Betlémská kaple na Žižkově

Ve středu dnešního starého Žižkova už nebyla k mání volná stavební parcela, a tak sbor zakoupil dům v Prokopově ulici, nazývaný „U Generála Zacha“, který v roce 1870 nechal postavit podnikatel František Horn. Na místě nově zakoupené parcely zela jáma po těžbě písku, jež byla navíc zavezena sutinami z asanace Starého Města. To nebyl ideální povrch pro stavbu jakékoliv budovy, a tak byl ještě před stavbou ze statických důvodů podložen betonovou deskou. Zajímavé je, že jméno architekta kaple není známo stoprocentně, i když jím byl nejpravděpodobněji Emil Králíček, který v té době pracoval u firmy Matěje Blechy. Ta stavbu v roce 1912 navrhla a v letech 1913–1914 realizovala. Králíčkovy kubistické tvary při budově sakrální stavby jsou celosvětově jedinečné. K historii kaple je ještě nutno dodat, že sousedé nebyli ze stavby nijak nadšeni a pomocí právních prostředků se jí snažili zabránit. Neuspěli a v den sarajevského atentátu – 28. 6. 1914 – byla kaple slavnostně otevřena. V dalších desetiletích došlo k mnoha úpravám – v roce 1928 byly dostavěny kanceláře, o 10 let později byla podle projektu architekta Bohumíra Kozáka přistavěna zákristie a zvonice, do které byl umístěn zvon – dar evangelíků ze švýcarské obce Balgach. Zákristie byla na jejich počest nazvána Švýcarskou síní. Během Pražského povstání poškodili Němci střelbou z Vítkova boční stěnu předního domu.

Oběti německé okupace připomíná pamětní deska – v prvé řadě vyvražděnou rodinu Fafkových, která pomáhala československým parašutistům.

Asanace se v sedmdesátých letech 20. století neměla vyhnout ani Betlémské kapli, ale díky snahám tehdejšího faráře Františka Potměšila došlo v roce 1975 dokonce k prohlášení stavby za kulturní památku, a tím i k přehodnocení plánu na zbourání. V roce 1992 vymalovali studenti Vysoké školy uměleckoprůmyslové interiér kubistickými vzory, generální oprava kaple proběhla v letech 1996–2006.

Kaple je kromě náboženských účelů také využívána jako koncertní síň. Patří sboru Českobratrské církve evangelické.