Drobečková navigace

Klášter na Slovanech (Emauzy)

Nepřehlédnutelné bílé moderní věže se zlacenými hroty patří od 60. let 20. století benediktinskému klášteru Na Slovanech, jehož kostelní věže shořely v r. 1945 při náletu na Prahu. Byl založen Karlem IV. r. 1347 a stal se střediskem vzdělanosti, umění a slovanského písemnictví. V ambitech se dochovaly zbytky cenných gotických nástěnných maleb, kostel Panny Marie je vymalován v beuronském uměleckém stylu.

  • Památky & architektura
  • kostel
  • galerie

Otevírací doba

    • listopad – duben
    • po, út, st, čt, pá
    • 11.00 – 16.00
    • květen – říjen
    • po, út, st, čt, pá, so
    • 11.00 – 17.00

 

Vstupné

  • základní 90 Kč
  • snížené 60 Kč
  • rodinné 150 Kč

Praktické informace

Prohlídkový okruh:

  • Císařská kaple (kaple sv. Benna, Šebestiána, Fabiána, Rocha a Rozálie v Emauzích), Křížová chodba s malířskou výzdobou ze 14. století, klášterní kostel Panny Marie, sv. Jeronýma a slovanských patronů, Barokní refektář, Rajský dvůr 

Hlavní vstup do areálu je z Vyšehradské ulice, cca 50 m dolů směrem z Karlova náměstí.
Možnost komentovaných prohlídek pro skupiny po dohodě s kanceláří opatství.

Pronájem prostor:
sály (konference a divadelní, kulturní programy) — kapacita cca 200 osob

 

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY:
zajišťuje zdejší komunita benediktinů

klášterní kostel Panny Marie, sv. Jeronýma a slovanských patronů

  • po — ne: 10.00
  • po — ne: 17.30 zpívané latinské nešpory

kostelík sv. Kosmy a Damiánafiliální kostel Řeckokatolické církve
kostel je upraven pro katolické bohoslužby v byzantském ritu
bohoslužby v češtině zajišťuje Exarchát Řecko-katolické církve, katolíci východního — byzantského obřadu

 

 

 

 

Zobrazit praktické informace

Kontakty

  • Klášter na Slovanech (Emauzy)
  • Vyšehradská 49
  • 120 00 Praha 2 – Nové Město
  • +420221979228
  • +420221979211

Historie objektu

Papež Kliment VI. vyhověl žádosti Karla IV. a dal mu souhlas k založení kláštera se slovanskou liturgií. Klášter Na Slovanech založil Karel IV. roku 1347 pro mnichy benediktiny východního obřadu povolané z Dalmacie a Chorvatska, kteří používali jako liturgického jazyka staroslověnštinu. Úmyslem císaře bylo upevnit slovanské vztahy a přispět k odstranění rozkolu mezi západní a východní církví. Byl to jediný slovanský klášter a jediné nelatinské sdružení v západním křesťanstvu Karlovy říše. Klášter se stal střediskem vzdělanosti a umění. Mezi studenty cyrilometodějského jazyka patřili i Jan Hus, Jeroným Pražský a další. Vznikla zde řada iluminovaných literárních skvostů, mimo jiné i tzv. Remešský evangeliář, který se přes Cařihrad, kam jej zaneslo husitské poselství, dostal až do korunovačního pokladu francouzských králů. Byl zde do češtiny pořízen první úplný překlad Jeronýmovy Vulgaty — oficiálního latinského znění bible.

           Objekt kláštera s novým kostelem — perlou českého gotického stavitelství — byl postaven v blízkosti starého farního podskalského kostelíka sv. Kosmy a Damiána, vystavěného prý sv. Václavem. Klášter s kostelem byly dokončeny a slavnostně vysvěceny arcibiskupem Očkem z Vlašimi za přítomnosti Karla IV., jeho syna Václava IV. a významných hostů 29. 3. 1372. Ten den se četlo evangelium o setkání Krista s učedníky v Emauzích, proto se objekt nazýval též Emauzy. O původu názvu Emauzy existuje i domněnka, že v místě kláštera kdysi stával zpustlý dvorec Emmahaus (dům Emin), patřící k nedalekému hrádku, v němž kdysi žila první česká královna Ema, dcera burgundského krále Konráda.

           Stavba stála stejné množství peněz jako Kamenný (Karlův) most. Stavitel objektu není znám. Chrám ke cti sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa a později Panny Marie má některé architektonické prvky a figurální náměty připomínající díla dvorské stavební hutě řízené tehdy Petrem Parléřem. Připomíná ho i odvaha postavit neobvyklou mohutnou síňovou budovu bez věží, zobrazovanou později na starých rytinách Prahy. Stavba trvala 24 let včetně vynikající umělecké výzdoby. V levém rohu za oltářem je socha sedící Matky Boží montserratské — Černá Madona, při bombardování kostela v roce 1945 socha jako zázrakem nebyla poškozena a byla odvezena do kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí, odkud byla po rekonstrukci vrácena na své původní místo. Nástěnné malby se řadí mezi nejvzácnější památky české gotiky. Křížová chodba — ambit — je vyzdoben párovou malbou, tj. zobrazující výjevy z obou zákonů biblických. Je to druh fresky, která je evropskou raritou a nejcennější památkou zachovanou z gotického období. V 50. letech byly fresky restaurovány tzv. pekováním. Klášter prošel celkem bez úhony všemi historickými otřesy. Za husitských bouří přešel ke kališníkům, byla zde umístěna husitská posádka, a tak byl ušetřen lidového hněvu a zničení. V 16. století byl opatem Matoušem Benešovským proměněn v hospodu s kuželníkem a hudebníky k zábavě, na počátku 17. století zde pár let bydlel astronom Kepler.

           Po Bílé hoře sem Ferdinand III. pozval španělské benediktiny, za jejichž působení došlo k důkladné barokizaci kláštera i chrámu. Tehdy byla odstraněna vysoká sedlová střecha kostela, nahrazena střechou trojdílnou a postaveny dvě průčelní nízké cibulovité věže kostela (1712).

           Po roce 1880 v tzv. beuronském období byl klášter s kostelem obnoven a přestavěn pro potřeby benediktinské kongregace původem z jihoněmeckého Beuronu. Nahradili většinu barokních prvků pseudogotickou strohostí zvláštního slohu, dnes zvaného beuronský. Jejich hudbymilovný opat založil zvláštní tzv. beuronskou malířskou školu a z kláštera učinil středisko církevního zpěvu podle gregoriánského chorálu.

           Před 2. světovou válkou byl klášter začleněn do nového urbanistického řešení nábřeží a svahu pod Emauzy arch. B. Hypšmanem, který též navrhl přístavby kláštera.

          14. února 1945 byl při americkém náletu na Prahu zničen kostel. Společnost pro obnovu Emauz s podporou občanů hned po náletu zahájila zajišťující práce. Po roce 1947 byly restaurovány poškozené gotické fresky v ambitu. V následujících letech byl postaven nový železobetonový krov. Rekonstrukční práce byly svěřeny prof. ČVUT Oldřichu Štefanovi. V roce 1964 byla vypsána neanonymní soutěž pro architektonické řešení střechy a věží zničeného kostela. Ze soutěže vyšel vítězně návrh ing. arch. F. M. Černého, pod jehož vedením byla místo požadovaných věží instalována zcela moderní konstrukce, označená za couragé, patřící k nejhodnotnějším projevům moderní architektury v Praze: asymetrická 32 metrová skořepinová dominanta se 40 cm silnou konstrukcí z bílého betonu. Konstrukce má 4 m vysoké špice, na jejichž pozlacení se spotřebovalo 1,3 kg 24 karátového zlata. Výška špic od země je 52 m, od římsy 32 m. Optický klam způsobuje, že jižní věž, která je blíž k řece, se zdá být vyšší, ač tomu tak není.

           Při rekonstrukci byly odkryty v kapitulní síni kláštera fragmenty nástěnných maleb a nápisů. Nápis psaný chorvatskou hlaholicí (pravděpodobně text staročeského Desatera přikázání z roku 1412) je první a zatím jediný doklad hlaholské epigrafie u nás i v západoslovanských zemích vůbec.

          1. října 1990 přišli z italské Nocie, rodiště sv. Benediktina, opět bratři do kláštera.

          Emauzy jsou národní kulturní památkou.

Zobrazit historii objektu

Zdroj: https://opatstvi-emauzy.cz