Praha hlavní nádraží

Původní nádražní stanice nesoucí jméno císaře Františka Josefa byla postavena podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia v novorenesančním slohu v roce 1871. Stavba se dvěma věžemi s hodinami byla dlouhá 150 m, střechy loubí ukončující obě křídla byly neseny jónskými sloupy, přízemí výpravní budovy vyplňovala prostorná hala krytá kazetovým stropem. Budova, které se pro její vzhled začalo záhy říkat „zámecké nádraží“, však brzy přestala kapacitně stačit a na přelomu století byla vypsána veřejná soutěž na důkladnou přestavbu.

V soutěži zvítězil projekt architekta Josefa Fanty, jenž soustřeďovací halu vyřešil podle zásad secesního slohu jako ústřední pavilon s podobou půlkruhovitého uzavřeného prostoru s pokladnami a vstupy na nástupiště (dnes prostor slouží jako kavárna). Vstupní průčelí z ulice je tvořeno velkým oknem ve tvaru oblouku. Od centrální části se pak rozbíhají 2 křídla zakončená třípatrovými budovami. Celek byl obohacen čtyřmi věžemi: dvě dotvářejí hrany centrálního vestibulu a jejich vrcholy jsou tvořeny skleněnými symboly zeměkoule. Další dvě zdobí křídelní budovy, doplněny jsou hodinami a jižní věž byla navíc osazena symbolem železnice – okřídleným kolem. Nádraží se přestavovalo za plného provozu v letech 1901–1909. Kopuli nad hlavní částí budovy zdobí secesní motivy a sochy od Stanislava Suchardy a Ladislava Šalouna zpodobňující česká města.

V letech 1972–1977 proběhla rozsáhlá modernizace a přístavba nové odbavovací haly, která je spojena s historickou budovou, s kolejištěm, střešním parkovištěm a stanicí metra C Hlavní nádraží.

Další celková rekonstrukce probíhala v letech 2006–2017 v režii italské firmy Grandi Stazioni, která zmodernizovala mj. podzemní odbavovací halu, prostřední část historické secesní budovy a přesklení historické haly nad nástupišti. Podzemní hala je nyní rozdělená na dvě patra, v nichž se nachází obchody, restaurace a rychlé občerstvení, jízdenkové pokladny, čekárny a další nádražní služby spojené s pohodlným cestováním.

Na prvním nástupišti Hlavního nádraží se nachází památník připomínající sira Nicholase Wintona, který v roce 1939 zachránil 669 převážně židovských dětí z okupovaného území Československa před transportem do koncentračních táborů tím, že jim zajistil odjezd vlakem Velké Británie. Autorkou sousoší tehdy třicetiletého Wintona se dvěma z dětí je sochařka Flor Kentová. Sousoší bylo slavnostně odhaleno 1. září 2009.