Drobečková navigace

Martinický palác

Budova patří mezi nejkrásnější renesanční stavby druhé poloviny 16. století. Exteriéry paláce jsou bohatě vyzdobeny figurálními sgrafity, interiéry skrývají zachovalé jedinečné trámové renesanční stropy. Kuriozitou je prostorové uspořádání domu, které se shoduje s uspořádáním Královského paláce na Pražském hradě, avšak v polovičním měřítku.

  • Památky & architektura
  • palác
  • renesance

Praktické informace

Pronájem renesančních prostor pro výstavy, rauty, koncerty, divadla, módní přehlídky, vernisáže, podnikové večírky, svatby a jiné kulturní akce,  točil se zde například i výpravný historický seriál Borgia.

Kapacita sálu: 200 osob

Zobrazit praktické informace

Kontakty

  • Martinický palác
  • Hradčanské náměstí 8
  • 118 00 Praha 1 – Hradčany
  • +420608361053

Historie objektu

          Čtyřkřídlý palác stojí na konci Kanovnické ulice, hlavním průčelím obrácený do Hradčanského náměstí. Martinický palác patří k nejkrásnějším renesančním stavbám Prahy z druhé poloviny XVI. století.

STAVBA A MAJITELÉ

          Na místě několika domků, patřících nižším i vyšším církevním hodnostářům, postavil si po velkém požáru Hradčan a Malé Strany v roce 1541 Ondřej Teyfl z Kinsdorfu a Zeilberku rezidenci se zahradou, která byla základem budoucího paláce. V roce 1583 prodal dům Jiřímu Bořitovi z Martinic na Smečně, který započal s razantní přestavbou. Dal budovu rozšířit a průčelí ozdobit rozeklaným štítem. V roce 1618 byly práce přerušeny, neboť došlo k památné defenestraci na Pražském hradě, kdy rozhněvaní šlechtici a měšťané svrhli z oken České kanceláře oba císařské místodržitele království českého Viléma Slavatu z Chlumu a majitele Martinického paláce Jaroslava Bořitu z Martinic i s jejich písařem pro jejich pletichy a poklonkování císařské Vídni. Jako zázrakem vyvázli nezraněni, ale museli pak na nějakou dobu ze země uprchnout. Poté se pokračovalo s přestavbou a dostavbou již v raně barokním duchu. Palác byl zvýšen o jedno patro, bylo dostavěno severní křídlo s velkým sálem, doplněny trámové malované stropy a do hlavního průčelí vsazen půlkruhový portál s kamenným ostěním, nad nímž byla zasazena deska s červeného mramoru s hraběcím znakem Martiniců. Mají ve znaku leknínové stvoly s kořeny a hvězdu. Až koncem 20. století bylo zjištěno, jak Jaroslav Bořita z Martinic při dostavbě paláce sám sebe oslavuje tím, že Martinický palác dostavuje ve stejném hmotovém a prostorovém uspořádání jako je uspořádání Královského paláce na Hradě, jen v polovičním měřítku. Postavil sobě a svým potomkům jako symbol své někdejší moci a zázračného zachránění života zmenšeninu Královského paláce, kde spolu se Slavatou panovali. Martinicové vymřeli v roce 1788 a nová majitelka si ponechala jen rozlehlý byt a ostatní prostory dala kvůli zisku předělat na dvacet pět nájemních bytů. Nechala též přepatrovat velký sál. Jeho vzhled byl naštěstí zachován v souboru přesných kreseb, takže nebyl problém jej při pozdější rekonstrukci obnovit. Při dalších přestavbách v roce 1840 stavitelem Janem Hegerem zde byla zřízena pekařská pec, zámečnická dílna a provedeny další nevhodné zásahy, takže na začátku 20. století byl palác ve značném stupni devastace. V době před generální rekonstrukcí objektu bydlelo zde již na 70 rodin a např. malá domácí kaple byla používána jako špižírna. Poté, co byly v 50. letech provedeny dílčí opravy a zajištěna sgrafita před definitivní opravou, bylo v letech 1967–72 konečně přistoupeno ke generální rekonstrukci objektu pro potřeby Útvaru hlavního architekta města Prahy za projekčního vedení architekta Zdeňka Hölzela.

SGRAFITA

          Exteriéry paláce byly bohatě vyzdobeny figurálními sgrafity, která zaujímají plochu asi 800 m². Na fasádě jsou zobrazeny epizody ze života Josefa Egyptského, např. Josef před faraonem nebo jeho útěk před Putifarkou, krále Davida a jiné. Sgrafita na východní straně nádvoří zobrazují život Samsonův a činy Herkulovy.

INTERIÉRY

          Největšího překvapení se však resturátoří dočkali v interiérech paláce. Téměř ve všech místnostech byly objeveny zachovalé trámové renesanční stropy, kterých bylo asi 1400 m². Mezi trámy bylo vymalováno několik tisíc obdélných políček s alegorickými výjevy ze světa zvířat, ptáků, pohádek, přičemž se ani jediný motiv neopakuje. Je zde na 520 políčkách vypsán štětcem na dřevě celý seriál přísloví a poučení. Stropy se zachovaly v tak dobrém stavu díky nařízení Josefa II., kdy za častých požárů musely být podbity rákosem a omítnuty. Na stěnách paláce se našlo i množství fresek, z nichž nejpozoruhodnější jsou postavy Adama a Evy v nadživotní velikosti, které byly namalovány podle předlohy Albrechta Dürera. Ve slavnostním sále jsou na 43 polích kazetového stropu vymalovány alegorie Církve a biblických hostin jako Svatební hostina v Káni galilejské nebo Hostina žebrákova. Také v kapli je malovaný strop s biblickými motivy, malovanými málo obvyklou technikou, což byla temperová malba na omítce. Nástěnné malby, např. i různé krajinné kompozice, jsou z období přechodu renesance do baroka. Na nádvoří byla zrestaurována studna, jejíž klec vytvořil Josef Vitvar.

Zobrazit historii objektu

Zdroj: www.martinickypalac.cz