Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR - Thunovský palác

Historie místa

Thunovský palác stojí v místě, kde bylo souvislé trvalé osídlení už od 9. st. Putovali tudy kupci od vltavského brodu, který býval přibližně v místě Mánesova mostu. Někteří se tu začali usazovat, takže vznikla jedna z nejstarších pražských osad. O její důležitosti svědčí to, že ve Sněmovní ulici a jejím bezprostředním okolí bývalo až 10 kostelů. Samotná ulice se kdysi nazývala také Pětikostelní, ale proti očekávání to neznamená, že v ní bylo 5 kostelů. Název totiž vznikl převodem německého jména majitele domu č. 170/III Jana Bernarda Fünfkirchena. Tento dům zdědil v 18. st. malostranský měšťan, truhlář Josef Dobner, otec učence Gelasia Dobnera, který se zde r. 1719 narodil.

Kostely v dnešní Sněmovní ul. byly ve skutečnosti 3: sv. Michala (zmiňován 1354) v severní části ulice, kudy vedla také stoka pro dešťovou vodu z hradního příkopu. Ta zřejmě dala základ pověsti o podzemní chodbě z Hradu, kudy tajně chodíval Václav (pozdější světec) do kostela k bohoslužbám. Byl zbořen kol. r. 1700. Druhý kostel, sv. Ondřeje, byl o něco jižněji; je uváděn poprvé 1365 a zanikl pravděpodobně za husitských válek. Třetí byl kostel sv. Martina, který stával proti Thunovské ul. Na poč. 18. st., kdy byl pozemek již v majetku Thunů, byl odstraněn s tím, že bude postaven kostel nový, větší. To se však již nepodařilo, byl postaven pouze palác.      

Kromě této osady bývaly na území pozdější Malé Strany ještě další (Obora, Nebovidy, Újezd, Trávník), jádro podhradí však tvořila osada kolem Sněmovní ul. Její význam klesl s výstavbou Juditina mostu (70. l. 12. st.), kdy bylo hlavní spojení posunuto k jihu, dnešní Mosteckou ul. a dále přes Malostranské nám.

Historie paláce

Na místě rozlehlého palácového komplexu se dvěma nádvořími stálo pět gotických domů, jejichž pozůstatky se dochovaly ve sklepení. Ke spojení tří z nich došlo r. 1490, kdy domy získal Jan z Roupova a vybudoval z nich velkou rezidenci - Roupovský dům. Mezi vlastníky se později vystřídali mj. Smiřičtí a Valdštejnové.

1650 odkoupila dům hraběnka Markéta Anna Thunová, o 12 let později přikoupila ještě druhý.

1694 koupil třetí dům hrabě Maxmilián Thun a rok nato zahajuje přestavbu, při níž byly starší domy až na základy zbořeny a vznikl nový palác (architekt není dodnes znám - snad Jan Blažej Santini Aichl). Výstavba trvala do 1. čtvrtiny 18. stol., kromě množství komnat a chodeb byl uvnitř již také velký sál - dnešní jednací sál Parlamentu.

1779 hrabě Jan Josef František Thun zřídil ve velkém sále divadlo a pronajal je společnosti Pascala Bondiniho, nadšeného provozovatele Mozartových oper. Mozart sám bydlel při svém prvním pražském pobytu v r. 1787 v dalším, nedalekém Thunovském paláci, v dnešním sídle velvyslanectví Velké Británie. Divadlo navštěvoval i Josef II.

1794 došlo neopatrností herců k požáru a Thunové, kteří již předtím následovali císařský dvůr do Vídně, se rozhodli do paláce více neinvestovat.

1801 hraběnka Anna Marie Thunová, zastupující nezletilé dědice, prodala palác českým stavům, kteří hned zahájili klasicistní přestavbu pro účely Zemského sněmu, v l. 1801 - 1802 tu sídlilo také místodržitelství. Místnosti přízemí byly adaptovány na byty pro zaměstnance, v 1. a 2. p. vznikly kanceláře. Průčelí do Sněmovní získalo délku přes 90 m, původní v něm zůstaly jen dva portály; v jeho horní části vznikl trojúhelný štít s nápisem - Cicerovým citátem: Salus rei publicae suprema lex esto, tj. Blaho státu budiž nejvyšším zákonem. Štuky v tympanonu zobrazují znak Českého království, rohy hojnosti s postavami Pallas Atheny (vědění) a Apollona (umění).

1861 při dalších větších úpravách vznikla dnešní podoba sněmovního sálu, včetně jeho výzdoby.

1903 byl vybudován krytý můstek přes Thunovskou ul., který spojil palác Thunovský se Šternberským a Smiřických.

14. 11. 1918 se zde konalo první zasedání Národního shromáždění (NS), na němž byla vyhlášena Čs. republika, Habsburkové zbaveni českého trůnu, T. G. Masaryk zvolen prezidentem a K. Kramář pemiérem.

29. 2. 1920 tu byla Národním shromážděním schválena Ústava Československé republiky.

1919 - 38 zde zasedal Senát NS, Parlament v té době sídlil v Rudolfinu.

1936 - 40 podstatná přestavba pro potřeby NS; v této době také byla na průčelí umístěna deska se zlaceným nápisem od Ladislava Šalouna, která připomíná ustavení republiky 14. 11. 1918.

V 50. - 60. l. tu sídlila různá ministerstva, stranická škola aj. instituce, což neprospělo stavu budovy.

1968 - 92 byla v budově Česká národní rada a v l. 1985 - 89 probíhá opět větší rekonstrukce, při níž byla doplněna také vnitřní výzdoba, bohužel většinou poplatná tehdejšímu režimu.

Poslední úprava proběhla po 1. 1. 1993, kdy se palác stal sídlem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Interiér paláce

Za vstupem přes recepci Poslanecké sněmovny je průhled do novodobě upraveného severního atria, kde je uprostřed socha lva zvaná Zápas od Stanislava Hanzíka. Za sochou je kamenná stěna s opakujícími se motivy českého lva a svatováclavské orlice od stejného autora.

V patře se přes kuloár, kde se konají dočasné výstavy, vstupuje do sněmovního sálu, který má od r. 1861 pozdně klasicistní podobu - bohatě zlacené dekorace, ženské polopostavy přidržují štukový strop. Strop byl oproti původní podobě značně změněn, při požáru r. 1794 byla totiž zcela zničena nástropní freska vídeňského malíře Johanna Michaela Rottmayra Obléhání Tróje. Na obou kratších stranách sálu jsou proti sobě tribuny, jedna pro veřejnost (80 míst), druhá pro novináře. Na poslaneckých lavicích byly do r. 1985 dochovány kalamáře, dnes je místo nich hlasovací zařízení. Zpět přes kuloár a chodbou s obrazem Václava Brožíka Volba Jiřího z Poděbrad českým králem se vstupuje do jednacího salonku s gobelínem Cyrila Boudy Praha hudební a dále do místnosti státních aktů, kde jsou další dva gobelíny akad. malířky Alexandry Rudové. Odtud je možný vstup na terasu s výhledem na Pražský hrad.

O patro níž se dále prochází chodbou se státními dokumenty, kde jsou ve vitrinách faksimile listin, důležitých v naší historii (např. Zlatá bula sicilská, zakládací listina Karlovy univerzity, Patent o zrušení nevolnictví, Zákon o vyhlášení čsl. státu a také několik exemplářů kvaternů Zemských desek).

Mnohé komnaty paláce byly v minulosti zdobeny štuky, dodnes se dochovaly jen ve dvou jihozápadních místnostech, jedna z nich je tzv. Zrcadlový sál. Autorem je pravděpodobně Giovanni Palliardi. Obě tyto místnosti využívá předseda Poslanecké sněmovny.

Palác je součástí komplexu budov tvořících sídlo Parlamentu ČR - Poslanecké sněmovny a je národní kulturní památkou.

Thunové z Hohensteinu

Pocházejí z jižního Tyrolska, do Čech přišli ve službách Habsburků za stavovského povstání. Někteří jeho příslušníci se však také později zasloužili o rozvoj české vědy a kultury. Např. Franz Anton (1786 - 1873) se podílel na zakládání knihoven a odborného školství. Jeho bratr Joseph Mathias se zabýval studiem českého jazyka a literatury, byl členem Královské společnosti nauk. Jejich strýc Leopold Leo byl jedním ze zakladatelů Matice české a členem výboru Musea Království českého.

Thunové patřili k předním představitelům české státoprávní šlechty, mnozí působili ve vysokých státních službách. Byli spřízněni s Vratislavy z Mitrovic, Schwarzenberky, Chotky aj. V Praze měli dříve celkem 5 paláců.