Zpívající fontána

Renesanční kašnu ulil v letech 1564 - 68 kovolijec Tomáš Jaroš (autor největšího zvonu katedrály sv. Víta - Zikmunda) podle nákresu a voskového modelu italského malíře Francesca Terzia z Bergama, který působil v Praze kolem poloviny 16. st. Dřevěnou formu vyřezal Hanuš Peysser. Fontána je z bronzu smíšeného se zvonovinou a stojí na původním místě v kamenném bazénu, kam byla osazena v r.1573. Je bohatě zdobena loveckými motivy, reliéfními maskami a palmetami. Silný sloup fontány je obklopen postavami. Střed fontány znázorňuje pastýře a řeckého boha Pana - ochránce lesů a pramenů. Vrchol tvoří postava dudáčka (jediná kopie na jinak originální kašně).
Paprsky vody proudící z kašny vydávají líbezný rytmický zvuk vody dopadající na rezonující bronzovou desku, naslouchat tónům je však třeba v podřepu pod mísou.