na němž stály Šítkovské mlýny. V r. 1927 se začalo velmi obtížně bourat jejich základové zdivo, přičemž byla narušena statika Šítkovské vodárenské věže. Bylo třeba ji obezdít mohutným železobetonovým věncem, přesto však zůstává stále nakloněna.

Z členů S.V.U. Mánes byla pro stavbu spolkové budovy sestavena stavební komise: Otto Gutfreund, Karel Dvořák, Emil Filla, Josef Gočár, Josef Groh, Bohumil Kafka, dr. Matějček a dr. V. V. Štech. Projekt byl svěřen architektu Otakaru Novotnému, který budovu pojal konstruktivisticky jako nízký kvádr, hladký, jednobarevný, s velkými prosklenými plochami. Dokázal originálně vkomponovat novou budovu mezi nábřeží a Žofínský ostrov, takže situace připomínala staré uspořádání mlýnů. Náročné stavební práce řídila firma stavitele Matěje Blechy. Stavba byla velmi obtížná a drahá, S.V.U. Mánes si na ni musel i vypůjčit, nicméně 30. října 1930 předal předseda stavební komise Gočár budovu do rukou S.V.U. Mánes. Jako první se zde konala výstava Sto let českého umění 1830-1930. Ústředním prostorem interiéru byl velký sál o ploše 300 m2. Byly zde i další výstavní a spolkové místnosti, jimž vévodila velká hala s výhledem na Národní divadlo. Její čelní stěna byla zasklena v té době největší skleněnou tabulí v Praze. Nutné zde byly i prostory stravovací a prodejní k pronájmu: francouzská restaurace, cukrárna, kavárna, bar Luculus a nějakou dobu zde byl i autosalon. Z nájmů byl splácen dluh, který byl zapraven až 3 roky po druhé světové válce. Interiér byl jednoduchý, ale kvalitní. Kubistické nástropní malby v restauraci maloval Emil Filla.

Když byla v únoru 1948 činnost spolku Mánes násilně zastavena a spolkový majetek zabaven, přešlo vše do rukou Svazu českých výtvarných umělců. V letech 1980-1987 probíhala v objektu rekonstrukce, při níž byly obnoveny Fillovy kubistické fresky, avšak spodní stavbě nebyla věnována žádná pozornost. Objekt byl tak narušen, že byl r. 1995 vyhlášen havarijní stav, který bylo nutno urychleně napravit. Počátkem r. 1996 byla podle projektu ing. Zdeňka Kysely provedena neodkladná rekonstrukce a údržba spodní části objektu. V roce 2014 byl objekt po generální rekonstrukci opět otevřen.